jezdíš starou škodovkou s otevřeným okýnkem
a kouříš
a rozžhavený popel trousíš po dálnici
ve tři čtvrtě na jedenáct v noci
a věříš v osud a náhodu
přitom je odsuzuješ
a říkáš
že si vezmeš jeden poslední xanax
a víš že to není pravda
s křivým úsměvem mrkáš na holku
za volantem ve vedlejším pruhu
protože tě baví
tahle rychlá setkání
a potom hodíš blinkr do leva
a sjedeš z dálnice
do supermarketu
aby sis koupil to nejlacinější víno
které si potom v bytě sám vypiješ na gauči
ČTEŠ
NAIVETY
PoetryPřiznejme si to, každý jsme naivní. Někdo víc, někdo míň. Ale každý doufá ve šťastné konce, není to tak?
