Celou noc jsem toho moc nenaspala. Stále jsem musela přemýšlet nad tím, jak rychle se všechno odehrává. Není to tak dávno, co jsem se rozmýšlela, jestli na natáčení Bohemian Rhapsody odjet. Nečekala jsem, že mě to posune takto vpřed a už vůbec jsem nečekala, že mi to pomůže najít nejspíš celoživotní štěstí.
K brzkému ránu na mě ale přišly dost špatné myšlenky, které jsem se snažila potlačit. O to horší to ale bylo.
V 7 ráno jsem už všechny své pokusy o spánek vzdala a celá vyčerpaná a unavená vylezla z postele. Tohle má být můj velký den a já na něj teď nejsem vůbec připravená.
"Gino? Co s tebou je? Vypadáš dost znaveně...", pronesla Týna, která nám právě připravovala snídani.
"Vůbec jsem v noci nespala. Jestli mám naspané tak 2 hodiny, tak je to hodně. Celou noc jsem premýšlela nad dneškem, jaké to bude, co když se něco podělá a tak."
"Gino, všechno je v naprostém pořádku. Všichni už jsou na cestě do Řecka a za pár hodin tě čeká obřad. Gwil s Benem se nabídli, že zajedou na letiště vyzvednout a přivítat hosty a my máme celé 4 hodiny na přípravy. Já pak půjdu všechno zkontrolovat. A ty hlavně buď v klidu, mysli jen na to, až budete stát spolu u oltáře. O nic víc se nestarej a nechej všechno už jen na mě a osudu."
Týna měla pravdu. Ať už přemýšlím nad čímkoliv, stejně to všechno rozhodne osud.
Po snídani začaly veškeré přípravy. Neměla jsem vůbec ponětí o tom, co se kde děje ani jestli jsou už všichni tady. Nikdo za mnou nesměl a já taky nikam nesměla. Ale podle slov Týny bylo všechno v naprostém pořádku.
Přiblížila se 11. hodina. Stále ale zbývalo ještě pár dobrých minut. Já měla hotové naprosto všechno včas.
"Gino! Co se děje? Všechno je v pohodě, nic se nepodělalo. Tak co je?", zeptala se mě ustaraně Týna.
"Týno, já ti nevím, jestli je to dobrý nápad. Jestli není ještě moc brzy a jestli to je vůbec správný."
"Prosím? Co tě to napadlo, zlato? Vy dva jste pro sebe jak stvoření."
"Jo, já tohle asi vím. Ale vzpomněla jsem si na všechno, co se stalo na té premiéře a teď ti nějak nevím."
"Gino, ale...", chtěla mi Týna něco říct, ale byla zastavena koordinátorkou, která nám oznámila, že už je čas. Zrovna v tuhle nejméně vhodnou chvíli, kdy jsem začala o všem pochybovat, jsem si o tom neměla s kým promluvit.
"Připravená?", zeptala se mě Týna a já ji už ani neodpověděla.
Ovšem, když jsem spatřila Bena stát nahoře na terásce u oltáře, jak se na mě usmíval a byl tak šťastný, byla jsem si zase jistá, že dělám správně. Nebo jsem si to alespoň v tu chvíli myslela.
Kousek od terásky stál můj táta, který mě povede k oltáři. Usmíval se na mě a jen, co Týna odběhla k oltáři, táta mě nabídl rámě a čekal, dokud jsme nedostali pokyn.
"Sluší ti to, Ginuško. Moc. Věřím, že budeš s Benem šťastná.", stihl mi taťka říct a doplnil tu pusou do vlasů. Pak už jsme se vydali řadou hostů k oltáři. Snažila jsem se každého obdařit úsměvem. Viděla jsem slzy u mamky v očích a začala být taky dojatá.
Táta mě předal s požehnáním Benovi a usedl si k mamce.
Jako každá úvodní řec oddávajícího, i tato byla báječně naučená a příjemně se poslouchala.
Uteklo to tak rychle a byla tu otázka, která měla jednoznačnou odpověď, buď ano nebo ne.
Prvně se oddávající zeptal Bena.
"Táži se vás, pane Bene Jonesi, zda si berete zde přítomnou Ginu Kloučkovou za svoji právoplatnou manželku?"
Ben bez přemýšlení odpověděl pohotově hlasité a silné "ano".
"A nyní se táži vás, Gino Kloučková, berete si zde přítomného Bena Jonese za svého právoplatného manžela?"
Najednou jako kdybych ztratila veškerou odvahu a řec. Podívala jsem se na Týnu, která se na mě povzbudivě usmívala. Shlédla jsem i pohled rodičů, kteří začínali býti dost napjatí. I když to vlastně všichni přítomní. Dávala jsem si s odpovědí opravdu na čas. Můj pohled spočinul na Benovi, který se usmíval od ucha k uchu a vyčkával mé odpovědi.
"Ano.", vzešlo z mých úst po delší době. Slyšela jsem spousty úlevných oddechutí. Vyměnili jsme si s Benem prstýnky a za potlesku se políbili. Nevnímala jsem už vůbec nic, kromě Bena, jeho rtů a jeho dotyků. Najednou jako, kdyby se zastavil svět kolem nás.
Celé se to vlastně opět odehrálo dost rychle a ani jsme se nenadáli a seděli jsme všichni na večerní hostině. Miliony gratulací stále dokola už nás unanovaly. I tak jsme ale byli šťastní.
Přišlo na první manželský tanec, na tanec otce s nevěstou a matky s ženichem. A pak se už jen tancovalo, pilo, oslavovalo, jedlo a žilo. Těším se na všechny ty fotky, které z toho vzniknou, protože v tomhle nádherném okolí je všechno naprosto krásné.
Půlroční ohňostroj a překvapení bylo víc než dost překvapující.
Kytici samozřejmě chytila Týna a to neznamenalo nic jiného, než že je teď na řadě ona.
Do postele jsme se dostali druhý den až někdy kolem 4. hodiny ranní. První manželská noc byla proto dost rychlá. Další noc si to ale vynahradíme.
Naše líbánky jsou vlastně celé tady, takhle jsme se s Benem domluvili, že už i tohle nás vyšlo na hodně peněz a líbánky si uděláme tu za ten prodloužený víkend.
Musím říct, že to byla opravdu povedená svatba.
Svatba je tu! 🎉💍 Mějte krásný den! ❤️
