Doteky

11

Víkend utekl rychle. Přes dozvuk kocoviny mi celý proplul mezi prsty. V neděli jsem strávila hodinu telefonováním s otcem, který se strašně zajímal o mou školu a jak se mám. Popisovat mu mé zvláštní, smíšené pocity kvůli synovi jeho souseda jsem mu opravdu vysvětlovat nechtěla. Pondělí ráno bylo rázem tady.

Annie celý víkend probrečela, čím víc ona mluvila o Chrisu Clarkovi škaredě, tím víc se mi vybavovala chvíle u něj v pokoji, kdy mě tak letmě hladil po těle, že jsem z toho byla úplně poblázněná. Ne,... správné slovo je úplně v prdeli.

Ale dneska už je pondělí, škola začíná a já se nenechám ničím rozrušovat, zejména ne Christopherem Clarkem.

,,Ty dneska na přednášky nejdeš?" ptám se Annie, která ještě pořád leží v 8 ráno v posteli místo toho, aby se mnou šla na první hodinu.

,,Ne," řekne zničeně a přetočí se na pravý bok. ,,Nemůžu toho hajzla vidět, natož tak s ním být v jedné posluchárně." A tím naše ranní konverzace jaksi skončila. Aspoň tak, díky bohu.

Nebudu lhát, sama nemám zrovna dobrý pocit z toho, že Chrise uvidím. Nevím, jak se mám zachovat. Mám snad dělat, že se v pátek nic nestalo? Nebo naopak? A co bude dělat on? Při pomyšlení na první hodinu americké literatury mi vyskakuje kopřivka.

——————————————————-

KDYŽ VEJDU do posluchárny, Chris sedí na svém místě. Už z té dálky vidím, jak se na mě usmívá a nenápadně pozvedne ukazováček na pozdrav. Ihned se rozpačitě pousměju.

Poté co si sednu na své místo a odložím tašku s učebnicemi, ucítím na šíji jemné lechtání.

Chris se ke mě přiblíží co nejblíž a pošeptá: ,,Tak jak se ti líbili růže?"

Snažím se soustředit svou mysl a zrak pouze na profesora a tabuly. Snažím se byt hlavně chladná. ,,Skončily v koši."

,,V koši?"

,,Jo, Annie si totiž myslela, že jsou pro ní a já ji nechtěla víc trápit."

Chris se pousměje, očividně ho moje poznámka o Annie pobavila.

——————————————————

HODINA DNES UTEKLA rychle. Profesor potřebuje zmizet na nějaké jednání a nás propustil a 20 minut dříve.

Ráda bych si před další hodinou zašla pro kávu, a tak přidám do kroku, abych stihla dojít ke kavárně a zpátky.

,,Hej počkej," slyším za sebou ten známy hlas, který se mě snaží zastavit při odchodu. ,,Nezajdeme někam?"

,,Ses zbláznil," zasměju se. ,,Co jsi nepochopil na to, že mezi námi nic nebudeme a nechci ublížit Annie?" Nohy mě nesou ven z učebny, zatímco Chris se ne a ne vzdát.

,,No, tak jeden den. Annie se to dozvědět nemusí a tebe jeden den bez školy nezabije. Určitě máš jen samý dobrý známky a hromady kreditu už teď a to škola ještě poradně nezačala."

Nemůžu dalších 15 minut poslouchat Chrise a jeho přemlouvání, když samotná s ním v hloubi duše chci strávit dopoledne. ,,Dobře, ale když se budu chtít vrátit, tak se hned vrátíme, jasný?"

,,Souhlas, princezno," usměje se a rukou ukáže ke směru ven z budovy ke svému autu.

,,A neříkej mi tak!" Bouchnu jej do ramena, ale to ho rozesměje ještě víc.

Vede mě ke svému autu a zvesela si pobrukuje. Jakmile dojdeme k jeho Mustangovi, jako pravý elegán mi otevře dveře. To mě opravdu překvapil.

Po tom, co nasedneme a auto se rozjede, začne z rádia hrát písnička First Date od Blink 182, jak patetické.

Chris si ihned všimne mého pobavení. ,,To jsem tam nenastavil schválně." Ztlumí zvuk, ale já jej dám znovu nahlas a zpívám společně se zpěvákem. ,,Sedím v autě a už se prostě nemůžu dočkat, až tě vezmu na naše první rande." Chris se zasměje a štípne mě do stehna.

Tenhle moment mi prostě přijde zábavný. Je mi jasné, že písničku tam neměl danou schválně, ale už jen kvůli toho, že to byla náhoda, to ze všeho dělá ještě vtipnější.

S úsměvem se podívám z okna, cestu nepoznávám. ,,Kde vůbec jedeme?"

,,Už si někdy byla v Santa Monice?"

,,Abych pravdu řekla, krom ulice v Beverly Hills a příjezdové cestě do školy, jsem z Kalifornie toho moc neviděla." Koukám z okna, aby na mě nebyla vidět nervozita. Jsem nervózní už jen z toho, že s ním sedím v jednom autě. Bože.