Myself ✓ || Changki

Myself // 56

Kihyun

Po tváři mi stékají slzy a já nejsem nějakou dobu schopný říct jediné slovo. Srdce mi buší neuvěřitelnou rychlostí a já lapám po dechu, abych konečně donutil svoje hlasivky promluvit.

„A-Ano," vypísknu se vzlykem. „samozřejmě, že ano, ano!" začnu to opakovat a do toho na přeskáčku pláču a na přeskáčku se šťastně usmívám. Natáhnu k němu levou ruku a on mi pomaličku navleče nádherný diamantový prsten na levý prsteníček, hned mu skočím kolem krku, když vstane a začnu něco nesrozumitelně mezi pláčem mumlat, možná to nejsou ani slova a možná ho za chvíli ve svém objetí udusím.

„Řekl...jsi...ano." Zašeptá Kyunnie po chvíli a já si uvědomím, že oba bulíme dojetím jako idioti, tak se alespoň přesuneme na sedačku, kde si spolu sedneme, abychom vstřebali všechny ty pocity.

„Nemyslel sis snad, že bych ti řekl ne?" začnu si po chvíli stírat slzy a snažím se nadechnout. Pak k němu svoje oči zvednu, abych přišel na to, že uhýbá pohledem. „Kyunnie," zasměju se, nakloním se k němu a vtisknu mu pusu. „ty blázínku, jak bych ti mohl říct ne." Zakroutím hlavou, usměje se na mě a chvíli si vyměňujeme pusinky. Než si uvědomím, že mi teď začne plánování. Můžu se v tom vyžít!

„Bylo mi jasné, že se do toho vložíš...jen jsem nevěděl, že hned." Zasměje se Kyunnie, když si přinesu poznámkový blok, propisku a notebook, abych mohl hned začít hledat důležité věci. Zarazím se a nevinně zamrkám.

„No...um...jen jsem zvědavý." Zamrkám na něj a on se zasměje a vtiskne mi pusu. „Nachystám ti nějaké dobroty, co můžeš u plánování pozobávat." Usměje se a já přikývnu zabraný do psaní do vyhledávače na internetu. Začnu přemýšlet, kde bychom tu svatbu udělali...nechci nic velkého.

Nakonec jsem nespal skoro celou noc. Kyunnie moc dobře ví, že když se do něčeho vložím, tak nemá cenu mě nutit, abych šel spát nebo to nechal na jindy, takže jsem mu jen dovolil rozložit gauč, takže spal se mnou v obýváku, zatímco já projížděl internet a zjišťoval jsem si všechno možné.

Svědek. Když už jsem si lehnul na gauč ke Kyunniemu s tím, že půjdu na pár hodin spát, tak mi to proběhlo hlavou. Budu se muset rozhodnout mezi Markem a Minhyukem. Panebože. Jak to mám asi udělat? Znám ty dva, když si vyberu jednoho, tak ten druhý bude brečet, fňukat a bude to příšerný. Můj bože. A někoho jinýho...nechce se mi tím pověřovat někoho jiného, přece jen by měl být mým svědkem někdo speciální. Následující hodinu místo spánku přemýšlím nad tématem svědek, únava mě ale přemůže, tak nakonec opravdu pomalu usnu.

Další den jsme se rozhodli, že dřív než to všude rozhlásíme a začneme zařizovat, tak to oznámíme našim rodinám. Jako první zajedeme ke Kyunnieho rodičům, zůstaneme tam přes noc a pak zajedeme za mým tátou, taky tam zůstaneme a až se vrátíme, tak to teprve řekneme všem ostatním.

„No a...co kdyby sis o tom s nimi promluvil," usměje se na mě povzbudivě Kyunnie, zatímco řídí, když jedeme k jeho rodičům. Pohladí mě konejšivě po koleni. „určitě to pochopí...navíc...ten den půjde jen o podpis a pokud by chtěli vymýšlet nějaké věci tak, jak to dělají svědci, tak to můžou dělat oba dva." Usměje se na mě a já se nad tím zamyslím.

„To je vlastně...pravda," zašeptám po chvíli, když si uvědomím, že by to mohlo mít tak jednoduché řešení. Prostě bych je nechal, ať si sami vyberou, kdo bude ten hlavní svědek. Nakonec se usměju a poděkuju Kyunniemu, že mi pomohl si v tom udělat pořádek a trošku si utříbit myšlenky.

„Kikiiiii," Nadšeně se ke mně rozběhne Kyunnieho mamka a ignoruje Kyunnieho důležité odkašlání, kterým jí chtěl dát najevo, že on je její syn a že by se měla nejdřív přivítat s ním. „jak se máte?" nakonec obejme i Kyunnieho a společně s nimi dojdeme dovnitř. „Táta si myslí, že se něco stalo, když k nám jedete," zasměje se. „nemohla jsem mu vysvětlit, že není hřích, když se zastavíte jen tak." Zakroutí Yeona hlavou a my se na sebe s Kyunniem zadíváme a důležitě si odkašleme.