Doteky

14

Pátek, den, kdy všichni z kampusu ožívají z mrtvoly na 100% života schopných, aby si mohli vychutnat párty jako vysokoškolští studenti. Lidi tady zůstávají na živu jen, aby si pořádně mohli užít víkend a to myslím doslova. Znám holku, která cely týden zatahovala přednášky, protože měla chřipku a dneska se objevila na první hodině, zcela vyléčena.

Už o půl 2. odpoledne, když končí poslední přednášky dne, je většina studentů namazaná pod obraz. Je jedno, jestli jste kluk, holka nebo trpaslík, jestli je Vám 18 nebo 21. Záleží jen na tom, jak moc se umíte opít a na které párty se ukážete. Tohle byly jedny z mnoha slov Annie, která se chystala na párty celé odpoledne. Záleželo ji na tom, aby vypadala skvěle a na toho hodného kluka, který ji pozval na rande už zčistajasna zapomněla.

Jessie je moc hodnej kluk. Takový ten klasický typ blonďáka s modrýma očima, do kterého by se každá druhá mohla zbláznit. Po jejich rande ji dokonce nechal poslat růže, při čemž Annie je vyhodila do koše. Podle jejich slov byl Jessie až moc ... hodný ? ... vlídný? ... milý? Podle Annie to byl jednoslovně - sráč, co se voněl jako Ken od Barbie a místo pořádného francouzáka ji dal letmou pusu na líčko. Žádná jiná slova než ,,jsi opravdu kráva," mě v tu chvíli nenapadaly.

Já osobně jen čekám na to, až Annie konečně vypadne a sebere tu svou roztahovačskou náladu sebou. Ležím na posteli na přemýšlím nad tím, co dneska má Chris asi tak v plánu. Přeci jen se vzdává páteční klasické chlastačky a chce trávit čas se mnou. Nechci si dávat falešné naděje, ještě týden zpátky bych s ním nechtěla strávit ani 5 minut v jedné místnosti, natož tak celý páteční večer.

,,Myslíš, že dneska bude mít Chris lepší náladu? Tak moc bych s ním chtěla strávit dnešní noc. Vytrhne mě Annie z myšlenek a já zase cítím úplně na hovno. To ignorování Chrise ji dlouho vydrželo - ani ne týden. Opět mě vrací myšlenky k chudákovi Jessiemu, který se tak moc snažil.

,,No, já nevím,..." Netuším co ji mám odpovědět. ,,Třeba tam dneska ani nebude."

,,Dany, Chris je jeden z mála lidí na téhle škole, co chodí pařit skoro každý den. Myslíš, že zrovna on by to dneska prošvihl? Pochybuju." Přepudruje si nos a míří rovnou ke dveřím. ,,Jdeme ještě s kámoškou před párty na drink, tak se měj." Mávne rukou a ztratí se za zabouchnutýma dveřma.

Pecka!

Konečně mám na nachystání klid. Do střetnutí s Chrisme mi zbývá hodina. Rychle dát sprchu, namalovat se a obléct si ty nové šaty, které mi Bianca pomohla vybrat.

Tak 5 minut strávím jen nad tím, jestli si mám s sebou vzít podpatky, které mi Bianca hodila k nákupu. Jsou to fakt jehly o podpatku několika centrimetrů. No co, pro jednou si je vzít můžu, ale pro jistotou do kabelky vezmu i tenisky. Člověk nikdy neví, kdy se mu budou hodit.

——————————————-

ČEKÁM NA KRAJI SILNICE, přesně na místě, kde jsem se několik dní zpátky s Chrisem rozloučila. Je krátce po 6. večer, ale on stále nikde. Dokola kontroluju telefon, než si uvědomím, jak moc rychle utíká čas. Je čtvrt na 7 a mi přestává docházet trpělivost. Nesnáším nedochvilnost.

Už už mu jdu napsat SMS, rozhodnutá se vrátit zpátky na pokoj, když v tom se Chris ukáže ve svém naleštěném autě.

,,Promiň to zpoždění, něco jsem musel zařídit." Pootevře dveře spolujezdce z místa řidiče a ze mě se zase stává ta holka, která všechno vidí růžově.

Jak bláhové.

,,Jedeš pozdě," odseknu, když nastoupím do auta a zaculím se tak, aby mě neviděl. Omyl.

Chris mě štípne do stehna, klasicky, nechápu, co na tom pořád má. ,,Už jsem jednou řekl, že jsem musel něco zařídit, však ještě uvidíš. Mimochodem, co to máš na sobě?" Přejede mi očima celé tělo.

,,Šaty?" Cítím najednou horko, potupu?

,,Já jen, že tohle není vůbec tvůj styl, taková - sexy."

Hodím po Chrisovi pohled. Buď je tak hloupý, nebo si vůbec neuvědomuje, že to co právě vypustil z pusy mi mohlo ublížit. ,,To jako nemám právo na to se oblíkat jako ostatní?"

,,Jasně že, jo, princezno." Položí mi ruku na stehno. ,,Jen mi to trochu přijde styl Bianca." Podívá se na moje nohy a vidí vysoké podpatky. ,,Úplně styl Bianca."

Plácnu jej po ruce, která drží mé stehno. ,,Dobře. Přiznávám se, byla jsem nakupovat s ní." Zrudnu.

Chris se ještě jednou zasměje: ,,Dany, ty jsi krásná i tak, nemusíš nosit takové šaty, i když ten pytel od brambor byl taky sexy."

,,Jaký pytel?" Nechápu o čem to mluví, moje oblečení se mi moc líbí.

,,Ty tvoje šaty z prvního dne, co jsem tě viděl u Vás na zahradě, ty byly moc sexy."

,,To bylo pyžamo, ty idiote." Zastydím se ještě víc, když si vzpomenu, jak mě v tom příšerným hadru shodil do bazénu.

Zasmějeme se oba dva při vzpomínce na naše první seznamovací dny. Kdo by to kdy býval řekl, že po několika týdnech z nás budou... ehm... kamarádi?

—————————————

V AUTĚ JEDEME asi 20 minut, než dorazíme na Marinu del Rey, jeden z největších přístavu, který snad v USA je. Jsem ohromena.

Auto necháme stát na parkovišti a já si ty nechutně nepohodlné podpatky nechám v autě. Z tašky vytahuju tenisky a Chris se může utlouct smíchy. ,,Stálo ti to za to, jo?" směje se mi, když si je nasazuju.

,,Upřímně si myslím, že kdybych na tebe nemusela 20 minut čekat, normálně bych v nich zvládla chodit dál." Porozhlížím se. ,,A kde vlastně jdeme?" zeptám se. Chris ukáže na konec mola.

Jdeme několik minut, než dojdeme k lodi, na které je velkými písmeny napsáno Elizabeth.

,,Proč zrovna Elizabeth?" Ptám se, když mi pomáhá dostat se po schůdkách na loď.

,,Víš,.." odmlčí se a prohrábne si vlasy. ,,Moje máma se jmenovala Elizabeth, táta tu loď pojmenoval po ní."

Tak a teď vůbec nevím, co mám říct. Nikdy se neptej na příbuzný, když nevíš, jestli dejchaj! ,,Promiň, nevěděla jsem... je mi to líto."

,,V pohodě." Bere tuto zranitelnou věc celkem v klidu, daleko víc v klidu než já. ,,Když mi bylo 10 máma umřela na rakovinu a já můžu bejt jen rád, že si táta našel takovou ženskou jakou je Gabriell. Možná proto jsem takový děvkař." Dělá si srandu sám ze sebe, ale mi rozhodně moc do smíchu není.

Chris se snaží napnout plachty a začne se i on vyptávat na mou mámu. ,,A co vlastně tvoje máma? Stýkáte se?"

,,Já bych ráda." Koukám do moře. ,,Ale jak asi víš, s mrtvými to jde celkem těžko." Najednou je mi smutno a do breku. Takhle se před několika sekundami, musel cítit i Chris. Očividně nejsem jediná, kdo se nedrží pravidla - na rodinu se neptej, když nevíš, jestli žijí. Chris na mě ponurnou náladu hned pozná, přisedne si vedle mě.

,,Podívej, ať už se s ní stalo cokoliv, teď se má líp a už ji nic ani nikdo nemůžu ublížit, nikdy. To mě táta učil od malá." Chytne mě za ruku a jeho slova mě zahřejí u srdce. A to jsem si myslela, že je to nafoukaný idiot, který má ženské jen pro pobavení.

Za malou chvíli na to, vyplujeme na moře. V životě bych neřekla, že Chris bude umět s tou lodí takhle zacházet. V životě bych neřekla, že na lodi někdy vůbec popluju s ním.

Jakmile dovolujeme daleko od přístavu, Chris mě pozve do kajuty a nechá za sebou otevřené dveře. Potom, co vejdu, pro mě neexistuje nic jiného, než ta malá místnost, ve které všude hoří svíčky a na stole jsou nachystané sendviče.

Celé to na mě působí jako z nějakého romantického filmu. Sen.

,,Snad se ti to líbí." Prohrábne si Chris vlasy a posadí se ke stolu.

,,Já zírám." Nedokážu najít jiné slovo. Posadím se k němu ke stolu a s chutí se dám do sýrového sendviče.

Tohle bude ještě dlouhá cesta po moři a já si ji neskutečně užiju.