Myself ✓ || Changki

Myself // 67

Changkyun

„Počkej, jako... celý víkend." hlesnu, zatímco si Kihyun balí kufr.

„Mm." hlesne a dá si do kufru další perfektně složené triko.

„Jakože...i přes noc." zeptám se pro jistotu.

„Ano, v sobotu ráno odjedu a v neděli večer se vrátím." zakývá znovu hlavou a uloží si do kufru hygienické potřeby a kufr zavře.

„Provedl jsem něco?" špitnu, zasměje se a pohladí mě po vlasech a sedne si ke mně na postel. Chennie se dívá na Spongeboba v obýváku, je jedno, že viděl všechny díly tak desetkrát, pořád ho to drží. Dokonce jsme mu vymalovali pokoj jako zátoku bikin. Nebo teda Rui to namaloval, kdo mohl tušit, že to v sobě má, ale...je to hotové umělecké dílo, na stěně má velikého Spongeboba s Patrikem a dalšími postavami, jak si hrají, spoustu hraček, knížek. Má stolní hru, a dokonce i batůžek.

„Nic jsi neprovedl, jen si chceme odpočinout." usměje se a vtiskne mi pusu.

„A já si nepotřebuju odpočinout?" pozvednu obočí, pozvedne ho na mě zpátky a já si odkašlu, válka zvedání obočí je vždycky na dlouho, tak ji radši ukončím.

„Pak si klidně můžeš domluvit něco s klukama, ale teď jedeme na víkend my, Jackson se domluvil se Shownu a Wonhem, vezmou sem děti, abyste si pomáhali, mm?" zasměje se a vtiskne mi pusu.

S povzdechem držím Yanchena v náruči, zatímco se s ním Kihyun loučí. Yanchen se usmívá jako sluníčko a nechává si zulíbat tvářičky.

„Tak pa, vy moje lásky, hezky to tu zvládněte, napíšu vám, jak dojedu, ale pokud to nebude vážné, tak mi nepiš." zadívá se na mě přísně, odkašlu si a přikývnu. Hned, jak se ozve zvuk auta, tak otevřu dveře, dovnitř vlítne rozlítaný Zeren, Yanchen se hned začne v mé náruči vzpouzet, tak ho pustím na zem a začnou si společně hrát.

„Tak jsi ready?" strčí hlavu do dveří Jooheon a Kihyun hned přikývne, znovu se s námi rozloučí a vyběhne ven.

„Tak pa," našpulí Jackson pusu, ale místo pusy se ozve zabouchnutí dveří. Chvíli se se smíchem koumám, jak s našpulenou pusou stojí před dveřmi, než si odkašle. „čau," mávne na mě a podrbe se v zátylku. „Shownu říkal, že odveze Hyungwona a Minhyuka a přiveze Wonha a děti." přikývne a sedne si na sedačku. Přikývnu a po chvíli se znovu ozve zvonek, otevřu a usměju se na Shownu a Wonha, kteří mají v náruči Zhengtinga a Zhangjinga.

„Chmpf! Jak si mysleli, že nás dopálí! Že to prej nezvládáme! Já si myslím, že to zvládáme dobře!" kopne do sebe Jackson panáka, poplácá se po tvářích a pak si stoupne. „Zeren, okamžitě slez z toho lustru!" řekne přísně, ale Zeren se jen zahihňá a zakroutí hlavou.

„Jak se tam vlastně proboha dostal." vyjeknu a snažím se chytit Yanchena, který pobíhá s kečupem a stříká ho kolem sebe.

„To se zeptej tady pána, pojď, Zeren, vlez si na moje ramena, povozím tě!" ukáže na Wonha a vezme si koště, kterému Zeren se smíchem uhýbá.

„Nemyslím si, že je to bezpečné ho sundávat koštětem." podotkne Shownu který nechává Zhengtinga, aby ho mlátil plyšákem po hlavě.

„Máš jinej nápad?" zaprská Jackson. „Jau kur-sakra!" vykřikne, když mu Zhangjing přejede dětskou odstrkovací motorčičkou po noze. „Nemůžeš si ho zkrotit?" zaprská.

„Hele, nekřič po králíčkovi! Byl by v klidu, kdyby ho nerozdováděl Zeren!" ohradí se Wonho, Jackson zalapá po dechu a začnou se dohadovat.