🖤🖤Mi Amor🖤🖤[KOREKCE]

Decimosexto 🖤16

Amy

Když kolem projela nemocniční postel a Brookem, už jsem to nemohla vydržet. Rozplakala jsem se téměř hysterickým pláčem. Ani jsem si neuvědomovala, ze mě Andy pohladil. Potřebovala jsem se někam schovat. Potřebovala jsem něco pozornost. Bezmyšlenkovitě jsem se otočila vrhla se na Andyho. Vim, že byl překvapený, ale nedal to najevo. Po chvilce mě také objal. Hned na to jsem uslyšela popotáhnutí nosem. ,,On brečí?"zeptala jsem se sama sebe. Odtáhla jsem se, abych se přesvědčila a opravdu, Andy brečel. Oči měl zarudlé a na tváři, v mokrých cestičkách se mu odráželi umělé paprsky problikávajících zářivek. Chtěla jsem mu šetřit mokré cestičky,ale jakmile jsem se ho dotkla, cukl sebou. Já jen spustila ruku podél těla a chtěla jsem se vydat hledat nějakou sestřičku. Otočila jsem se, když v tom mě chytil Andy za ruku a přitáhl zpět do objetí. Nebránila jsem se. Najednou se ozvalo cinknutí výtahu. ,,Amy? Andy?"uslyšela jsem za sebou velice známý hlas. ,,Ryene..."vyslechla jsem jeho jméno a vytrhal jsem se z Andyho objetí. Rozběhla jsem se k Ryenovi a skočila mu kol krku. Začala jsem znovu brečet, ale neřešila jsem to.

Andy

Jen jsem tam tak stál a díval se na ně. Byli tam šťastní. ,,Ne. Nemohu jim udělat to, co jsem měl v plánu. Zničil bych je a nakonec i sebe."řekl jsem si pro sebe. Hřbetem ruky jsem si setřel mokré tváře a vydal jsem se k výtahu. Cestou mě zastavil Rye. ,, Děkuju."řekl a lehce se usmál. Já jsem jen úsměv oplatil a vydal se k otevřeným dveřím do výtahu. ,, Počkej."zakřičel na mě najednou něčí hlas. Věděl jsem, že já Am, ale neotočil jsem se. Lehce jen přidal na kroku a už jsem stál ve výtahu. Začali se zavírat dveře, Am nemohla být daleko za mnou. Proskočila škvírou ve dveřích a opřela se o stěnu výtahu. Ten se pomalu rozjel dolů. Koukal jsem na ni jako na zjevení. Když se Am konečně vydýchala, skočila mi kolem krku. ,, Promiň za to jak jsem se chovala. Neměla jsem, spíš jsem bát to měla prát a ne dělat dusno. Promiiiiň. Odpustíš mi?" Bylo to na mě moc informací naráz. Nevěděl jsem co říct, tak jsem ji jen pevně objal. Věděl jsem, že se usmívá a byl jsem rád. Teď jsem si byl už stoprocentně jistý, že to udělat nemůžu.

Rye

Amy se ode mě odtáhla. Věděl jsem, co chce udělat, tak jsem jen s úsměvem přikývl. Am mi úsměv oplatila a rozběhla se za ním. Když cinknul výtah, pomalu jsem se vydal po schodech zpět do přízemí za Jackem.

Jack

Neměl jsem odvahu jet s Ryenem nahoru. Nemohl jsem se mu podívat do očí. To všechno a kvůli mě. Seděl jsem došla na recepci a uziral se v myšlenkách. Z těch mě vytáhl povědomý hlas. Zvedl jsem zrak a spatřil jsem Tamaru. ,, Můžu?"zeptala se a ukázala na volné místo vedle mě. Já jsem jen přikývla dál nezaujatě pozoroval podlahu. ,,To bude dobrý."zašeptala mi do ucha a hlavu si položila na mě rameno. Já si tu svou opřel o její a dál jsme jen v tichu seděli. Tamara se najednou zvedla a drepla si přede mě. Chytla mi ruce a hluboce se zadíval do mých očí. Nic jsme neříkali, jen jsme si hleděli do očí.

Rye

Po schodech jsem nijak nepospíchal. Celkem potichu jsem vešel do vestibulu, kdy byla recepce. Na sedadlech seděl Jack a před ním....Tamara?"co ta tu dělá. Asi se taky dozvěděla o Brookovi. Musel jsem být rychlejší než výtah, jelikož tady ani Am ani Andy ještě nebyli. Najednou se Jack přiblížil k Tamaře a začali se líbat. Koukal jsem na to jako blázen. Hned na to zacinkal výtah a z něj vystoupila Amy s Andym. Otočil jsem se k nim a pak zpět na Jacka s Tamarou. Už se nelíbali a Tamara seděla vedle něj na židli. Normálně si povídali. Zakroutil jsem hlavou a otočil se zpět na Am. Ta se jen sladce usmála a šla směrem ke mě. Úsměv jsem oplatil a přehodil jí ruku kolem ramen. Pak jsme se všichni vydali k Jackovi s Tamarou. Nemohl jsem se na něj přestat dívat. Štvalo mě to, ani nevím proč.

Tak dnes trochu kratší kapitola, ale začne se to rozjíždět 🖤🖤🖤začalo mě to hodně bavit 🖤🖤🖤🖤těšte se❤️a vlastně jsem se ani nezeptala jestli se vám líbí tento styl psaní 😁😁😁tak názor napište do komentářů nebo do zpráv 🖤🖤🖤🖤

Minnie🖤🖤🖤