🖤🖤Mi Amor🖤🖤[KOREKCE]

Primero 🖤1

,,Mé jméno je Amy Bring. Je mi 16 let. Ráda maluji, zpívám, tancuji a dělám gymnastiku.Miluji zvířata a hudbu.'' Takhle jsem se představovala první den na nové škole. Právě mě přijali na střední. Strašně jsem si to užívala. Sice jsem nechtěla opustit své staré kamarády, ale i tak jsem byla ráda. Poznám spoustu nových lidí, získám nové kamarády. Bude to super.

Postupně se představil každý ve třídě a já dávala pečlivý pozor kdo je kdo.

Skončila první hodina. Bože jak já miluju svoji třídní. Je to velmi milá paní.
Hned po zvonění jsem zjistila, že jsme dobrý kolektiv. Usoudila jsem z toho, že jakmile učitelka opustila třídu, hned jsme se všichni začali s někým bavit. Dokonce i já jsem si hned našla kamarádku. Byla to trošku vyšší brunetka ostříhaná na krátko. Byla silnější postavy, ale já postavu neřešila. Strašně moc jsme si rozuměli a než jsme si stačili říct něco víc, už do třídy přišla jiná učitelka. Proto jsme si rychle přehodila věci k Tamaře. Akorát když jsem dosedla, začala učitelka mluvit .

Nejdřív se představila a pak už jen povídala o tom, jak nás zde vítá a co nám škola může nabídnout. Najednou se však dveře do učebny rozletěly dokořán. Do nich vstoupil kluk v černé mikině. Přes hlavu měl přehozenou kapuci, takže mu nebylo vidět do obličeje. Nemohla jsem z něj spustit oči. Něčím přitahoval mojí pozornost. Potřebovala jsem zjistit, kdo to je. A to dopodrobna. Z mého přemýšlení o neznámém mě vyrušil hlas učitelky. ,,Jdete pozdě pane'' Učitelka se nenápadným pohledem zeptala neznámého na jméno. ,, Fowler. Andrew Fowler. '' odpověděl příjemným hlasem kluk s černou mikinou ,,Pane Fowlere. No dobrá hlavně, že jste tady. Jděte si sednout.'' dodala na oko naštvaně učitelka a vrátila se zpět k proslovu.

Jediné volné místo však bylo za mnou a Tamarou v poslední lavici. Andrew si sundal kapuci a rozhlédl se po třídě. Měl obarvené blonďaté vlasy shozené do čela. Kývnutím hlavy se pozdravil s kluky, které pravděpodobně už znal. Teprve teď jsem si mohla všimnout jeho blankytně modrých očí. Jak se tak rozhlížel spatřil poslední volné místo. Pak však svůj pohled přesunul na mě. Byla jsem jako paralyzována. Nemohla jsem se hnout a skoro jsem nedýchala. 

Najednou se rozešel přímo k nám. Připadalo mi, že vše kolem nás je zpomalené. Andrew z mě celou cestu nespustil oči...to samé já z něj. Nemohla jsem odtrhnout pohled. Mé oči se vpíjeli do těch jeho.Dívali jsme se na sebe. Když prošel kolem, shodil tašku z ramene a zaplul do lavice. Hodina dál probíhala celkem normálně, jen jsem měla stále pocit, ze mě někdo pozoruje a hrozné nutkání se otočit.

Uběhlo několik dní a všichni už se navzájem více poznali. Každý den jsem pozorovala Andrewa, který po mě, bohužel, taky pokukoval. Musela jsem být vážně opatrná. 

Když po jedné nudné hodině angličtiny zazvonilo na přestávku, dál jsem seděla jako přikovaná. Nebyla schopná se pohnout. Věděla jsem, že mě Andrew zase sleduje. Najednou jsem však za sebou uslyšela skřípání židle. Rychle jsem se proto otočila a viděla jak Andrew stojí kousek ode mě . Ani nevím proč, ale postavila jsem se taky. Celou dobu jsem ho pozorovala. Jenže jsem špatně vypočítala vzdálenost, a když jsem se postavila, stála jsem kousíček od něj. Skoro jsem se ho dotýkala.

Andrew

Byl jsem otočený ke klukům, ale najednou jsem zpozoroval pohyb. Otočil jsem se směrem, kde jsem ho zaregistroval a koho tam nevidím. Tu malou roztomilou blondýnku, která se dívá přímo na mě? Trochu jsem se jí lekl. Lehce jsem se na ni usmála to ji dostalo. Tentokrát se polekala ona, protože o krok ustoupila.

Amy

On se na mě usmál? Instinktivně jsem o krok ustoupila, jenže tam jsem zakopla o vlastní batoh a už jsem letěla k zemi. Pevně jsem zavřela oči a čekala na tvrdý dopad, který ale nepřišel. Místo toho jsem ucítila jak mě něčí ruka chytila za pas a moji volnou ruku. Ve chvíli jsem nabyla zpět svoji rovnováhu, ale někdo mě pevně objímal. 

Andrew

Ona se zakopla o vlastní batoh. To je šikulka. Já ji instinktivně chytil za pas a přitáhl ji k sobě. ,,Jsi v pohodě?"zeptal jsem se jí, ale nedostalo se mi odpovědi. Místo toho jsme cítil, jak celá ztuhla.

Amy

Když jsem uslyšela jeho hlas, rychle jsem otevřela oči, abych se ujistila, zda to je vážně on. Když jsem je však otevřela, ztuhla jsem. Ano, byl to on. Právě mě vážně objímal ANDREW. Bože to není možný. ,,Jsi v poho??''ptal se mě již podruhé. Já mu však nebyla schopná odpovědět. Celá třída na nás koukala a Tamara si jen zacpávala pusu otevřenou údivem.

Andrew

Neodpověděla mi. Místo toho mě odstrčila a rozběhla se pryč. ,,Promiň''řekla asi její kamarádka a rozběhla se za ní. Je trochu zvláštní, ale je k sežrání.

Amy

Když jsem doběhla na záchody, opřela jsem se o zeď, po které jsem sjela na podlahu. ,,Co to do háje bylo??''řekla jsem si sama pro sebe. Za chvilku byly slyšet blížící se kroky. Doufala jsem, že to je Tamara. A taky že jo. ,,Proč jsi utekla???zeptala se mě celá udýchaná. ,,Já... já ani nevím. Nevím co to se mnou je.'' řekla jsem sklesle. ,,Víš co?''řekla Tamara, když se trochu vydýchala. Já jen zakroutila hlavou. ,, Až přijdeš do třídy tak se mu omluvíš jo?? Nebo třeba až o poledce mě to je jedno ale prostě se mu omluv jo??'' ,, No jo.'' souhlasila jsem a zvedla se ze země. Tamara mi přehodila ruku přes rameno a se smíchem jsme se vydali zpět do třídy.