ten kluk přede mnou
v autobuse
klepe nohou do rytmu
hudby ve sluchátkách
odezírám mu ze rtů
slova
slova silná
jeho nepřítomný pohled
mě lechtá na mysli
Zkus se usmát
chytám jeho pohled v odraze skla
nemá ani ponětí
co slova naučená na zpaměť
znamenají
nervózně si křupe klouby na rukou
Je to velký pianista
a ty vyřčené tóny
znamenají jen jedno
ČTEŠ
NAIVETY
PoetryPřiznejme si to, každý jsme naivní. Někdo víc, někdo míň. Ale každý doufá ve šťastné konce, není to tak?
