Sedě v rohu pokoje
tmou prosakující paprsky pod těžkým závěsem
vidím
sebe
sedící
mlčící
otupělou myslí si přehrávám
staré konverzace
pozpátku
a hledám smysl v nesmyslu
opak v pravdě
lež ve skutečnosti
i když lež
je převrácená skutečnost
Nemám tu pravou tvář
ČTEŠ
NAIVETY
PuisiPřiznejme si to, každý jsme naivní. Někdo víc, někdo míň. Ale každý doufá ve šťastné konce, není to tak?
