Doteky

21

Nechápu, jak jsem to dokázala, ale s Annie jsem neprohodila ani slovo od té doby, co v neděli za sebou třískla dveřma. Slyšet ode mě mohla pouhé "Ahoj". Dneska je pátek a já celý týden přežila bez alkoholu, cigaret a vlastně i tak celkově bez lidí. Na přednášky jsem chodila pouze tak, abych nepotkala Chrise a nemusela sedět vedle Annie. Jasný, nemůžu to takhle dělat do konce semestru, ale pro začátek je to dobrý. Aspoň toho hnusnýho děvkaře dostanu konečně z hlavy a on ať si užívá klidně s každou na téhle škole - nebo s jejich maminama.

Pan Duncan nakonec přijede až dneska, takže jsme se domluvili, že zajdeme odpoledne na kafe a všechno probereme. KONEČNĚ. Nikdy bych neřekla, že někdo takový, jako je můj terapeut, mi bude chybět.

Je jedna odpoledne a pro mě tenhle týden přednášky skončili. Můžu si oddechnout od učení a knížek. Připadá mi, že pořád z toho trpím další a další kocovinou.

Annie odjela na víkend domů, tuším, že zmiňovala Seattle, ale nejsem si tím, až tak úplně jistá, protože moje myšlenky při poslouchání, šli ty tam.

Vlastně jsem uvažovala, že bych na víkend vypadla taky domů, navštívit otce a tu jeho blbou Jessicu, abych se vyhnula nástrahám víkendu v tomhle kampusu. Rozhodně nechci skončit jako minulý týden. Nakonec jsem nápad zamítla s tím, že strávím víkend u notebooku a sledováním Netflixu.

S doktorem Duncanem mám sraz ve 3 odpoledne, a tak jsem si vytáhla Na Větrné Hůrce, abych si zkrátila čekání. Knížku čtu už po několikáté, ale nikdy se nepřestanu udivovat, jak Heathcliff mohl být vůči Izabele krutý. Jasně, miloval Katku, ale do prdele... proč každý chlap musí být takové hovado?

Někdo klepe na dveře.

,,Ano?" odpovím a netrpělivě koukám na dveře.

Vstoupí Chris. ,,Máš na mě chvilku? Vím, že se mi celý týden vyhýbáš, ale chci s tebou mluvit." Bez jakékoliv vyzvání zavře za sebou dveře a sedne si vedle mě na postel. ,,Chyběla jsi mi." Opatrně mě pohladí po ruce a já mlčky čekám, co po mě chce. Pohledem uhnu, nechci se na něj dívat.

,,Nemůžeme si spolu normálně promluvit?" Začne úplně zničeně, dochází mi, že mu to dlužím za ten minulý týden, kdy se o mě postaral, i když jsem ho neúmyslně pozvracela.

,,Spusť," řeknu potichu. Poprvé po týdnu jsem s Chrisem promluvila.

,,Ta ženská, co jsme potkali minulý týden, byla moje delší známost, prostě jsme spolu šukali na její lodi. Její manžel je často služebně pryč a já neměl žádné zábrany, abych s ní nešukal. Chápeš, ne? Ale když jsi přišla ty, tak tohle pro mě skončilo, já to s tebou celou dobu myslel vážně, Dany. Ani nevíš, jak jsem chtěl na tebe zapomenout, ale něco je na tobě jiného, nejsi jako ty ostatní holky." A v tom ho zarazím. Nedokážu mu dávat za vinu něco, co bylo přede mnou a byla to čistě jeho věc.

Prsty mu položím na rty, chci, aby přestal mluvit a já tak dostala prostor k něčemu, co jsem nikdy žádného jiného klukovi neřekla. ,,Chrisi, jednou ti řeknu, co se mi stalo, abys pochopil můj odstup a můj strach. Dneska ti jen řeknu, že pokud je pravda, cos mi řekl, tak je asi konec utápění se sama v sobě."

,,Co tím chceš říct?" Snaží se mě pochopit Chris a já vlastně nevěděla, co tím chci říct, jen jsem měla strašnou chuť ho políbit.

Podívám se mu hluboce do oči a pohladím ho po černých vlasech. ,,Já se do tebe asi zamilovala, Clarku." Držím pořád stejný pohled a čekám na jeho další krok.

Chris mě povalí na postel, leží nade mnou a hladí mne po tváři. ,,Ty, kurva, nevíš, jak moc jsi mi chyběla." A začne mě líbat.

Jeho doteky na mém těle už nejsou takové jako byly poprvé, nebojím se jich, spíše jsem zvědavá, co všechno se může odehrát.

Líbám ho na rtech a jeho ruce krouží po mém těle.

,,Řekni, že jsem ti taky chyběl, řekni to." Vzdychá mi slova do pusy a já cítím vzrůst na jeho poklopci.

,,Chyběl," odpovím a jako za odměnu jeho ruce sklouzne pod mé šortky. Začne si prstama hrát po mých kalhotkách, stejně jako minule. Už jen ta představa mě dostává do varu.

Potom pokračují dál, pod mé kalhotky, začínám být trochu nesvá.

,,Jsi pro mě tak krásně nachystaná." Krouží mi po klitorisu a já zapomínám, na nějaké špatné pocity. Užívám si ten moment, dokud... dokud nezastrčí prst dovnitř.

Před zraky se mi zjeví ty odporné plešaté hovada, jak mi to dělali ve špinavé uličce, přesně tímhle začali. Než mě znásilnili, strčili do mě snad každý jejich odporný prst.

,,Do prdele, tohle ne, sorry." Odstrčím ho a na nic nečekám. ,,Hele, promiň, já... já musím letět, až budeš odcházet, jen zabouchni." Popadnu kabelku a padám z koleje dřív, než se rozbrečím. Tohle jsem teď opravdu posrala.

Utíkám přes kampus a až po několika stovkách metrech se zastavím. Kouknu na telefon, několik zmeškaných hovorů od Chrise a sms od pana Duncana, že na mě čeká v kavárně.

Teď není čas něco řešit, já jdu pozdě a ještě k tomu, jsem utekla v tak důvěrnou chvilku Chrisovi přímo z náruče. Chudák si teď musí myslet, že mi ublížil, nebo něco, přitom chyba není v něm, ale ve mě.

Na chvíli se zastavím a napíšu smsku:

Něco si musím zařídit, jakmile budu moci, zavolám ti a sejdeme se. Všechno ti vysvětlím.

Dospěla jsem k názoru, že pokud ho miluju, cítím k němu něco a chci, aby tohle někam začalo vézt a ne jen k tomu, že budu dojebaná, jako první mu musím říct pravdu, o všem... I o tom, co se stalo před čtyřmi lety v Brooklynu.