🖤🖤Mi Amor🖤🖤[KOREKCE]

Decimonoveno 🖤19

Amy

Když jsem se ráno probudila, někdo se na mě zezadu tiskl. Nejdřív jsem chtěla začít křičet, jakmile jsem si však všimla trička ležícího nedaleko mé postele, uklidnila jsem se. Došlo mi, že za mnou spí Andy. Opatrně jsem se otočila, abych se mohla podívat na sladce spícího Andyho. Pro sebe jsem se musela usmát. Byl tak roztomilý, když mu jeho rozcuchané vlasy padali do čela.

Andy

Už jsem byl jakou dobu vzhůru. Nechtělo se mi Amy budit, tak jsem jen koukal na její zátylek. Pečlivě jsem studoval každý její vlas. I když ke mně byla zády, nemohl jsem z ní spustit pohled. Byla prostě dokonalá. Najednou jsem pod rukama ucítil, jak se Amy pohnula. Určitě se už začala probouzet. Já jsem jen znovu zavřel oči a dělal jsem, že spím. Amy se po chvilce otočila. Věděl jsem, že si mě prohlíží. Měl jsem nutkání se usmát, ale naštěstí jsem to neudělal. Najednou jsem ucítil, jak mě něco pohladilo po tváři. Bylo to tak příjemné, zvlášť když jsem věděl, že to musí být Am. ,,Dobré ráno. '' řekl jsem najednou. Amy sebou škubla a já s úsměvem na tváři otevřel oči. Když jsem spatřil její vyděšený výraz, musel jsem se začít smát.

Amy

,,Ty jsi vzhůru?'' zeptala jsem se zděšením Andyho, který se nekontrolovatelně smál. Když se uklidnil, konečně mi odpověděl. ,, Ano jsem vzhůru. A už nějakou dobu.'' odpověděl mi Andy na otázku. Mě nezbývalo nic jiného, než se začít taky smát.

Book

Když jsem se ráno probudil, Rye mě stále držel za ruku. Musel jsem se usmát. Určitě se mu moc dobře neleželo, ale i přesto u mě zůstal. Mám ho vážně rád, vždycky tu pro mě je. 

______________________________________________________________________________

Tato část je věnována @NatyrotkaGibson 🖤🖤🖤

Uběhlo několik dní a Brooka už konečně propustili domu. Rye u něj každý den seděl. Dokoce nechtěl ani chodit do školy, ale to mu Brook zatrhl. Nechtěl, aby kvůli němu měl problémy ve škole. Rye raději nijak neodporoval. Vždy, hned po škole, pospíchal do nemocnice. Dokonce si s Brookem dělali i úkoly. Brook se hned vše doučil a hodně se u toho nasmáli. 

Book dopoledne trávil sám. Nebyl nikdo, kdo by za ním mohl přijít. Mamka byla v práci a Rye ve škole. Když byl sám, přemýšlel. Hlavně nad Jackem. Ten se za ním celou dobu nepřišel. Brook si stále namlouval, že je to jeho chyba, že něco udělal špatně. Ryenovi však nic neřekl. Jen se nenápadně užíral. 

Když Brookovi oznámili, že může jít za pár dní domů, Rye byl nadšený. Skočil k Brookovi do postele a silně ho objal. Book měl pocit, že ho Rye rozmáčkne. Nakonec se oba začali nekontrolovatelně smát. 

Brook

Konečně nastal den propuštění. Nemohl jsem se dočkat, až budu moct zase chodit ven. Pobyt v nemocnici mě tak strašně štval. Neměl jsem co dělat, když tam nabyl Rye. Je pravda, že jsme spolu teď trávili snad všechen jeho volný čas. Je možné, že to bylo kvůli tomu, že jsem byl v nemocnici, ale nemyslím si. Snad mu na mě vážně záleží. Jediné, z čeho mám strach, je setkání s Jackem. Za celou dobu nepřišel ani jednou. Dokonce ani nenapsal nebo nezavolal. Ještě víc mě znepokojovalo to, že nechodil do školy. To jsem se dozvěděl od Rye. Nejdřív jsem se ho na to každý den ptal. Připadal jsem si už hloupě. Nakonec to byla hned první věc po pozdravu, kterou mi říkal. Vždy jsem posmutněl, když mi řekl, že zase nebyl ve škole. Měl jsem o něho strach. 

Rye

Konečně pustí Brooka domů. Šel jsem pro  něj do nemocnice. Když jsem přišel do jeho nemocničního pokoje, na posteli ležela velká taška a Brook do ní dával nějaké oblečení. Využil jsem situace a potichu se k němu připlížil zezadu. Rychle jsem mu zakryl oči. Pořádně sebou škubl. ,,Ryene!!!''řekl Brookie a stáhl mi ruce z jeho obličeje. Já ho zezadu objal kolem ramen a pověsil se na něj. Brook se prohnul v zádech a pokrčil kolena. ,,Ryene jsi těžkej.''řekl se smíchem Brookie. Já jsem se ho teda neochotně pustil postavil se normálně. Pak se Brook na mě otočil. 

Brook

Skládal jsem si oblečení do tašky, když v tom mi někdo zakryl oči. Šíleně jsem se lekl. Hned mi bylo jasné kdo to je. ,,Ryene!!!''řekl jsem naoko naštvaně. Stáhl jsem jeho ruce z mého obličeje, ale on místo toho, aby si normálně stoupl a já se mohl otočit, se na mě pověsil. Chytil se ě kolem ramen a pokrčil nohy. Nakonec ze mě slezl, ale bylo vidět, že nerad. Konečně jsem se na něj mohl otočit. V tu chvíli mě napadla šílená věc. Odrazil jsem se a skočil ně něj zepředu. Nohy jsem mu obmotal kolem pasu. Vůbec to nečekal.  Trochu sebou zakymácel, ale nakonec to ustál. Své ruce obmotal kolem mého pasu a víc si mě na sebe přitiskl. Já mu objetí oplatil. Oba jsme se nekontrolovatelně začali smát. ,,Brooklyne ty jsi magor.''řekl Rye mezi záchvaty smíchu. ,,No a ty jako ne?''odpověděl jsem mu a přestal jsem se smát. Rye se také přestal smát a podíval se na mě. Obou nám začali cukat koutky. Nakonec jsme to nevydrželi a začali se znovu nekontrolovatelně smát. To už jsem z Rye seskočil. Pevně jsem se objali a přestali se smát. ,,Ahoj.''zašeptal jsem ještě stále v objetí. ,,Ahoj.''odpověděl mi Rye a odtáhl se. 

Rye

,,Můžeme vyrazit?''zeptal jsem se. Brook jen příkývl a šel si zapnout tašku. Pak si ji přehodil přes rameno. Pod její vahou se prohnul. ,, Ukaž prosimtě.'' řekl jsem a popadl jeho tašku. Přehodil jsem si ji přes rameno. Brook na mě jen koukal jak na blázna. ,,Ryene vím, že máš sílu, ale ta taška má nějakých 8 kilo.'' řekl vyjeveně. Já jsem se jen usmál a volnou ruku jsem mu hodil kolem ramen. ,,Říkáš 8 kilo? ak to je v pohodě.  posilce zvedám tvoji váhu.' řekl jsem a novu jsem se sladce usmál. Brook na mě dál koukal jako na blázna světa. ,,Pojď už, nebo si tě tu zase nechají.''  řekl jsem a udělal krok dopředu. Brook, jako poslušný pejsek, se rozešel taky. Ruku mi obmotal kolem pasu a společně jsme vyšli ven z nemocnice.

Tak nowá kapitola🖤🖤🖤🖤snad se vám líbí a do komentářů napište, jak by jste chtěli, aby,knížka pokračovala🖤🖤🖤🖤🖤možná někomu udělám radost jako snad dnes 🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤@NatyrotkaGibsonro 🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤

Minnie🖤🖤🖤