Doteky

Prolog

Daenerys, úžasné jméno pro někoho, kdo žije v jednadvacátým století, když frčí seriál Hra o trůny, kterým žije většina populace téhle zeměkoule. A čím, že jsem si to zasloužila?

Moje máma, Tereza Collins, která je původem někde z Evropy, do Ameriky přijela studovat a chtěla se odstřihnout od rodiny. Do dneška sama ani vlastně nevím, proč takový velký skok v životě udělala. Máma nikdy nemluvila o své rodině, jen jsem ji párkrát slyšela křičet do telefonu na svou mámu, mou babičku. V životě jsem její rodinu neviděla. Kdo ví, co to jsou za lidi, když se v životě nezajímali ani o svou vnučku. Babička maximálně jednou do roka poslala dárek na Vánoce ve formě blahopřání a několika bankovek v obálce.

Ale teď zpátky k tomu, o čem jsem chtěla mluvit. Mamka byla snad jedna mezi prvními, která v roce 1996 čekala řadu před knihkupectvím, aby zakoupila knížku Píseň a ledu od R.R. Martina, byl to hit už tenkrát. Doposud nikdo ani pořádně nevěděl, že před seriálem existovala i knížka nebo spíš několik knížek.

Knížkou byla doslova posedlá a na svět jsem měla přijít já. Roztomilá holčička, která měla ji a mému tátovi změnit celý život. V tu chvíli ji očividně nenapadlo nic lepšího, než mě pojmenovat po jedné z hlavních hrdinek knížky, Daenerys Targeryen.

I když máma se to už nikdy nedozvěděla, tak Daenerys nebyla zase až taková TOP volba pro jméno, když se z ní nakonec stala Šílená královna. Jo, kdyby máma věděla, jak celý ten příběh skončí, určitě by si teď rvala vlasy z hlavy, jako tisíce dalších rodičů, kteří uštědřili tohle jméno svým ratolestí.

A můj táta? John Collins nikdy neřešil maličkosti, jako je mé jméno. Máma mohla být ráda, že ji vůbec vyzvedl z porodnice. Občas si říkám, kde taková skvělá ženská, jako byla máma, mohla narazit na takového idiota, jako je můj otec, kravaťák z New Yorku.

    John vždycky na moji mámu kašlal z vysoka. Věnoval se pouze své velkolepé práci a chlastu. Nějak na něj nemám ani moc pěkných vzpomínek z dětství, nebo spíš skoro vůbec žádné vzpomínky. Čas s námi trávil jen výjimečně. Snad si jen do dneška pamatuju jak vždy, když přišel večer z práce, políbil mamku do vlasů a se mnou udělal kolotoč po obýváku. Pět minut denně strávených s mým otcem, to bylo celé.

Dnes, když už tady s námi máma není, k tomu se dobereme časem, se otec vzdal chlastu a místo toho si našel o patnáct let mladší přítelkyni, která by mi mohla dělat z fleku starší sestru. Bláhově si myslí, že může nyní napravit těch osmnáct let podělaného života, kdy nebyl nic jiného než zkaženým alkoholikem a kariéristou, zatímco máma se o všechno starala sama. Platila účty, nakupovala, starala se o domácnost, vařila, panebože, vždyť ona si i sama vymalovala celý byt. Skvěle dokázala zastoupit roli matky i otce dohromady. Možná proto mi nikdo nepřišlo, že by mi doma něco chybělo.

Ajá? Po to všem co se mi v životě přihodilo, po tom všem co jsem musela zažít a jaké noční můry mě doprovázejí do dnes, jsem se konečně dostala do stádia, kdy nastupuju na Kalifornskou Univerzitu a budu tak moc vypadnout od otce, i když bydlí asi 20 km od kampusu.

Bydleli jsme v New Yorku, jenže otec se nejspíš rozhodl, že už bylo dost jeho příšerného chování a s novou mladou kobrou našel i nový dům blízko mé školy. Nevím, co si od toho slibuje, ale určitě se doma budu ukazovat jen zřídka. Když říkám zřídka, myslím tím pro prachy. Na nic jiného vlastně ani Johna nemám. Jediné k čemu mi je dobrý, je jeho hromada peněz, které bere, ani nevím kde.

Všechno teď bude snazší. Raději mít na koleji pokoj s nějakou holkou, co má hlavu ve hvězdách, než být v jednom domě s Jessicou, která si myslí, že když je o pár let starší než já, může mi dělat matku. Ty její kecy o sounáležitosti, rodině a zdravé výživě mě už opravdu začínají srát.

Jessica vypadá jako ta klasická dámička ze sitcomu Paničky z Beverly Hills. Dokonale ji vidím jako Eriku Jayne, která má o skoro polovinu staršího chlapa, botox všude kam se podíváte a ještě ji není blbě, aby s tím vším se chlubila v televizi. Myslím si, že kdyby Jessica dostala takovou šanci, máme doma televizní štáb od rána do večera.

    Konečně začíná nová etapa života, ve které se nemusím ohlížet po opilém otci ani po jeho mladé žábě. Konečně můžu říct, že jsem ve své podstatě dospělá a můžu začít žít svůj vlastní život a ne život někoho jiného.