Celý týden probíhal opravdu velice zvláštně. Hned ten den, kdy jsem se rozhodla, že pojedu, holky uspořádaly party. Sešlo se nás poměrně hodně, některé lidi jsem snad ani neznala, protože to celé bylo v režii holek. I přesto jsem si to ale užila a kocovinu léčila ještě další 2 dny.
Také by se dalo říct, že jsem pendlovala mezi Prahou a Hradcem Králové, protože v Praze na bytě nemám úplně všechny své věci. Něco ještě zůstalo u rodičů a mně se to teď náramně hodilo. Přiblížil se konec týdne, konkrétně byla sobota a já si provedla kontrolu všech věcí, abych si byla jistá. Po zjištění, že mi nic nechybí, jsem se vrhla na balení. Potřebovala jsem velký kufr, protože 3 týdny jsou docela dlouho a nikdo neví, jak to vše bude probíhat a hlavně, jaké bude počasí, protože předpověď není nikdy na 100% jistá. Za necelé 3 hodiny jsem měla sbaleno. Blížil se večer a já se rozhodla, že si udělám večeři. Holky byly obě doma, Maky v Pardubicích, Týna v Plzni, a tak jsem si udělala jen něco lehkého, studeného. Po večeři jsem si znovu překontrolovala, zda mám všechnu hygienu, oblečení, papíry,...je toho hodně a já mám strach, že něco důležitého zapomenu. Adaptér jsem si taky radši pořídila už tady. Po večerní hygieně a večeru u filmu, jsem se zachumlala do postele a nechala se unášet do říše snů. Ovšem, bylo to velmi těžké. Stále jsem myslela na to, že už zítra odlítám do Anglie.
Celá polámaná a nevyspalá jsem se v 7 hodin vyhrabala z postele. Otevřela jsem si v pokoji okno, aby se vyvětralo a ucítila ten vzduch, který me načerpává energií. Ustlala jsem a vrhla se na ranní hygienu. Ve sprše jsem byla poměrně dlouho a pak jsem nestíhala. Hodila jsem do sebe rychlou, ale velkou snídani, poklidila po sobě všechno. Namalovala se, ustrojila a naposledy vše zkontrolovala. Přesně v 8:25 se otevřely dveře a v nich stála Maky, která mě má odvést na letiště. Rychle jsem se objaly a pádily dolu k autu. Kufr jsem si dala do kufru a následně si šla sednout na místo spolujezdce. Byla jsem lehce nervózní a Maky to poznala.
"Tyjo, to je neuvěřitelný, co? Před měsícem se ti o tom ani nezdálo a teď? Jsi už na cestě za svým snem. Ale věř mi, že to bude skvělý. Zamiluješ si to tam a už se ti nebude chtít zpátky. Přestěhuješ se tam a nás vezmeš s sebou.", pronesla nadšená Maky a soustředila se na jízdu.
"Je to neuvěřitelný, tohle jsem vážně nečekala. Bylo to navíc všechno dost narychlo. Jsem zvědavá, jaké to bude.", odpověděla jsem ji s klidem, ale už jsem se o tom moc nechtěla bavit. Maky to pochopila a pustila radio. Za půl hodiny jsme byly na letišti a vydaly se do haly. U vchodu už stála Týna s mými rodiči. Jejich obrovské úsměvy mi ihned dodaly zase trochu víc energie. Přivítali jsme se a po tisíci otázek na to, jestli se těším, jsme se konečně vydali dovnitř. Vyhledala jsem svůj let a šla si nechat odbavit kufry. Měla jsem to hotové docela brzy, protože jsem byla ve frontě asi tak 4. Vydala jsem se zpátky za rodiči a Maky s Týnou a společně jsme si šli sednout do kavárny. Měla jsem ještě hodinu a půl, než budu moct nastupovat, takže to bylo času až až. Dala jsem si velké latte, protože jsem už měla pokrk těch otázek na to samé téma a tak jsem si něčím chtěla ucpat pusu. Po 45 minutách v kavárně jsme se vydali k bezpečnostní kontrole, kde jsem se ale už musela rozloučit. Po dlouhých objetích a sálodlouhých proslovech o tom, abych si to užila a dala jim vědět, až přiletím do Anglie, jsem se konečně vydala na bezpečnostní kontrolu. Šlo to docela rychle a mě už zbývala cesta ke gatu. Za 20 minut ohlásili, že už se může nastupovat, a tak jsem se postavila do řady. Za dalších 10 minut jsem seděla v letadle, u okýnka a psala si s holkama a pár dalšíma lidma. Když bylo letadlo plné, letušky obešly, zda jsou všichni připoutáni a začaly ukazovat, co dělat v případě nouzového přistání, jak se připoutat a tak dále. Po chvilce se letadlo připravilo ke startu a zanedlouho už plachtilo ve vzduchu.
Za 2 hodiny, během kterých jsem spala, poslouchala písničky, četla a dělala vše možné, jsme konečně přistáli na londýnském letišti.
Vylezla jsme z letadla a vydala se za davem, abych si počkala na svůj kufr. Při čekání na kufr jsem se zaměřila na papír, na kterém jsem měla napsano, kde mě bude kdo čekat.
Vzala jsem si kufr a vydala se k východu. Z dálky jsem uviděla docela mladého, pohledného muže, který měl v ruce ceduli s mým jménem. Vydala jsem se proto ihned za ním. Když si konečně všiml, že se k němu blíží nějaká osoba, usmíval se od ucha k uchu. Přišla jsem s k němu a usmála se. Ihned se ujal slova.
"Gina?", zeptal se mile. Přikývla jsem a podala mu ruku, se kterou jsem se mu zároveň představila celým jménem. Přijal ji a také se představil.
"Já jsem Jeff Barny. Vítám vás v Londýně, slečno Gino. Jaký byl let?", optal se zdvořile a opět rozzářil svůj úsměv.
"Příjemný, děkuju za optání.", odpověděla jsem mile a oplatila mu úsměv.
"Báječné, tak teď vám s dovolením vezmu kufr a vydáme se k autu.", pronesl s krásným přízvukem, takže bylo evidentní, že je opravdu Brit.
Přikývla jsem a vydala se za ním. Došli jsme k velkému černému BMW a Jeff mi otevřel dveře spolujezdce. Poděkovala jsem a sedla si. Dal mi kufr dozadu a sedl si na místo řidiče. Nastartoval a vyjel z letiště.
A takhle začal můj pobyt v Anglii.
Další kapitola je tady! 🎉 Tentokrát ne tolik záživná, ale už to všechno začíná. Doufám, že jste si Vánoce a Silvestr užili, tak jak jste chtěli a že vás nový rok nakopl. Děkuji za přečtení a budu se těšit u další kapitoly 💛💛
