Část 13. - Je to vážné

715 52 15
                                    


Probudila jsem se v místnosti, která opravdu nepřipomínala můj hotelový pokoj. Opatrně jsem se otočila a všimla si, že jsem v posteli sama. Vlastně i v pokoji. Opatrně jsem vstala a po cestě ke dveřím jsem zkontrolovala mobil. 9:30. Takhle jsem se dlouho nevyspala. Šla jsem po schodech dolu a po cestě cítila vůni z kuchyně. Teprve teď jsem si všimla, že mám na sobě triko, které nepatří mně a pod tím jen spodní prádlo. Sešla jsem až úplně dolu a zamířila do kuchyně. Ben stál zády ke mně u plotny a něco kuchtil. Potichu jsem došla až k pultu, opřela se o něj a pozorovala jeho dokonalý zadek. Zakoukala jsem se tak moc, že jsem vůbec nepostřehla, že se Ben otočil.

"To tě tak fascinuje můj zadek?", zeptal se mě Ben a tím mě vylekal.
"Co? Ne, já jsem se jen zamyslela."
"Zamyslela ses nad mým zadkem?"
"Možná.", odpověděla jsem a kousla se do rtu.
"Nedělej to, co teďka děláš."
"Proč?"
"Protože je to sexy."
"Aha.", odpověděla jsem a opět se kousla do rtu.
"Jo, dělej to ještě chvíli a uvidíš.", řekl Ben a dal přede mě typickou anglickou snídani.
"Oh, to vypadá lákavě."
"Tak jez, dobrou chuť."
"Dobrou chuť."

Po vynikající snídani mi Ben navrhl, že tu můžu zůstat celé dopoledne a pak s ním jet na natáčení. Souhlasila jsem, proč by taky ne.

"Co chceš dělat?", zeptal se mě Ben potom, co sklidil nádobí.
"Nejraději bych se jen válela a povídali si, ale to by bylo ztracené dopoledne."
"Mně by to ale vůbec nevadilo. Tak utíkej nahoru."
Překvapeně jsem přikývla a vydala se po schodech nahoru. Ben šel za mnou a stále si něco brumral. Asi to měl být zpěv. Lehli jsme si do postele a povídali si. Řekli jsme si toho opravdu dost soukromého. Nasmáli jsme se, ale taky jsme si pěkně zanadávali na určité věci a lidi. Je opravdu zajímavé, jak člověk, který vás ze začátku skoro nesnáší, s vámi dokáže sdílet tolik soukromí a chovat se tak mile.

"Gino, musím ti něco říct.", pronesl Ben mezitím, co mě masíroval záda.
"Povídej."
"Já...no mám tě rád, Gino. Možná je to brzy, ale vážně jsem si tě po tom týdnu oblíbil a je mi s tebou dobře. Prostě tě mám rád.", řekl opatrně a mě se na celém těle objevila husina. Zarazilo mě to a chvíli jsem si tu větu jen opakovala v hlavě. Otočila jsem se zpět na záda a posadila se, abych na něj viděla.
"Taky tě mám ráda, Bene.", odpověděla jsem mu a čekala na jeho reakci. Usmál se od ucha k uchu a pohladil mě po vlasech. Poté se ke mně přiblížil a políbil mě. Po chvilce se odtáhl, ale stále se usmíval. Z téhle příjemné chvilky nás vyrušil telefon. Benovi volal Joe. Co ten může chtít?
Ben hovor přijal a během chvilky vystřídal několik pohledů. Nakonec řekl, že se mu ještě ozve a položil hovor.

"Joe chce, abychom s ním a tou jeho přítelkyní šli všichni na oběd. Prý nás chce poznat."
"A půjdeš tam?"
"Když půjdeš se mnou, tak jo."
"Bene, nemůžu jít s tebou. Joe pozval vás, ne mě."
"No a? Určitě by ti to stejně chtěl vysvětlit. A ty už patříš mezi nás."
"Já nevím. Moc se mi nechce. Ale ty jdi."
"Gino, notak. Přeci mi nedáš košem. Chci, abys šla se mnou. Prosím."
Nechtělo se mi. Opravdu ne. Nakonec jsem ale po dlouhém přemlouvání souhlasila a šla s Benem na oběd, kde jsme všichni poznali slečnu tajemnou.

Oběd byl nakonec celkem fajn. Tedy v určitých situacích. Joe mě tam nečekal a byl dost nervózní. Ovšem v okamžiku, kdy jeho přítelkyně, Elis, odešla na toaletu, mi sám navrhl, že mi vše objasní a několikrát se mi omluvil.
Po obědě jsme se vydali do studia, které bylo od restaurace kousek.

"Dobrý den všem. Dneska nás čeká dlouhé odpoledne, ale věřím, že to všechno zvládneme.", přivítal nás režisér a tím započal dnešní natáčení.
Parkrát se mě ptal, zda se mi to takto líbí a konzultoval se mnou scénář pro dnešní scénu. Dost často jsem postřehla Bena, který na mě koukal velice zvláštním pohledem. Stále se usmíval a kolikrát, když na něj kdokoliv promluvil, byl mimo. Musela jsem se nad tím několikrát pousmát.

Natáčení skončilo něco kolem 8 večer. Rozloučili jsme se s režisérem a po cestě k autu mě odchytla Lucy.
"Gino, nechtěla bys zítra dopoledne někam vyrazit?"
"Ráda bych."
"Tak v 9 tě vyzvednu."
"Super, budu se těšit. Měj se."
"Taky, taky."

Došla jsem Bena, který slíbil, že mě odveze domu. Zajímalo by mě, jak se vlastně má Jeff. Už jsem s ním dost dlouho nejela. Ben mi galantně otevřel dveře od spolujezdce a také je za mnou zavřel. Nastartoval a vyjel směr hotel.

"Děkuji za příjemný včerejší večer, noc a pak i dnešní dopoledne. A samozřejmě taky za odvoz. Moc jsem si to užila."
"To já taky. Jsem rád, že se ti to líbilo. Zítra máš nějaký plán?"
"Lucy mě pozvala dopoledne někam ven."
"Dobře, ale večer nic?"
"Nene."
"Půjdeš zase ke mně?"
"Tohle neodmítnu."

Dojeli jsme před hotel. Rozloučili jsme se polibkem a po popřání dobré noci jsem opustila jeho auto. Vydala jsem se s pocitem štěstí na pokoj. Došla jsem do koupelny a ihned vlezla do sprchy. Pod teplým proudem vody jsem si vybavila vše, co se stalo za uplynulý den a noc. Úsměv mi vydržel až do postele. Napsala jsem holkám, že jim musím další den zavolat a vše jim říct. I přesto, jak to vše bylo úžasné, zmohlo mě to a já usla velice brzy.

Další část je tu 😊 Vaše ohlasy jsou naprosto neuvěřitelně úžasné...moc, moc, moc děkuju ❤️
Mám vás moc ráda 🧡

Tohle ve scénáři nebylo 📽Kde žijí příběhy. Začni objevovat