Ve svazcích mraků
se povaluje prach ze starejch vzpomínek
zametenejch pod koberec
zapomnětlivou pamětí
která už ani neví
kdo je
a kým byla
A já si vzpomněla
na ten večer
vonícím po černým rybízu
a první cigaretě
Jak já sem zkažená ve svým věku!
Nechtěj mě poznat
sem strašnej člověk
na všechny kašlu
Nepočítej že ti odpovim
sem přece odpadlík
se zastřenym srdcem
na milion kousků rozbitym
a toužícím po věčné lásce
na kterou stejně nevěřim
a na šťastný konce
který neexistujou
ČTEŠ
NAIVETY
PoetryPřiznejme si to, každý jsme naivní. Někdo víc, někdo míň. Ale každý doufá ve šťastné konce, není to tak?
