Eliot nám ukázal celý dům a my jsme se zase mohli na chvilku schovat do svého pokoje.
„Jsou super," podotkl přátelsky Joachim, jakmile jsem za námi zavřela dveře.
„Jo, jsou v klidu," řekla jsem a sedla si na svou postel.
„Co se ti nelíbí?" zamračil se na mě.
„Co? Nic. Je to tu v pohodě. Já jen, že si stejně musíme dávat pozor," pokrčila jsem rameny, vstala jsem a podívala se z okna.
„Já vím, neměj strach," povzdechl si Joa. Z okna jsem z dálky viděla pořád plápolající oheň a siluetu Tylera. Zamračila jsem se, to tam pořád je?
„Počkej tady na mě," řekla jsem bratrovi a zamířila ven z domu. Byla jsem příliš zvědavá, aniž bych jen tak ležela na pokoji.
Když jsem se blížila k ohni, začala jsem svého rozhodnutí litovat.
„Chiara?" zeptal se, když jsem si sedla naproti němu.
„Jo," pousmála jsem se, on přikývl a hodil další klacek do ohně.
„Můžu se vás na něco zeptat?" spustila jsem.
„Můžeš," přikývl a podíval se na mě.
„Koho vám připomínám?" zeptala jsem se tedy. Na chvilku se zarazil a pak se jemně usmál.
„Mou starou lásku Laru. Vypadáš úplně jako ona. Taky měla ty ohnivé vlasy a andělský obličej. Jediné, co máte rozdílné, jsou oči. Ona měla oči smaragdově zelené, které se ti jakoby zarývaly do duše a mě do srdce kdykoliv se na mě podívala," říkal do ohně. Usmála jsem se, bylo to tak krásné.
„A co se stalo?" zeptala jsem se tiše.
„Zemřela," nasadil vážný pohled a sklopil pohled k zemi.
„Omlouvám se, neměla jsem se ptát," zakroutila jsem hlavou.
„To je v pořádku. Rád na ní vzpomínám," usmál se na mě.
„Můžete mi o ní něco vyprávět?" zeptala jsem se opatrně. Milovala jsem příběhy starých lidí.
On přikývl a začal.
Flashback
Probudil jsem se na studené zemi. Jasně, jsem v té pitomé organizaci. Prohlédl jsem si celou místnost, ale viděl jsem jen stíny dalších ležících osob. Jedna vedle mě se pohnula. Viděl jsem, jak natahuje ruku k druhé osobě. Uchechtl jsem se a chytl ji za ruku.
„Nemá to cenu. Stejně je nevzbudíš," zašeptal jsem.
„Proč?" zeptal se tichý jemný hlas.
„Jsou to obyčejní lidé. Nejsou jako my," řekl jsem a pustil ji zápěstí.
Byla strašně tvrdohlavá. Chtěl jsem zmizet a rychle, ale ona mě donutila se kouknout ještě po dalších patronech. Neuvěřitelný. Já jsem nikdy nikoho neposlouchal.
Nabrali jsme tedy další tři lidi k sobě a vyšli z větrací šachty na osvětlenou chodbu.
Byli s námi dva kluci a jedna holka.
„Můžeme se konečně představit?" vydechla po chvilce ticha zrzka, která se mnou byla už na začátku. Konečně jsem si ji mohl prohlédnout. Byla krásná, až na špínu z šachty.
„Já jsem Mary," řekla tiše hnědovláska a usmála se na zrzku.
„Já Thomas," kývl snědý kluk.
„Já jsem Zach," řekl nejistě blonďák a podíval se na mě.
„Skončili jste?" zeptal jsem se netrpělivě a zabodl pohled do zrzky.
„Ne, já jsem Lara, ty?" zeptala se provokativně a já se na ni zamračil.
„Tyler, spokojená?"
„Jo," usmála se.
Konec Flashbacku
„Musela mít vždy poslední slovo," usmál se Tyler. V jeho očích se odrážely všelijaké pocity. Láska, stesk, smutek, štěstí.
„Dědo? Už bude večeře," přiběhl k nám Eliot, zrovna když se chystal Tyler zase vyprávět.
„Jo, dobře," řekl svému vnukovi a zvedl se. „Tak příště," usmál se na mě a poplácal mě po rameni.
---
Doufám, že se vám forma flashbacků líbí.
Děkuji za všechny přečtení, hlasy a trpělivost! :)
ČTEŠ
Možná II.
أدب المراهقين"Někteří lidé svou schopnost nikdy neobjevili, jiní svou schopnost tajili a jiní zase svou schopnost využívali." ~~~ Tohle je druhý díl knížky Možná. Jak je známo druhé díly nikdy nejsou tak dobré jako jedničky, ale stejně doufám, že se vám líbit b...
