Tohle ve scénáři nebylo 📽

Část 34. - Zasnoubení 💍

Na konci sprna nám Gwil představil svoji přítelkyni. Upřímně, čekala jsem, že to bude někdo výjimečný, když s tím Gwil tak čekal. Ovšem, že to bude někdo až takhle výjimečný, tak to mě překvapilo, hodně. Když se před námi zjevil Gwil s Týnou po boku, snad jsem si i myslela, že je to jen sen. Jenže ta jejich láska byla na sen moc reálná. Týna nám oznámila, že se stěhuje do Bristolu za Gwilem. To znamenalo, že ji konečně budu mít blíž.

Tím, jak tu byla Týna, mi září uteklo ještě rychleji a byl tu konec měsíce. Což znamenalo jediné. Čeká nás cesta do Los Angeles.
Což je samozřejmě naprosto skvělé. Konečně poznám nová města, novou zemi a hlavně, po dlouhé době konečně uvidím Rami s Lucy.

✈️

Nekonečně dlouhá cesta byla za námi. Skoro celou jsem ji prospala Benovi na rameni. Celá rozlámaná jsem se vydala za Benem ven z letadla. Společně s davem jsme se vydali čekat na kufry. Po Benovi samozřejmě spousty lidí koukalo a někteří se o něm i dost hlasitě bavili, jestli to je opravdu ten herec. Fotkám taky neušel a na nějakých jsem i dokonce já. V Anglii jsem tohle ani tolik nevnímala.

S kufry jsme se, s pomocí šipek, které směřovaly k východu, vydali ven, kde na nás čekala Lucy s Ramim.

"Lásko, nezdá se ti, že Lucy nějak přibrala?", zeptala jsem se Bena, když jsme byli ještě dostatečně daleko od nich, aby nás neslyšeli.
"Koukám na to. Napadlo tě to, co mě?"
"Ano, další do party těhulek."
"Časem by ses tam mohla přidat i ty.", odpověděl mi Ben a mrkl na mě. Chtěla jsem toto téma probrat, ale už jsem byla zaklíněná v objetí Lucy a následně i Ramiho.
Rami mi vzal kufr a vydali jsme se všichni k autu.

Cesta z letiště k nim domu netrvala ani tak dlouho. Nebo to spíš možná bylo tím, že jsem byla tak moc unešená okolím, a také jsem stále myslela na to, co předtím pronesl Ben, tak mi ta cesta rychle utekla.
Přijeli jsme k útulnému domečku a vystoupili z auta. Lucy nás provedla celým domečkem a ukázala nám, kde budeme mít svoji ložnici a koupelnu. Přišla jsem si skoro jako doma.

Čekala nás společná večeře, kde jsme si tak nějak povídali o celkovém plánu tady. Jsme tu na týden, což znamená, že máme co dělat, abychom poznali všechno důležité, ale hlavně trávili hodně času s Lucy a Ramim.

"Hele vy dva, nechtěli byste nám něco říct?", zeptal se Ben po večeři.
"A co?", zeptal se Rami.
"Já nevím, třeba jak se máte."
"Skvěle. Čekáme miminko.", odpověděla Lucy a my se s Benem na sebe podívali.
Samozřejmě hned následovaly gratulace a tisíc dotazů.
"Jsem v 7. měsíci, takže to je hodně vidět, já vím. Jen jsme vám to nechtěli vpálit hned jentak na letišti, i když vám to bylo asi dost jasné.", obeznámila nás Lucy s tím, proč to neřekli hned.
"A pohlaví?", zeptal se Ben.
"Chlapeček.", odpověď Rami.
"No to je nádherný. A nad jménem už máte jisto?"
"Nene, stále přemýšlíme a nemůžeme se rozhodnout."
"A co svatba?", zeptal se znovu Ben.
"Chceme, až se malý narodí, protože teď už bychom stejně Lucy nechtěli rvát do svatebních šatů. A hlavně to chceme oba mít dokonalý a tak se to musí začít plánovat s předstihem. Ale rozhodně se chceme vzít. Ještě nejsme ale ani zasnoubení.", odpověděl nám Rami.
Chvilku jsme si ještě povídali a poté se vydali každý do svých pokojů.

Po společné sprše jsme ulehli s Benem do postele.

"Miláčku?", oslovila jsem Bena.
"Copak bys ráda, lásko?"
"Pojďme si promluvit o tom, co jsme spolu řešili na letišti."
"O tom miminku?"
"Ano."
"A copak bys chtěla slyšet?"
"Myslel jsi to vážně?"
"Co? Že by ses mohla do klubu těhulek přidat i ty?"
"Ano, to."
"No ovšem, že jsem to myslel vážně. Chtěl bych s tebou mít miminko. A vůbec bych se nebránil tomu, kdyby se nám to povedlo v blízký době."
"Já tě tak moc miluju."
"To já vím, já tebe taky."
"Tak až se vrátíme do Anglie, tak na tom můžeme začít pracovat."
"To můžeme klidně už i tady. A hned teď.", řekl šibalsky Ben a přitáhl si mě pod sebe. A tak se stalo, že jsme si užili krásnou vášnivou noc v LA.
Je jasné, že z toho ještě teď nic nebude. Ale to, co mi Ben řekl, mě šíleně dojalo a potěšilo. Myslím, že bude skvělý táta.

Prášky ale vysadím stejně, až budeme zpět doma.

🧡

Probudila jsem se do krásného slunečného dne. Ben ležel stále vedle mě, držel mě za pas a spal. Roztomilost.
Chvilku jsem ještě ležela a odpočívala, jenže brzy se ozval můj hladový žaludek. Opatrně jsem vylezla z postele, abych Bena nevzbudila a poté se úspěšně vydala dolu do kuchyně. V kuchyni u stolu seděla Lucy.

"Dobré ráno a dobrou chuť.", pozdravila jsem ji a došla za ní.
Na stole byla připravená snídaně, takže jsem si ihned usedla ke stolu.
"Dobré, tobě taky.", odpověděla mi s úsměvem Lucy a popostrčila ke mně talíř s jídlem.
Poděkovala jsem ji a dala se do snídaně.
"Ty, Gino. Co vlastně ty a Ben? Je mezi vámi už vše v pořádku?"
"Jojo, všechno je v naprostém pořádku. Dokonce jsme se i začali bavit o miminku."
"Ježkovy zraky, to je krásný! To jsem ráda. Vím, že sis s ním už užila dost. Je na tobě vidět, že jsi šťastná."

Chvilinku po našem klábosení se probral Rami a jen chvíli po něm do kuchyně přišel i Ben.

"Dobré ráno, kočky. Princezno, dost jsi mě vyděsila, když jsi nebyla v posteli. Nejsem zvyklý vstávat bez tebe.", pronesl Ben a dal mi pořádnou pusu.
Od vedle se ozvalo jen hlasité "aww".

"Zlatíčka, nevím, co máte dnes v plánu, ale my máme s Ramim dnes ještě poslední natáčení, tak vás tu dnes budeme muset nechat samotné. Od zítřka vám to ale vynahradíme.", ozvala se Lucy a odešla se chodby obléct.
"Klíče vám tu nechám, kdyby cokoliv, volejte.", ozval se Rami a hodil Benovi klíče. Ten je s poděkováním chytil a zamával jim na pozdrav.

Jen co za nimi bouchly dveře, Ben se pustil do snídaně. Zvedla jsem se od stolu a umyla po sobě nádobí. Vydala jsem se do koupelny.
"Kampak jdeš, lásko?"
"Čurkat."
"Aha. Tak až půjdeš zpátky, vezmi mi prosím z bundy pouzdro na mobil. Je v levý kapse."
"Jasný. Na co potřebuješ pouzdro?"
"Něco jsem si v něm nechal."
"Dobře, přinesu."

Při cestě zpět do kuchyně, jsem se stavila v chodbě a vzala Benovi pouzdro. Zdálo se prázdné, ale to bude asi tím, že tam nebyl mobil, ale nejspíš jen nějaký papír, takže to nebylo objemné.
Došla jsem do kuchyně, kde Ben právě myl nádobí. Ihned se otočil ke mně.
"Děkuji, lásko. Mám mokré ruce, mohla bys mi to prosím vyndat."
"Určitě."

Otevřela jsem pouzdro a čekala cokoliv, jen tohle ne.
Vyndala jsem to, co bylo uvnitř a chtěla to podat Benovi. Ten ovšem už přede mnou klečel.
"Vezmeš si mě, Gino Kloučková?"
Zařazeně jsem se na něj koukala. I když jsem si byla naprosto jistá svou odpovědí, nebyla jsem schopná promluvit. Proto jsem začala kývat hlavou na souhlas. Ben mi okamžitě nasadil prstýnek a přitáhl si mě do polibku.

"Miluju tě. Šíleně moc tě miluju. Vím, že to nebylo nic moc romantického s tisícem povídek o tom, jak jsem tě poznal a jak tě miluju. Ovšem tohle mi bylo jasné, že nebudeš čekat. A kdybych tě pozval na nějakou luxusní večeři a tak dále, tak bys to čekala. O večeři samozřejmě nepřijdeš, jen už nebudeš jako moje přítelkyně, ale moje snoubenka."
"Já miluju tebe. Tohle bylo mnohem hezčí než nějaká romantická večeře. Bylo to osobitý a nápaditý. Opravdu jsem to nečekala. Je to úžasný.", odpověděla jsem Benovi a do očí se mi draly slzy. Slzy štěstí. Ben si mě opět přitáhl do nekonečně úžasného polibku.

Tak, jak jsem se cítila teď, jsem se snad necítila nikdy. Plná štěstí a radosti.

Jelikož už jsme tak nějak za půlkou příběhu, chtěla bych se zeptat, zda byste měli třeba později zájem o něco jako příběh Maky a Joeyho nebo Týny a Gwila? Prolínalo by se to, to ovšem. Je to jen takový nápad, tak jestli by o to vůbec byl zájem? 😊 Určitě mi dejte vědět, jaký máte názor na dnešní kapitolu 🙈 A co vlastně začátek nového týdne? ❤️