Myself ✓ || Changki

Myself // 23

Changkyun

Když jsem odnášel tu svoji povídku k učitelce, tak jsem měl sto chutí tam nejít a vymluvit se, že jsem třeba umřel nebo tak něco, ale pak jsem si řekl, že nejsem srab, a že když už jsem se s tím sral, tak se s tím doseru až do konce. Po zaklepání mě učitelka vyzvala dovnitř. Hodil jsem si tašku na zem a svoji povídku jsem jí podal do rukou v deskách. Pozvedla na mě obočí, když viděla jak krásně, a hlavně úhledně to mám připravené. No, Kihyun se s tím trochu pomazlil. Nejdřív mi opravil pravopisné chyby a pak mi to list po listu zandaval do folií a do desek, aby to prý reprezentativně vypadalo. Mě to bylo jedno, já bych jí to donesl i pomačkané. Zatím mě poslala na oběd, abych se najedl a po obědové pauze se vrátil a ona zatím mohla číst. Jedl jsem pomalu a ignoroval Jooheona, který se snažil vymyslet přezdívky, které by mě sraly...srala mě každá z nich, ale nechtěl jsem mu dělat tu radost, takže jsem držel pusu a nereagoval jsem.

„Hele a proč jsi přestal vlastně kouřit?" drbne do mě, když s ním vyjdu ven, aby si on mohl zakouřit. Zastrčím si ruce do kapes, když venku mrzne a celý se oklepu na jeho otázku jen pokrčím rameny ... protože ani já sám nevím, prostě najednou jsem neměl čas a přestal no. „Je to kvůli Kihyunovi, že?" dloubne do mě se smíchem a spiklenecky pozvedne obočí. Nevím teda mě to nikdo neřekl, ale žádné pikle spolu nekujeme tak nevím, proč má ten pohled. Ale protočím oči a občas si přeju, aby u toho byl nějaký zvuk, aby všichni slyšeli, jak moc protáčím oči.

„Podle tebe za vše může Kihyun." odfrknu si.

„A ne?" vypískne dotčeně. "Kvůli němu jsi přestal chodit do klubů, přestal jsi tedy pít a kouřit a je z tebe gaučák." zasměje se. Vyprsknu a kopnu ho do holeně, vyjekne a kopne mě taky.

„Nejsem žádnej gaučák!" vyjeknu naštvaně a celý se naježím.

„Ne? Tak to dokaž, tenhle čtvrtek půjdeme pít," ukáže na mě chci říct, že jo, ale vzpomenu si, že má Kihyun operu a pak má rehabilitace. Nadechnu se, že něco řeknu, ale předběhne mě. „dobře, tak pátek!" ukáže ně mě znovu a má ten vyzývavý pohled. No, to bych teoreticky mohl, ale středa a pátek je náš Thrillerový den a...v pátek jsme se chtěli dívat na Lachtani ve vlaku, který zrovna vyšel ke stažení. „Tak sobota?" pozvedne obočí. No, to teoreticky nic nemám, ale Kihyun bude chtít uklízet, tak musím uvařit, aby toho neměl tolik, navíc říkal něco o tom, že by potřeboval dojet na nákup a sice má už v pohodě ruku, relativně, ale pořád je závislý na ostatních a Minhyuk a Mark jsou přes víkend pryč, no a...ztratím se zase v myšlenkách, když přemýšlím nad tím, co ty dny dělám, že si ani nevšimnu, že se Jooheon rozchlámal, dokud mě nezačne mlátit do ramene. „Má tě ochočeného jako pejska." vyprskne smíchy. Celý se naježím, že po něm něco křiknu.

„Kyunnie." ozve se kousek od nás. Zaseknu se s nataženou pěstí a otočím se na Kihyuna a ignoruju Jooheonovo zaštěkání.

„Ahoj." přikývnu a pozdravím jeho i Minhyuka s Markem. Oba na mě lehce mávnou.

„Zítra bych potřeboval do toho nového nákupáku, zavezeš mě tam?" zeptá se mě, tedy ono by to byla otázka ...ale mě to přišlo jako rozkaz, na konci věty teda dal najevo otázku, ale jinak se jeho oči tvářili vážně. Protočím oči.

„Proč ne, stejně jsem se tam chtěl jít podívat," pokrčím rameny. Usměje se. „jedeme tudy na hodinu." zasměje se. Zamává na mě, když projíždí kolem a Minhyuk zvedne ruku z řídítka a zamává na mě a pak veze Kihyuna dál.

„Haf haf." vyprskne Jooheon a zaštěká. Znovu ho nakopnu a pak počkám, než Jooheon dokouří bůh ví kolikátou cigaretu.

„Hele, musím ještě sem." ukážu na kabinet učitelky, Jooheon něco zadrmolí a vytratí se do třídy. Hned, jak otevřu dveře, tak mě začne učitelka zasypávat všemi možnými slovy, mezi – úžasné, ohromující, dechberoucí, zaznělo i několik cizích slov, u kterých mám takový pocit, že vlastně ani slova nebyly. Hned to odsouhlasila jako dílo, které bude reprezentovat naši školu a zavedla mě ke stolu, abych si sedl.