smrtící stroj {Valdangelo}

14°

Chvíli na sebe jen mlčky koukali.
,,Na co by ti byl maličkej kerberos?" Nadzvedl Leo obočí a nechápal moc, co se právě děje. Byla noc, on by měl jít spát, aby zítra mohl pokračovat na stavbě srubu.
Hádův syn se najednou vrátil do své klasické zamračené nálady.
,,Kašli na to, jen jsem se ptal."
Leo chápal ještě míň než před chvílí.
,,Ne vážně, na co by ti byl malej Kerberos, když máš velkýho?" Rozhodil tázavě rukama. Nico mu neodpověděl, tiše jako stín přešel přes srub a dopadl na svoji postel. Nepromluvil a chudák Leo byl opravdu zmatený, myslel si, že se jejich soužití už nějak ustálilo.
,,Chtěl jsem mít maličkýho sluhu, když ty mě neposloucháš." Uchechtl se po nekonečných deseti minutách, když to vypadalo, že spolu už dnes nepromluví.
,,Pche, to mě uráží, stejně sis ze mě sluhu udělal, opravil jsem ti kávovar." Nadhodil polobůh a horlivě kolem sebe máchal rukama v nerozhodnosti.
,,Jo, sice jsi mi ho opravil, a dokonce vylepšil, ale nezapomeň na tu část, kdy jsem tě musel přemlouvat, abys vypnul tu funkci, kdy pokaždé, když si dělám černý kafe, tak to hraje Dark Horse od Katty Perry." Leo vyprskl smíchy, když si vzpomněl na výraz Hádova syna.
,,Promiň, občas si nedokážu pomoct. Naprosto chápu Hermovy děti, dělat tyhle vtípky je bomba!! To napětí a čekání jako ticho před bouří a poté boom!! a boom!! máš záchvat smíchu velký jak samotný Olymp." Nico se posadil na posteli a nedůvěřivě se na Lea zadíval, až ho málem propálil pohledem.
,,Jsi mizera, Leonidasi. Samý vtípek a legrácka, stejně nechápu, proč tě to baví." Založil si ruce na prsou, najednou se mu vůbec nechtělo spát. Ve srubu zavládlo hluboké ticho, ale ne nadlouho. Hefaistova syna totiž napadla věc, tak děsivá a lákavá, že nyní byl jako na jehlách, neschopen to v sobě udržet.
,,Hej Nico, odpustím ti toho Leonidase, když se mnou podnikneš jeden maličkatý žertík. Jen jeden, naprosto neškodný."
,,Zapomeň." Zavrčel a pokud to bylo možné, srub potemněl.
,,Prosím, udělej chudáku polobohovi bez domova radost."
,,Ne." Odsekl a odmítal se o tom nadále bavit. Leo věděl, že musí nějak přitvrdit, pro sebe se ďábelsky usmál a promnul si ruce jako šílený génius. Vlasy se mu nahrnuly do očí, ale i tak měl Hádův syn tu čest vidět drobné plamínky, které se mu v nich leskly.
,,Pokud se mnou nepodnikneš jednu neškodnou legrácku, vrátím na tvůj kávovar songy z 2012 a ještě k tomu i Despacito!!"
Nico byl zahnán do kouta, nenáviděl to, nenáviděl sebe a ze všechno nejvíc nenáviděl toho mizerného ohniváče, co mu okupoval srub.
,,Táhni k čertu."
,,To mi znělo jako souhlas." Zacvrlikal Leo s dobrou náladou a úsměvem na rtech, prohrábl si vlasy a jeho oči získaly opět oříškovou barvu. Nico si spílal do hlupáků, přežil válku, hotel Lotus, temné pakty s duchy a McDonald stravu, přežil měděnou nádobu i návštěvu Erose, přežil dopravení Athény Partheónské do tábora, ale byl si jistý, že tohoto poloboha ve srubu nepřežije ani náhodou.  Povzdechl si a dlaní si zakryl obličej, nemohl uvěřit tomu, co dělá se svým životem.
,,Co je to za vtípek, ať to mám z krku." Leo však zakroutil prstem v nesouhlasu.
,,Kdepak, jen tak se z toho nevyvlíkneš. Když jsi mluvil o Kerberovi, došlo mi, že bych mohl vytvořit něco daleko lepšího a účinnějšího. Budou to mechaničtí robo pavouci, speciální zásilka pro srub číslo šest." Opět vypadal jako ďábelský profesor, Nico musel uznat, že ten Leův plán je lákavý, v duchu si vrazil. Dlouho se nesmál tak moc jako právě s tímto planoucím polobohem.
,,Athénin srub?" Leo potěšeně přikývl.
,,Athénin srub."

A/N
Chudáci mí bratři a sestry, co to chystám za levárnu xd