Myself ✓ || Changki

Myself // 76 END

Kihyun

Čas si neúprosně běží dál, nezáleží na tom, jak moc bych ho chtěl zastavit nebo alespoň zpomalit. Letí si podle sebe a já věděl, že se musím se vším smířit tak, jak to je. Rozhodl jsem se, že se přestanu trápit stárnutím, tím, že mladší už nebudeme. Kolikrát jsem si přehrával to všechno, co mi prolétlo hlavou a uvědomil jsem si, že jsem chvílemi přemýšlel a mluvil jako bychom měli už život za sebou. Ale nemáme. Pořád toho s Kyunniem máme co zažít, pořád máme ještě několik nádherných desítek společných let. A na to se chci soustředit. Ale je jasné, že kdykoliv se člověk cítí lépe a povznese se nad danou situaci, že mu osud zasadí další ránu. Jako mě.

„Je mi líto, pane Lim, ale podle výsledků...budete muset skončit se zpěvem, Vaše hlasivky začínají být hodně slabé, to je důvod, proč i při sebemenším nachlazení přijdete vždycky o hlas. Obávám se, že se svojí pěveckou kariérou budete muset rozloučit, jinak Vám hrozí, že o hlasivky přijdete úplně." Zadívá se na mě s lítostí. Nemám rád tenhle typ pohledu a chvíli nejsem schopen slova. Tiše jen přikývnu a vezmu si od ní zprávu o mém zdraví. Hned po východu z ordinace se mi začnou drát slzy z očí a začnu vzlykat. Vyjdu ven z nemocnice, sednu si na patník k mému zaparkovanému autu a začnu bolestně plakat. Nějakou dobu to nedokážu utišit, než aby se to zlepšovalo, plakal jsem víc a víc. Nakonec vytáhnu z kapsy telefon a musím zavolat Kyunniemu, aby pro mě přijel, nedokážu v tomhle stavu řídit.

„Lásko?? Co se děje?? Co ti řekli??" slyším jeho strach a hysterii v telefonu, ví, že jsem šel na prohlídku do nemocnice. Uklidním ho, že i přes můj záchvat to není rakovina ani nic vážného, že mu to pak řeknu, že jen chci, aby mě vzal domů. Přijede i s Jacksonem, protože někdo musí stáhnout moje auto zpátky domů, složím se mu na parkovišti do náruče.

„M-Musím přestat zpívat." Zašeptám mu se vzlyky do hrudi. Vytřeští na mě oči, vidím, jak v hlavě hledá slova, ale zakroutím hlavou a zarazím ho. Není potřeba, aby něco říkal. Nasednu do auta, schovám se víc do sebe a z očí mi pořád stékají slzy, zatímco si Kyunnie za volantem skousává ret, stále hledá slova. Já potřebuji jen jeho objetí.

Proč? Miluju zpěv, byla to náplň mého života, když jsem se nemohl věnovat Kyunniemu nebo celkově rodině. Jak mi to může osud tak krutě vzít?

Jakmile dorazíme domů, tak si hned vlezu na gauč, obejmu polštář a uplakaně se usměju, když za mnou hned na sedačku skočí Yeona a Mirae. Ty dvě třeštidla moc dobře ví, že na sedačku nesmí, ale i tak...čert to vem, nemám teď ani chuť řešit pořádek versus nepořádek. Kyunnie si ke mně hned vleze, dlouhou dobu mě jen v tichosti objímá, hladí mě po zádech a ve vlasech...ví moc dobře, že je to právě to, co teď potřebuju.

„To je mi líto, Kihyun," starostlivě se na mě Bufan zadívá, když za ním dojdu do opery se zprávou z nemocnice s tím, že musím přestat zpívat. „ale...tvůj nápad je dobrý, myslím, že to bude skvělé." Usměje se na mě a já...konečně zase cítím radost. Vlastně to byl Kyunnieho nápad, napadlo ho, že bych mohl zpěv vyučovat. Ať už v opeře nebo ve škole, ale mohl bych se tak věnovat něčemu, co mám rád, i když už to nemůžu dělat tak, jako kdysi.

Tak se i stalo, Bufan stejně chtěl divadlo o něco rozšířit, takže zařídil kurzy zpěvu, z těch nadějných se pak stali zpěváci, nejdříve malé role, tak jak jsem začínal já, pak se mohli vyšplhat.

My s Kyunniem začali cestovat. Práci jsme dělali tak, abychom vydělávali tak, jak je potřebné, ale vyhradili jsme si víc času na sebe. Yanchen byl stejně víc pryč než doma, nevadilo mu, když jsme na měsíc odjeli na cestu kolem světa, ty nejkrásnější metropole, velká města...bylo to nádherné a já se zase cítil živý. Užíváme si s Kyunniem každou chvíli, chvíli se cítím jako bychom byly zase ti mladí kluci, co se sotva zamilovali na škole a začali spolu chodit. Za ty roky už jsme si nevšímali pohledů ostatních, když jsme se fotili u památek, dávali jsme si pusinky. Chvílemi jsme se smály a dělaly blbosti jako puberťáci, ale...konečně jsme se cítili oba trošku odlehčeně. Jako by byl vzduch lehčí a gravitace menší.