Další den v táboře byl za nimi, Leo pořád pracoval na svém srubu, dokonce se k němu přidali dva jeho sourozenci. Nico dnes trénoval s mečem, ale na boj se nemohl pořádně soustředit, protože od devátého srubu se neustále linuly nějaké divné zvuky. Napadlo ho, že vlastně spolu s Leem mluví jen večer, přes den se nevidí.
A bylo to tak dobře, namlouval si a pokaždé když na to pomyslel znova, zamračil se ještě víc.
Clarisse la Rue ho dnes pěkně na bojišti dořezala, opravdu se vůbec nedokázal soustředit a strašně ho to štvalo. Celý zbytek dne byl Nico rozztěkaný a naštvaný na všechny a všechno.
Leo vešel do srubu a dlouze zívl, protáhl se až to v něm nepříjemně křupalo. Rozhlédl se a jeho spolubydlící nikde, oddechl si, neměl zrovna náladu na Nikovi poznámky, zamračené pohledy a neustálé stížnosti.
Vzal si čisté oblečení a šel se osprchovat, dnes toho měl už dost. Ve sprše nebyl dlouho, protože stále tekoucí voda ho nutila utápět se v myšlenkách a to on opravdu nepotřeboval.
Unaveně si sedl na postel a začal hýbat prsty na nohou, strašlivě ho bolely. Z postele naproti němu se ozval zadržovaný smích. Naprosto otráveně zvedl oči a setkal se s temným pohledem Nika di Angela.
,,Co zas?!" Nechtěl, aby to znělo tak hrubě, ale po těžkém dni, kdy ho jeho dva sourozenci častovali zlými pohledy a on dělal, že je nevidí, nebyl v dobré náladě.
,,Proč máš ten ručník na hlavě?"
Zvedl obočí Nico a zašklebil se na Lea, ten si vzpomněl, že má na hlavě zamotaný ručník, protože má mokré vlasy.
,,Abych měl lepší vlasy, teď mám vlasy skoro rovný a vypadám jak Minotaurovo podpaží, nic co stojí za pohled."
Hádův syn vykulil oči a začal se smát.
Teď byla řada na Leovi, aby se tvářil překvapeně. Od té doby, co bydleli spolu se Nico smál často až to Lea občas děsilo.
,,Dnes se nějak nesměješ, Leo." Znělo to divně, říkat mu příjmením prostě bylo přirozenější.
,,Nech to být, jsem v pohodě, jen se mi nechce smát."
A/N
And here i am 💙
Řeknu vám, že prázdniny jsou asi moje nejvytíženější roční období xdd nestíhám se pomalu ani nasnídat.
Děkuju všem, kteří zůstávají se mnou
ČTEŠ
smrtící stroj {Valdangelo}
FanfictionOno to vlastně začalo nevinně, ne počkat, nezačalo.. Leo Valdez už nebyl jen úsměv a samý žert, začal litovat svého velkého daru, vrátily se pochyby o jeho existenci a jeden požár všechno obrátil vzhůru nohama úplně, z Leova dřívějšího humoru a úsmě...
