zaposlouchej se do deště
jak smývá tvý otisky prstů na skle
za ty dlouhý léta
kdys ještě kouřil trávu
měl problémy s hazardem
a ještě víc nočních návštěvnic
kdys nemyslel na budoucnost
a žil okamžikem
v ošoupaných converskách
a svářečckých brýlích
po vzoru Kurta Cobaina
a s velkym plakgátem Nirvany v pokoji
kterous tolik miloval
a byls opilej už po flašce evianu
mastný vlasy česaný několika dívkami
a smíchem ozývajícím se z dálky
utápěl ses v sladkých snech opilosti
ale přece mezi těma otiskama byly ty
tý tvý milovaný
která odešla
protožesbyl prohnilej
a bál ses budoucnosti
a žils v minulosti
která ti už dávno nepatřila
ČTEŠ
NAIVETY
PoesíaPřiznejme si to, každý jsme naivní. Někdo víc, někdo míň. Ale každý doufá ve šťastné konce, není to tak?
