Doteky

24

Vcházím do baráku od bratrstva plnejch lidí, o kterém jsem se zapřísáhla, že už sem nikdy nevkročím. Uvnitř hraje Uptown Funk a každý tančí, chlastá, flirtuje. Jsem plná elánu, mám sice strach z toho, jestli se se mnou bude chtít Chris bavit, po tom, co viděl, ale musím mu všechno vyvrátit a říct pravdu. Snad mi uvěří. Jsem fakt nervózní.

Hned u dveří na mě skáče Bianca, nečeká a hned mě chytí kolem krku. ,,Ahoj zlatoooo," křičí. ,,konečně si dorazila, musíme to rozjet stejně jako minule," táhne mě do kuchyně, kde mi někdo, ani nevím kdo, vrazí do ruky červený kelímek, klasicky, plný ovocné vodky. 

,,Neviděla jsi někde Chrise?" Ptám se nesměle.

Bianca protočí panenky. ,,Je celej večer nasranej, jen chodí a uráží každou buchtu, kterou potká," fajn, takže aspoň hned po nějaké neskočil. Mým nejhorším obavám odzvonilo. 

Napiju se z kelímku a dochází mi, že zase do sebe láduju vodku, okamžitě dám kelímek daleko od sebe a do nového si napustím vodu z kohout i přes Biančiny poznámky. ,,S tebou fakt dneska sranda nebude."

,,Promiň, musím najít Chrise a něco mu říct," nervózně přešlápnu a vydám se do obýváku, abych se pořádně porozhlédla. Na typickém místě jako je gauč uprostřed obýváku sice lidi sedí, ale rozhodně to není Chris.

,,Tak to aby ho dřív nenašla Annie, půlku večera ho tady naháněla," dodala Bianca a já otočila na svým converskách zpátky k ní. ,,Cože? Vždyť odjela na víkend domů."

,,No, tak asi neodjela," kývne hlavou na druhou stranu kuchyně a vidím ji. Annie a Chris, ona se do slova po něm plazí a mu to vůbec nevadí, dokonce se i na ní usmívá. Můj pozitivní pohled na věc mě najednou opustí, tohle je fakt v prdeli. 

Seru na to, že bych nějak mohla ublížit Annie, musím s Chrisem mluvit a to hned. 

,,Neříkala jsi, že odjíždíš na víkend domů?" Vypadnou ze mě první slova, co k nim dojdu a ruce mám zkřížené, jsem fakt nasraná. Bianca nás mlčky pozuoruje z dálky. Na Chrise hodím vražedný pohled, aby si uvědomil, co dělá. Ten se jen usměje a protočí panenky. Nejspíš, aby mě nakrkl ještě víc, pošeptá Annie něco do ucha a následně ji políbí na krk. Všechno ve mě vře, ale jsem si na milion procent jistá, že tohle všechno Chris dělá jen proto, aby mě pořádně vytrestal, prozatím se mu to skvěle daří.

,,Jo," dá Annie ruce v kříž, ale po tom, co jsem u tebe našla Chrisovi hadry, tak jsem si řekla, že bude lepší, když zůstanu tady a užiju si víkend bez tebe, ty proradná děvko," dostala ze sebe se smíchem a povýšeným pohledem. Cítila jsem se jako nějaké malé děcko před rodiči. Chris neřekl ani popel, prakticky vůbec nic neregistroval. Najednou mi chybělo, že se mě ani nezastal.

,,Cože? Ty ses mi hrabala ve věcech?" Vyjedu po ní, ale snažím se ještě pořád držet v klidu, nerada bych ji zabila před očima všech lidí na párty.

,,Jo, a? Tak trošku se mi vrátila paměť ze dne, kdy jsem byla, prakticky kvůli tobě, úplně na káry a znemožnila se. Za všechno můžeš ty, slečno úžasná," praštila mě do ramene a já na ní s otevřenou pusou koukala. Do očí se mi hnaly slzy, nechtěla jsem se před nimi rozbrečet, proč stě ne! Chris mi nevěnoval ani jediný pohled. Jako by mě ani neznal.

Otočila jsem se a jak malá holka utekla po schodech nahoru, musím se uklidnit. Annie na mě křičí. ,,Jen utíkej, ty malá děvko!"

Tohle je konečná, musím vyměnit pokoj a to ihned, nebudu s tou mrchou v pokoji už ani minutu. V jednom má ovšem pravdu, ji jsem říkala, aby ho nechala a teď ho tady naháním já, jak patetické a ubohé. ,,Měla by ses stydět Daenerys!" Říkám si sama sobě a vcházím do koupelny. 

Zamknu za sebou a rozbrečím se. To v sobě nemám už žádnou sebeúctu? Myslela jsem, že život na vysoké škole mi dá nové perspektivy, kamarády a kdo ví, možná časem i lásku, ale rozhodně ne takové trápení. 

Posbírala jsem poslední části mého snažení vše napravit a důstojnosti, abych se vydala do Chrisova pokoje. Pokud mě nechce poslouchat, ráno si přečte dopis a určitě se bude divit, kvůli čemu mě zazdil. Potom si seberu všechny věci a odjedu zpátky do Beverly Hills, v kampusu nezůstanu ani o minutu na víc. Těch pár dnů vydržím jezdit do školy autem a až bude čas, seženu si byt někde poblíž koleje, nějakou kolej se společnýma koupelnama už můžu z vysoka kašlat!

Do pokoje jdu a držím v sobě poslední sebeúctu, která mi zbyla. Po cestě potkávám Biancu, jako vždy vysmátou a kolem ramen ji drží John. Občas si říkám, s kým ta holka vlastně tahá, ale moje starost to rozhodně není.

,,Kam míříš?" Ptá se Bianca a vezme kolem ramen i mě.

,,No... chci jen něco vrátit Chrisovi do pokoje a hnedka potom zmizím," usměju se a slíbím ji, že než budu odcházet, dám s ní panáka a tanec na stole.

Přijdu k pokoji od Chrise, divné, dveře jsou pootevřené, ale v pokoji je tma. Vejdu do dovnitř, zavřu za sebou a zhluboka se nadechnu, všude cítím Chrise - jeho vůni. Jako by mi hned bylo o něco lépe. Zapnula jsem si světlo, abych lépe viděla.

Od dveří se otočím směrem k posteli, v tu chvíli se mi srdce rozbije na miliard kousků a zbytek povyskočí ven na zem, aby se pěkně vyválelo v těch hovnech, co se stali.

Na posteli vidím Chrise, jak se na něm pohybuje Annie a vzdychá. Všechno, co mám v ruce mi upadne na zem, z kabelky mi vypadne hromada věci. Čumím na ně s otevřenou pusou, kterou mám spadlou až k prsům.

,,Co tu kurva zase chceš?" Řekne Annie, ale neodtáhne se, dál jezdí na Chrisovi a vzdychá. Chris se na mě podívá překvapeně, do slova vykulí oči. U něj v pokoji mě nejspíš stoprocentně dnešní noc nečekal.

,,Promiňte... já... já... já už vypadnu," posbírám veškeré věci, včetně dopisu, který jsem mu chtěla v pokoji nechat a utíkám pryč. Brečím.

Utíkám přes chodbu a slyším jen Biancu. ,,Kam běžíš? Zadrž," křičí a snaží se mě chytit za ruku, ale uteču dřív, než se ji to podaří. Seběhnu schody a vyskočím ze dveří rovnou ven.

Nasednu do auta a můj brek se rozjede v pořádné řvaní, šlápnu na plyn a jedu rovnou na kolej.

Celou dobu brečím, neumím vytěsnit z hlavy to, jak Chris šuká Annie, zatím co celou dobu mi dával brouky do hlavy, jak mu na mě záleží. Já blbá mu to věřila.  Celou dobu si se mnou pohrával jako se stovkama dalších na téhle škole, jak jsem mohla být tak hloupá!

Jakmile vyběhnu schody ubytovny a dostanu se do pokoje, nečekám ani minutu, seberu ze skříní všechny věci a nacházím je do tašek a bedny, kterou Annie nebyla schopná od příjezdu uklidit. Na štěstí věcí nemám moc a tak na dvakrát mám auto naložené a můžu vyjet. Rovnou domů. Ač nerada, ale tohle je prozatím můj jediný stálý domov.