Chvilku po našem zasnoubení a následném spojováním našich úst, se ve dveřích ozvaly klíče. Myslela jsem, že si třeba Rami nebo Lucy něco zapomněli, ale ono vůbec ne. Normálně se opět svlékli a šli za námi. Stáli jsme s Benem v objetí a já se na ně překvapeně podívala. Ben ale nevypadal vůbec překvapeně. Tady mi něco nehraje.
"Co tu děláte?", zeptala jsem se a zmateně přejela pohledem mezi Lucy a Ramim.
"Bydlíme tu.", odpověděla mi Lucy a Ben s Ramim se zasmáli.
"No nene. To vím, ale myslím, co tady děláte teď. Vždyť jste říkali, že máte celý den natáčení a teď jste najednou zpět a vypadá to, že se ani nikam nechystáte."
"Tak co?", zeptal se Rami a úplně přešel moji předešlou poznámku.
"Řekla ano.", ozval se nadšeně Ben a já byla o to víc zmatená.
"No tak to je úžasný.", odpověděl Rami a ihned nás s Lucy pořádně objali.
Začali nám gratulovat.
"Mohl by mi prosím někdo vysvětlit, co se tu teď děje?", zeptala jsem se uprostřed objímání.
"Slavíme vaše zasnoubení.", odpověděla mi Lucy.
"Jak vy ale o tom víte? Nebo co? Jak? Jsem šíleně zmatená."
"Lásko, myslíš, že bych s tebou mluvil o miminku, kdybych si nechtěl vzít? Jasný, mohl jsem se o tom třeba jen zmínit, že někdy v budoucnu by to šlo. Ale já ti řekl, že bych klidně v blízké době a rád bych, abys předtím byla moje manželka. A o tom, že je Lucy těhotná jsem věděl už dlouho, takže jsem toho trošku využil. Tihle dva mi hodně pomohli to celé vymyslet, takže o tom vědí a ještě vlastně dýl než ty. Teď už jen záleželo na tom, co řekneš. A žádný natáčení nemají, to byla jen zástěrka.", vysvětlil mi Ben a celé to doprovodil pořádným polibkem.
Nevěděla jsem, jak na to reagovat. Potěšilo mě, že si s tím Ben dal takovou práci a připravoval to dlouho. A hlavně to opravdu udělal tak, že jsem naprosto nic netušila. Přišla jsem si fakt šťastná.
Samozřejmě jsme to museli zapít, ovšem něčím nealkoholickým. Hlavně kvůli Lucy, ale taky, přeci se neopijeme už takhle brzy dopoledne.
Celý den se nesl v duchu oslav. Kolem 16:30 mi Ben oznámil, že nám s pomocí Ramiho zamluvil restauraci, která by se měla nacházet tak asi 30 minut pěšky od Ramiho baráčku,na 19:00.
Vydala jsem se proto ihned chystat, abych vše stihla a nemusel na mě Ben čekat. Prvně jsem si dala pořádnou koupel, se vším všudy, protože mi je jasné, že až se vrátíme, tak to v ložnici taky nějak oslavíme.
Při koupeli jsem si taky samozřejmě umyla vlasy, které si následně lehce natočím. Pak jsem se ustrojila do jediných slavnostních šatů, které jsem tu měla, lehce se nalíčila, popadla podpatky, čehož určitě budu litovat, protože cesta pěšky na podpatkách je zabiják, ale tenisky se mi k tomu nehodí, a vydala se dolu za Benem, který už byl oblečený. Košili, která mu obepínala hezky hruď a svalnaté ruce, doplnil černými kalhotami a botami. Lucy nás nezapomněla vyfotit a my mohli vyrazit. Překvapivě se ta cesta na podpatkách dala v pohodě zvládnout. Došli jsme ruku v ruce do překrásné restaurace, která mě zaujala už jen zvenčí. U vchodu se nás ujal číšník, která nás zavedla ke stolu. Během chvíle se k našemu stolu dostavila jiná servírka, která nám nabídla vinný lístek. Ben objednal bílé suché víno a následně vlastně celý výběr jídel volil on. Byl to naprosto úžasný večer. Sice jsem byla naprosto plná a zařekla jsem se, že už nic nejím, ale i tak jsem si následný dezert vychutnala a klidně bych si toho dala kopec. Zaplatili jsme se a vydali se pěšky domu. Procházka mi dost prospěla, slehlo mi. A dokonce mě ani poté tolik nebolely nohy z těch bot, i když jsem spíš možná vnímala více bolest žaludku.
Ben se choval celý večer naprosto úžasně, byl tak pozorný, jako nikdy.
"Tohle by mě nikdy ale nikdy nenapadlo.", ozvala jsem, když jsme se blížili k domečku.
"Co?", optal se Ben a ještě více si mě k sobě přitáhl.
"Že my dva se někdy zasnoubíme. Kdyby mi tohle někdo tvrdil minulé léto, hlavní ty první dny, kdy jsem tu byla, asi bych mu tvrdila, že je to naprostý blázen. A i po našem rozchodu jsem ani moc nedávala naděje do toho, že by se to mohlo nějak stát. A teď tu u tebe stojím jako tvá snoubenka a ty jako můj snoubenec. Neuvěřitelný."
"V dubnu, když jsme se k sobě vrátili na té svatbě Joea a Maky, tak jsem si byl naprosto jistý, že už tě nechci nikdy ztratit, protože moc dobře vím, co mi dalo to půlroční odloučení. Bylo to naprosto příšerný a já několikrát prosil všechny bohy, ať mi tě vrátěj zpět do života. A ono se tak stalo. Jsem strašně moc vděčný osudu. A tak jsem jenom čekal, kdy bude nejlepší příležitost, abys mě neodmítla a neutekla mi. No a když jsem se s tím Ramimu svěřil, tak mi řekl, abych to udělal u nich, že to nebudeš čekat, protože třeba kdybych tě vzal do Paříže nebo někam takhle, tak bys to mohla čekat. Jsi nejkrásnější holka, přítelkyně, snoubenka a budoucí manželka, jakou jsem kdy mohl mít. A už se strašně moc těším, až se staneš i maminkou našich dětí."
"Dětí?"
"Ano, dětí, chtěl bych jich víc."
"Bene, já tě tak moc miluju. To se nedá ani vyjádřit slovy. Nic hezčího si mi tu připravit nemohl. Ty jsi ten nejúžasnější chlap, jakého jsem si mohla přát. Doufám, že to už tu bude bez hádek, které by nás mohli takhle nějak oddělit."
"To já taky doufám. Miláčku, jsem s tebou strašně rád. Miluju tě."
Naše rty se spojily a dlouho neodpojily. Užívaly jsme si jeden druhého a myslím, že teď ani jeden nelitujeme toho, že nás osud vrátil dohromady. Jenže, jak dlouho nám to vydrží?
Delší doba, ale kapitola je tu 😊 Jsem ráda, že jste se mi vyjádřili k možnosti další knížky, jak pro Gwila a Týnu, tak i pro Joea a Maky 💛 Určitě mi napište váš názor na tuto kapitolu ❤️
