I'm his and he is mine. (FF M&M)

Seven

Byli jsme s Mel v centru a čekali na Lea a Charlieho.

Rozhlížela jsem se všude okolo jestli nespatřím ty jejich palice a co se nestalo? Ano viděla jsem Gunnarseny i s jejich partou jak na nás koukají a něco si šeptají. Odvrátila jsem zrak a na druhém konci části centra kde jsme byli jsem viděla Lea a Charlieho jak proti nám běží. Taky jsem se rozběhla a zapištěla. Na to už jsem byla v Leovo náručí a brečela mu do ramene. No co.. beru ho jako bráchu a naposledy jsem ho viděla před půl rokem.

"Zlato.. strašně jsi mi chyběla." Zamumlal mi do vlasů a zatočil se mnou ve vzduchu.

"Ty mně víc!" Odtáhla jsem se a viděla že se mu po tvářích kutálí slzy velké jak hrách.

Pak jsem se otočila a viděla jak Charlie pouští Mel tak jsem se rozběhla a pro změnu skočila do náručí jemu.

"Aleee tady se někomu stýskalo!" Zasmál se když jsme se odtáhli a on viděl jak brečím.. i když sám od pláče neměl daleko.

Otočila jsem hlavu trošku do leva a spatřila Martinuse jak je rudý vzteky, obočí má pozvedlé nahoru a ruce zaťaté v pěst. Ups já mu o klucích nic neřekla a natož o Leovi. Který mě teď drží za ruku a před pár vteřinami mi vtiskl polibek na čelo. Usmála jsem se něj a šla s Mel a klukama na lavičku kousek od nás. Stále na dosah jeho očí.

"Tak co je nového?" Stáhl si mě Leo na klín.

"Jako tak třeba.. Annie má kluka!" Vykřikla Mel a já zrudla jak rajče.

"Jo? A proč jsi mi to jako nenapsala?" Odložil si Leo hlavu na mé rameno a já na to jeho.

"Hm ty jsi mi taky nenapsal že přijedeš.." zamumlala jsem.

A otočila hlavu do prava kde se Mel a Charlie líbali.. sluší jim to spolu. Je to neuvěřitelné že jsou spolu už rok.

Pak jsem svojí hlavu otočila do leva a viděla jak nás nebo spíš Lea propaluje Martinus pohledem. Marcus se na nás jenom usmíval a ostatní si nás nevšímali.

............

Sedla jsem si do své lavice, vyndala jsem si ze svého batohu zbarveného do tmavých barev sluchátka, zapojila je do telefonu a nasadila je do uší. Jako vždy jsem se pootočila do prava a vyhledávala ty nádherné čokoládky.
Ani se na mě nepodíval. Seděl skledle ve své lavici a hypnotizoval židli před sebou.

Zlato..

Když se o třetí hodinu zeptal zda může na záchod, udělala jsem něco co by mě před týdnem ani nenapadlo.

Seděl na zemi a opíral se o skříňku.. doběhla jsem k němu a klekla jsem si před něj.. zvedl pohled a já viděla jeho skleňený čokoládky.. rychle vstal a utíkal přede mnou někam na druhý konec chodby.. rychle jsem ho následovala až se mi povedlo ho konečně dohonit. Čapla jsem ho za zápěstí a on se otočil.. rychle jsem svoje rty přitiskla na ty jeho a on spolupracoval. Když jsme se odtáhli odstoupil ode mne alespoň o dva metry.

"Já ti to vysvětlím.." šeptla jsem.