Myself ✓ || Changki

Myself // 17

Changkyun

Jakmile vyjdu z bytu, tak se trošku ošiju. Nevím čím, zima až taková není a já nevidím jiný důvod, proč bych se měl ošívat. Dojdu před kolej a čekám než ke mně dorazí Jooheon,

„Čus," zasměje se. „jak se má Kihyun?" dloubne do mě se smíchem. Něco odseknu o tom, ať jde do prdele a vydám do našeho baru. Je kousek od koleje, takže tam dojdeme během chvilky. Hned, jak si sedneme na barové židličky, tak vytáhnu telefon. „Jdeš napsat Kihyunovi, že jsi dorazil?" pozvedne obočí. Zalapám po dechu a uhnu pohledem a odkašlu si.

„Jasně, že ne, jen jsem se chtěl podívat, kolik je hodin." Odfrknu si.

„Máš hodinky...a navíc tamhle jsou hodiny." pobaveně se zasměje a dívá se na mě tím stylem, že si myslí, že ví víc, než si myslím.

„Tak jsem se chtěl podívat na telefonu, no!" vyprsknu naštvaně a objednám si pivo a hned ho do sebe naklopím. No dobře, možná jsem mu chtěl napsat, možná jsem mu chtěl napsat, co dělá, zeptat se ho, jestli je vše v pohodě a zda to zvládá. Ale nezměknul jsem, to určitě ne! Jooheon si mě začne dobírat.

„Nic k němu necítím, jsme jen spolubydlící." zakroutím hlavou.

„Nemyslím si, že bys šel kvůli spolubydlícímu na operu." zadívá se na mě, jeho oči propalovali díru do mojí duše a já se až překvapil, jak intenzivní pohled může nahodit.

„Hele, jeho kamarádi byli pryč a jeho snem bylo operu vždycky vidět, kdyby byl zdravý, šel by sám, ale nemůže, tak jsem teda souhlasil, že ho tam odvezu, nic víc, tečka a konec příběhu." Zavrčím na něj a vypiju pivo na ex a objednám si hned další.

„Když myslíš," pokrčí rameny. zadívám se na něj, aby mi vysvětlil, proč tomu nevěří. „víš, protože ještě donedávna jsi na něj nadával, jak ho nesnášíš, a teď ho vozíš na operu a všude po škole A!" ukáže na mě prstem, abych mlčel „a nevymlouvej se na to, že nikoho jiného nemá nebo že ti kamarádi jsou neschopný, kdyby opravdu nikoho neměl, tak by si zařídil opatrovníka, ale ty jsi chtěl...ty jsi ho chtěl vozit...starat se o něj jiný důvod nevidím," Zakroutí hlavou „ty jsi mu pomohl, začal mu dělat svačiny a jel jsi s ním na operu, tak se nevymlouvej" pohrozí mi. Zakroutím hlavou a napiju se piva.

„Plácáš kraviny." odfrknu si.

„Proč to nepřiznáš?" taky se napije piva a pozvedne obočí „Není to nic špatného, Kihyun je hezký a vypadá mile, a jestli se ti líbí nebo se s ním chceš jen kamarádit, tak je to tvoje věc, děláš jako by ti to kazilo image...nikoho nezajímá, s kým se kamarádíš nebo ne, takže nevím, proč se tomu tak urputně bráníš." pokrčí rameny. Odfrknu si a vypiju další pivo a objednám si třetí, a když Jooheon odejde na záchod, tak zkontroluju telefon. Přemlouvám se...dlouho, ale nakonec otevřu zprávy a rychle napíšu.

Jsi ok?

Zamknu telefon, než se Jooheon vrátí a přikývnu, když mi řekne, že si zajdeme ven na cigáro. Vezmeme si láhev piva do ruky a vyjdeme ven. Jooheon si hned zapálí a já po ohledání bundy přijdu na to, že jsem si doma nechal cigára...ne...měl jsem je vůbec? Kdy naposledy jsem měl cigáro?

„Nemáš?" zasměje se a podá mi krabičku. Vezmu si od něj cigáro a zapálím si. Zakašlu, když blbě potáhnu a zašklebím se nad tou chutí. Co to sakra je...proč...proč to chutná tak divně.

Když mě praští do nosu kouř z cigarety, tak se mi zvedne žaludek a já zase zakašlu. Co se to se mnou sakra děje? Jooheon pozvedne obočí, a zatímco on už si zapaluje druhou, tak já si dvakrát potáhl...jednou, kdy jsem přišel na to, že to je hnusný a podruhé, abych se ujistil. Ale nakonec se přemůžu a tu cigaretu dokouřím a zapiju to hodně piva. Jooheon to nekomentuje a já jsem rád. Uběhla půl hodina po tom, co jsem Kihyunovi napsal a zatím mi neodepsal. Snažím se říkat si, že spí, ale nevím proč...možná to, že je poprvé doma takhle sám...jsem nervózní. Tentokrát si dojdu na záchod já a hned vytáhnu telefon a vytočím jeho číslo. Zvoní to, dlouho takže i kdyby spal, tak ho to musí probrat. Telefon típnu, čekám asi minutu a znovu mu zavolám, nakonec mu volám asi pětkrát a pak zanadávám a vyjdu rychle ze záchodu.