smrtící stroj {Valdangelo}

3°

Když se ráno Nico vzbudil, byl Leo pryč, zřejmě si vzal jeho radu k srdci a odešel ze srubu, protože tam nechtěl trávit čas.

Leo byl pro Nika velkou neznámou, nikdy se moc nebavili, neměli stejné zájmy, nic.
A přesto Nico nerad viděl, že je Leovi zle. Nevěděl o něm vůbec nic, ale vycítil, že ho trápí něco z minulosti stejně jako včerejší požár.

Minul oběd, ale Leo nikde, neobjevil se ani na odpoledních aktivitách, ani na večeři.

To už to Nikovi začínalo být divné, nechtělo se mu toho zatraceného poloboha hledat, byl otravný už jen svou existencí.

Kolem desáté večer se Leo objevil ve dveřích Hádova srubu, Nico by si ho vůbec nevšiml, přišel spíš jako duch než jako člověk.

Byl shrbený, chodil nejistým krokem a šel tak potichu, že si ho Nico všiml až ve chvili, kdy usedl na postel. Dlouze si povzdechl a Nico věděl, že to už dlouho nevydrží, že mu z těch nekonečných povzdechů pukne hlava.

,,Co je?" Zeptal se trochu víc nerudně než měl v úmyslu. Leo mu věnoval skelný pohled bez emocí. Jen slzy v očích něco napovídaly.
,,Co by mělo být?" Působil zmateně.
,,Nehraj to na mě, Valdezi. Nejsi tady ani čtyřicet osm hodin a jseš víc mrtvej uvnitř než kdokoliv z Asphodelu." Trhnul sebou při Nikově zvýšeném hlasu.
,,Ne, prosím už ne."
Nico mu věnoval nechápavý pohled.
,,Co? Sakra, vyjadřuj se trochu!"
Leo si povzdechl a svěsil ramena, jeho nálada se rovnala absolutní nule.
,,Nech m mě jednoduše být, jo? Copak to je tak těžký dělat, že tady nejsem?!"
Nico byl zmatený, vůbec nevěděl co se děje, proč na něj Héfaistův syn tak vyjel a co on vlastně udělal špatně.
Leo na nic nečekal, zvedl se z postele a vyběhl ven ze srubu kamsi do háje.

Nico se otočil a šel si lehnout do postele, pro dnešní den měl myšlenek na Lea Valdeze až moc.

A/N
Měla bych se tomuhle příběhu trochu víc věnovat, děláte mi radost, guyzz
100 reads je za námi💙 >*<