Doteky

22

Celá se potím, připadám si, jako bych běžela maraton. Snažím se dostat co nejrychleji ke kavárně na konci kampusu, kde na mě čeká můj terapeut z Brooklynu, doktor Duncan.

Vejdu do malé kavárny uprostřed dvou barů. Začínám si ten poměr alkoholu v celým kampusu dostatečně uvědomovat.

Pan Duncan sedí v jednom z boxu uprostřed kavárny, už z dálky na mě mává. Celá udýchaná k němu přicházím. Div, že nevypustím duši.

,,Dobrý den, slečno." Podá mi ruku a já mu jeho pozdrav oplatím.

Už jsem málem zapomněla na to, jak je Pan Duncan sexy. Je mu sice okolo 35ti let a nějaký ten šedivý vlásek se mu v jeho hnědé hřívě už ukazuje, ale i tak je pořád pořádný kus chlapa, oblečený v kvádru, po kterém by jistě každá postarší žena skočila.

Sednu si naproti němu a zhluboka se nadechnu. ,,Omlouvám se, trochu jsem nestíhala."

,,V pořádku, slečno, objednal jsem Vám latté a vodu, mám jen půl hodinky, tak spusťte, co se stalo," pobídne mě a mé dlouhé vyprávění začíná.

Všechno beru pěkně po po řadě, od prvního dne v Beverly Hills, kdy jsem poznala Chrise. Jak jsem si udělala kamarádky jako je Bianca a Nicki. Co se stalo TU noc na lodi a jak jsem dovolila Chrisovi, aby se mě dotýkal. Taky jsem se pozastavila na hodně dlouhou chvíli u Annie, protože to, co jsem o ní dusila, už konečně potřebovalo ven. A člověk se prostě tak ptá, jestli to má vůči Annie a jejímu labilnímu chování cenu začínat. Oznámila jsem, panu Duncanovi, co se stalo pár chvil před tím, než jsem přišla za ním. Do slova mi tleskal.

,,Slečno, řekněte mi, nad čím se ještě rozmýšlíte? Musela jste přeci počítat, že se jednou objeví někdo, kdo Vás bude přitahovat jak psychicky tak i sexuálně."

,,Jenže on se dneska pokusil... o něco víc, než jen o doteky a polibky," zašeptám, protože je mi o tom opravdu trapné mluvit. ,,A já zakřičela, z pokoje zmizela, měla jsem před očima ty grázly, hnusáky, panebože, jen na to myslím a mám chuť si dát panáka." Už už se chystám objednat si panáka vodky, ale v tom mě můj terapeut zastaví.

,,Já Vám nemůžu nakazovat, co smíte a nesmíte, jen si myslím, že pokud Vám na tom muži záleží, měla by jste mu o své minulosti a trápení říci dříve, než bude pozdě. Aby jste tak neublížila sama sobě." Položí na mou ruku svou a mluví tím svým klasickým doktorským tónem. Do prdele, jak ten člověk, mě dokáže vždycky uklidnit.

,,A co když se na mě pak bude dívat jinak? Co když mě bude potom jen litovat?"

,,Pokud Vás má opravdu rád, tak se nic nezmění." Donutí mě přemýšlet a já se usměju, protože mi dojde, jak se za tu dobu ke mě Chris choval pěkně. Jak udělal pokrok sám u sebe. Teď jsem na řadě s pokrokem já.

Usmívám se a vůbec mi nedochází, že pan Duncan začal civět do okna. Před oknem stojí Chris a kroutí hlavou. Jen z té vzdálenosti vidím skrz okno, jak mu pumpuje žíla na krku - vztekem. Stále ještě držím pana Duncana za ruku a dochází mi, co si teď všechno musí Chris myslet.

DO PRDELE!!!!

Nečekám ani minutu, peníze hodím na stůl. ,,Omlouvám se, zavolám Vám, pane Duncane!" Vyběhnu z kavárny a běžím rovnou za Chrisem, který jde ke svému auto.

,,Počkej! Prosím!" Křičím na něj z dálky, ale on mě vůbec nevnímá. Nasedne do auta a zkouší nastartovat. Na třetí otočení klíčku se mu to povede, během toho stihnu za ním doběhnout.

,,Počkej, Chrisi, tohle vůbec není tak, jak si myslíš." Postavím se mu před auto a bráním v odjetí. ,,Tohle si musíš nechat vysvětlit."

Chris se zvedne a vystoupí z auta, je nasraný, jde to určitě poznat i stovky metrů daleko, jak se snaží nevybuchnout na parkovišti. ,,Tak mluv," řekne bez jakéhokoliv citu, bez jakékoliv gestikulace. ,,Mě si odcuzovala, že jsem chrápal s paničkou z Beverly, což jsem ti ještě já sám řekl. Zatím co ty se tady všem na očích držíš za ruku s nějakým dědkem! Pár minut po tom, co jsme byli spolu, jsi špinavá děvka!" zakřičí na mě a já zůstanu stát jako otupěná. Tyhle slova dost bolí.

,,Takhle to není," zašeptám. V krku se mi vytvoří velký knedlík a já nevím, jak s ním pryč. ,,Je to jen někdo, kdo mi pomáhá, nic s ním nemám, přísahám.,"

,,Přísaháš? A kdo to teda je?" Chris dá ruce v kříž a čeká odpověď.

Když to teď rozseknu a řeknu Chrisovi pravdu o mě, minulosti a panu Duncanovi, v tomhle rozpoložení to nemusí pobrat moc dobře.

,,To ti teď říct nemůžu, až budeš v klidu, tak potom." Chci ho pohladit po tváři, ale on uhne. ,,Víš co, Daenerys, dračí princezno.... běž do prdele!" Plivne přede mě na zem, aby dal jasně najevo, jak je ze mě znechucený a nastoupí do auta.

Trvá to jen pár sekund, než zmizí z parkoviště a já stojím uprostřed něj sama. Slzy se mi vlijí do obličeje, skácím se na zem. Uvědomuju si, že nic nemá šťastný konec. Zejména můj život nejspíš nemá šťastný konce rád.