Myself ✓ || Changki

Myself // 54

Kihyun

Probudím se do toho nejkrásnější poledne toho nejkrásnějšího Nového roku. Čekal jsem, že pod náporem toho, jak jsem se včera opil, bude to ráno nic moc, ale...není mi zle, spíš se cítím jako na obláčku.

Vím, že to nebylo plánované, že jsme si to naplánovali jinak, ale možná proto to bylo tak nádherné. Vybavuji si každý dotek a každou sekundu té nádherné noci, už jen ta vzpomínka mi rozpaluje buňky v těle. Přetočím se na bok a s úsměvem se zadívám na Kyunnieho spící tvář. Vypadá tak nádherně, tak mírumilovně, a tak spokojeně. Vklouznu rukou do té jeho a on ji i ve spánku lehce sevře. Myslím, že ještě nikdo nevynalezl slova, kterými se dají popsat pocity, které cítím. Neexistuje nic, co by dokázalo popsat, jak moc ho miluji. Pamatuji si, jak jsem vždycky snil o lásce, jak jsem doufal, že ji jednoho dne potkám a jak jsem si maloval, jaký život s mojí láskou bude. Žádná z těch představ, ale nedokáže předčít to, jak se s Kyunniem cítím. Když si vzpomenu na naše první seznámení, na naše začátky...nikdy by mě nenapadlo, že ten kluk, ke kterému mě přiřadili na kolejní pokoj, že...že to nakonec bude láska mého života. Kolikrát si říkám, že bych měl jít a poděkovat těm hajzlům, co mě šikanovali, protože...nebýt jich, nebýt toho, že mě shodili ze schodů, nejspíš bychom se k sobě nikdy s Kyunniem nedostali...natož tak abychom se do sebe zamilovali. A teď? Neumím si bez něj svůj život představit.

„Dobré ráno." Vyruší mě z přemýšlení jeho krásný hluboký hlas. Zamrkám, abych se vymanil z myšlenek a tvář mi rozjasní šťastný úsměv.

„Dobré ráno." Zašeptám nazpátek a hned se jako housenka v peřině přišoupnu do jeho náruče a zavrním tím krásným pocitem a bezpečím. Chvíli si vyměňujeme lehké pusinky, nakonec najedeme na téma včerejší noci a oba uznáme, že to bylo opravdu nádherné, ačkoliv to nebylo v našem plánu. Je skoro 12, když se ještě válíme v posteli a Kyunniemu začne zběsile drnčet telefon.

„Jestli to nejsou tvoji rodiče, tak toho dotyčného zabiju." Zasměju se, když se ode mě musí Kyunnie lehce odlepit, aby dosáhl na noční stolek pro telefon.

„Je to Jooheon," protočí Kyunnie oči a vypne na volání zvuk. Nakonec uznám, že co kdyby náhodou šlo o život, tak Kyunniemu řeknu, ať to raději zvedne. „no? Zbláznil ses? Co jsme, tvoji strážní andělé? To je ale tvůj problém ty vole, ježiši nehysterči, fajn, možná. To je debil." Tipne telefon a poslední větu pronese směrem ke mně. Zvědavě pozvednu obočí.

„Stalo se něco?" nadhodím, zatímco si Kyunnie mne spánky.

„No, podle toho, co jsem pochopil, tak ten večírek, co byl včera u Jacksona neměl být tak divoký," začne a já na jeho slova chápavě kývám hlavou. „no, jenže se to včera vymklo z rukou, všude je prý bordel a Jooheon nutně potřebuje tvoje uklízecí schopnosti, protože to je tak na úklidovou firmu, ale neboj se řekl jsem mu, že-"

„Půjdeme tam!" nadšeně vypísknu a sednu si na posteli na paty tak, že mám přes ramena hozenou deku. „Chci uklízet, prosííííííím." Vypísknu a Kyunnie na mě chvíli napůl překvapeně a napůl nechápavě kouká, ale nakonec se začne smát a přikývne.

„Nečekal jsem, že tě to tak nadchne, ale zase...ani mě to nepřekvapuje, když vím, jak to miluješ." Usměje se a vtiskne mi pusu.

„Ale nemusíš mít obavy, pořád úklid nemiluju víc než tebe." Zahihňám se a po několika pusinkách se vykopeme z postele. Po včerejší vášnivé noci ještě postel převléknu, což mi zabere jen chvilku, než se Kyunnie oblékne, vezmu si na sebe tepláky, mikinu a bundu a nadšeně se naženu ke dveřím.

„Záchrana!" spráskne Jooheon ruce, když zazvoníme u domu a hned nás vezme dovnitř. Nemusí ani nic říkat a já hned začnu uklízet. Začnu chodbou, a tak nějak pokračuju po místnostech a pokojích, které mi zrovna přicházejí pod ruku. Ostatní se mi chvíli snaží pomáhat, po několika seřváních to vzdají, a nakonec se jen specializují na to, že sbírají po bytě odpadky, umývají nádobí a pak jen tak sedí na sedačce, zatímco já lítám kolem.