Děkuju za každé přečtení, vážím si toho! ❤️ Máme tu další kapitolu 🎉 Tak si ji užijte a dejte mi vědět, zda vás to baví 😊
A schválně, kdopak je váš favorit? Rami, Joe, Gwil a nebo Ben? 🤭😮
Cesta z letiště byla opravdu velice zajímavá. Mísily se ve mně pocity jak kladné, tak i záporné. Jeff do mě stále něco hustil, což bylo na jednu stranu vynikající. Kdybych ho poslouchala, určitě bych se dozvěděla spousty zajímavých a důležitých informací a nemusela se pak ptát jak idiot. Jenže já byla duchem nepřítomná. Myslela jsem na to, jaké to tu teď bude. Londýn mě uchvátil, jen co jsme opustili letiště. A to jsem neviděla ještě zdaleka nic.
"Za 10 minut budeme u vašeho hotelu. Všechny důležité informace jsem vám řekl, ale mohlo se stát, že jsem nevědomky na něco zapomněl. Ještě jedna důležitá informace. Pokud byste chtěla na natáčení už dnes, tak není žádný problém. Pan režisér a ostatní na vás už čekají. Stačí, když mi zavoláte na číslo, které máte napsané v tom papíru a jsem tu do 10 minut. Kdybyste cokoliv potřebovala, volejte ve dne i v noci.", pronesl Jeff milým tónem a mně začalo být trapně, neboť jsem ho předtím vůbec neposlouchala a nepamatovala si tak ani jedinou důležitou informaci, kterou mi řekl. Poděkovala jsem mu a s úsměvem přikývla.
Dojeli jsme před velmi vysokou budovu, která připomínala spíš nějakou obrovskou firmu a její kanceláře. Po důkladném rozhlédnutí jsem vystoupila z auta a následovala svůj kufr, který mi Jeff vyndal z auta.
"Tak, jak už jsem říkal, na recepci o vás vědí, stačí říct své jméno a dostane svůj pokoj. Až budete chtít, tak mi zavolejte, odvezu vás kam bude potřeba. Užijte si svůj první den v Anglii.", řekl Jeff a odebral se s úsměvem k autu. Po poradně prohlídce velkého domu z venku jsem se vydala dovnitř. Obrovská recepce plná lidí a hluku bylo to první, co jsem spatřila. Ihned jsem se vydala k pultu, za kterým sedělo spousty lidí. Takhle velkou recepci jsem opravdu ještě nikdy neviděla. Dostala jsem se k mladé slečně, která měla jediná u sebe volné místo.
"Promiňte.", optala jsem se opatrně, abych na sebe upozornila.
"Ano?", zvedla ke mně hlavu mladá blondýnka, která vypadala, jak kdyby byla na obálce nějakého módního časopisu a toto pro ni byla jen brigáda.
"Měla bych tu mít rezervovaný pokoj na jméno Kloučková."
"Aha, tak se na to podíváme. Oh, ano. Tak vás poprosím o vaše doklady."
Vyndala jsem z kabelky pas a podala jí ho. S úsměvem si ho vzala do ruky a otevřela. Pohledem na moji fotku se trochu zděsila. Ovšem, ne každý vypadáme na fotce tak skvěle.
"8. patro, pokoj 827. Pokoje jsou na čipovou kartu, stačí přiložit a zámek cvakne, pak stačí pouze do dveří zatlačit. Snídaně jsou od 7:00 do 9:30, obědy od 12:00 do 14:00, večeře od 18:00 do 21:30. Přes celý den můžete využívat naše hotelové služby na baru a také v prostředí welness. Restaurace je za recepcí doleva. Můžete využít náš výtah.", promluvila ke mně a následně se otočila směrem k nějakému chlapovi, který postával kousek od recepce v nějaké hotelové uniformě.
"Johne, mohl bys prosím tady slečnu odvézt do jejího pokoje a pomoct ji se zavazadly?"
Jakýsi John přikývl a vydal se velice rychlým krokem ke mně. Slečně jsem poděkovala a vydala se za Johnem k výtahu.
Opravdu jsem měla co dělat, abych jeho rychlou chůzi vůbec došla a nemusela za nim utíkat jak splašená kráva. Cinkly dveře od výtahu a já je skoro nestihla.
"John Malez. Ode dneška jsem váš vrchní sluha. Cokoliv budete potřebovat, stačí cinknout na zvonek v pokoji, který máte u postele a jsem u vás za 2 minuty. Doufám, že jste měla z Čech příjemnou cestu a že se vám tu bude líbit. Kdy jdete na první natáčení?", optal se mluvou tak rychlou, jako chůzí. Byla jsem docela v šoku, že má přehled o tom, kdo je kdo.
"Děkuji. No rozmýšlím se, ale asi už dnes. Ať toho spousty stihnu, když už jsem tady. Sedět a odpočívat mohu doma taky.", odpověděla jsem a usmála se. John pouze mrzutě přikývla a já si pomyslela, že takového mrzouna potkávat každý den opravdu nechci. Snad má jen špatný den. Ozvalo se cinknutí a dveře se otevřely.
Vyšla jsem z výtahu a rozhlédla se po číslech pokoje. 827 bylo přímo hned naproti výtahu a bylo to to první číslo, které jsem tu spatřila.
"Tady je váš pokoj a zde vaše zavazadlo. Teď mě omluvte, postrádá mě klient z pátého patra. Hezký den.", pronesl John a než jsem stihla cokoliv odpovědět, už zmizel za dveřmi výtahu. Vyndala jsem kartu z obalu a přiložila k čidlu, které se nacházelo pod klikou.
Otevřela jsem dveře obrovského pokoje s postelí přímo u okna, sedačku obrovskou jak pomalu celý výtah a plazmovou televizí naproti sedačce. Celkově to působilo moc moderně a draze. Zavřela jsem za sebou dveře a o stěnu si opřela kufr. Všimla jsem si po levé ruce dveří od koupelny. Otevřela jsem je tak opatrně, jako bych se bála, že snad za nimi na mě něco vyskočí. Opět bylo vše obrovské. Koupelna laděná do černobílé byla opět naprosto moderní. Nečekala jsem sice žádnou chudobu, to ne, vždyť je to Londýn. Ale tohle? To jsem nečekala opravdu vůbec.
Po prohlídce celého pokoje jsem se vrhla na vybalování věcí.
Za asi hoďku jsem měla vybaleno a stihla jsem i dát vědět rodičům a holkám, že jsem dorazila v pořádku na hotel. Rozhodla jsem se, že je ještě stále doba oběda a že si zajdu na oběd. V tu chvíli se mi ale rozezvonil mobil. Volalo mi neznámé číslo. Chvíli jsem vahála, zda to mám přijmout.
"Kloučková, prosím."
"Gino, tady Jeff. Promiňte, že vás ruším, snad zrovna neobědváte. Jen jsem vám chtěl říct, že jsem mluvil s panem režisérem a oznámil mu, že už jste u nás. Prý by vás rád viděl už dnes. Mohl bych vás tak za hodinu vyzvednout?"
"Oh, ano, samozřejmě. Budu za hodinu před hotelem."
"Děkuju. Mějte se."
Zavěsila jsem hovor a vydala se dolu do jídelny rovnou i s potřebnými věcmi, abych se pak nevracela zpět.
Restaurace byla obrovská, stejně jako všechno tady. Měla jsem zhruba 45 minut na to, abych se tady najedla, což se zdálo jako velký problém, neboť u každého jídla byla obrovská fronta. Nakonec se mi povedlo urvat stůl a také si i nabrat nějakého jídla.
Jen co jsem dojedla, všimla jsem si, že je nejvyšší čas vyrazit ven. Odebrala jsem se z jídelny a vyšla před hotel, kde právě zastavilo auto, ze kterého následně vyšel Jeff. Pozdravil mě, otevřel mi dveře a následně si sám usedl.
Nervy začaly pracovat a já si začala uvědomovat, že už to není všechno jen sen, ale že je to realita.
