He is back

15

Stejně jako před lety stejná situace a činnost. Jen jsem předním klečel a kouřil mu. On sám si rukou v mých vlasech určoval tempo. Bylo vidět a slyšet, že si to užívá. S následným pohybem jeho pánví se do mě udělal. Vše jsem tak s jasnými pokyny spolykal a slízal. Odtáhl jsem se a se sklopenou hlavou čekal co dál.

Vydechující svůj ranní orgasmus jsem jen s úsměvem a zakloněnou hlavou pozoroval jak se Baek odtahuje. Míti hned sílu, tak tak nečinní. Je přitáhnut zpět a silou dosazen na můj klín. Ovšem na něco víc byli stěny jako s papíru. Nepotřeboval jsem, aby nekalé uši slyšeli, co nepotřebovali a pak si snad mysleli, že je tu Baek i kvůli jiné práci. I když on trochu byl.

„Pocem," natáhl jsem svou ruku a druhou se přitom pokoušel vše natáhnout a zapnout. Následně jsem si ho nechal posadit na klín a pevně sevřel jeho boky. Stále byl vzdorný a se svou paličatostí. Docházeli mi nápady jak si ho podmanit a ukázat mu kde spočívá jeho místo. „Když budeš hodný... Na konci směny tě bude čekat odměna. Co ty na to?"

Mezi prsty jsem držel jeho bradu. Zabraňoval mu tak úniku pohledu, i když oči přetáčel. Silně jsem tak přitáhl jeho tvář ke své a s šepotem mu vtiskl rychlý polibek na rty. Následně byl propuštěn a poslán k práci. Já sám se pustil do své vlastní.

Posazený za svým stolem jsem z mailů stahoval všechny dokumenty, které bylo třeba zkontrolovat a opravit. Při své práci jsem se spíše soustředil na to, co mi Chanyeol řekl. Co tou odměnou myslel? Tato otázka mě nenechala klidným, a tak jsem zvedl hlavu od monitoru a pohlédl na něj.

,,J-jakou odměnu si myslel?" zeptal jsem se a doufal, že řekne, že mě pustí. Ovšem tuto myšlenku jsem pohřbil. Byla to dosti lživá myšlenka. Já už přeci nemám právo na svobodu.

„Nebuď zvědaví," odvětil jsem a následně převrátil list, abych mohl dočíst odstavec. Slova šla naprosto mimo mě a já tak nevnímal čemu vlastně věnuji svůj podpis. Naprostým hloupostem. I hledění z okna bylo zajímavější nebo odesílání emailů a kladení tak úkolů ostatním. „Vše se dozvíš v ten pravý čas."

Moje lennost stoupla na tolik, že i když mi byl Baek po ruce jsem otevřel email. S pohledem mezi obrazovkou a jim jsem pak naťukal přímý příkaz, který v závěru odeslal. Bylo k popukání vidět jeho překvapený pohled, když mu oná zpráva došla.

„Sedím metr od tebe. Mohl si mi to říct," po otevření jeho pohled byl ještě otrávenější. A já se nedivil. Mohl čekat nějaké nadávky, nedosažitelné cíle a bůh ví co dále. V mém emailu však bylo jen prosté dej si pauzu.

„Až se budeš vracet," vyrušil jsem ho když vstával a očividně mě tak hodlal uposlechnout. „Dones mi prosím kafe, děkuji."

Jen jsem přikývl a rychlými kroky opustil kancelář. Pořádně oddechnout jsem si mohl až po zavření dveří. Teď byla šance na útěk, ale upřímně k čemu to? Našel by mě a vše by bylo horší. Naopak jsem se místo útěku vydal do kantýny a nechal mu udělat kafe a sobě taky.

Během jeho vaření jsem byl myšlenkami jinde. Řekl jsem jen kolik cukru a když mi slečna oznámila, že je hotové, tak jsem popadl hrnky a vrátil se zpět. Velmi pomalou chůzí s třesoucím se tělem.

,,Jsem tu," špitl jsem a dal mu hrnek na stůl. On si s poděkováním hrnek vzal a napil se. ,,Fuj! Co to kurva... Baekhyune!" zařval a koukl se na mě. Já ihned zalezl pod stůl protože mi bylo jasné co se stalo. Omylem jsem vyměnil kávu.

,,Pr-omiň." vzlykl jsem když jsem slyšel kroky.

„Na nějakou odměnu můžeš zapomenout," poznamenal jsem a hrnky v okamžení vyměnil. Opravdu myslet si že se dnes nic více nepokazí bylo k ničemu. Baek snad dělal vše proto, abych ho trestal. I když se tak vůbec netvářil. „Teď vylez. Máš ještě spousty práce jak vidím."

Nehodlal jsem to nechat jen tak. V hlavě jsem si nechal rodit myšlenku a zasadil ji jako květinu. Měl jsem v plánu ji nechat růst a přít s ní až bude rozkvetlá. Do té doby mohl jen hádat. Jak v ohledu odměn, tak v těch trestních.

„Pro Seoka půjdeš sám," oznámil jsem mezi doušky a nepatrně tak sledoval jeho pohled. Jistě byl rád, ovšem jeho radost neměla být tak jednoduchá. „Je mi jedno, co podniknete, ale až se vrátím domů, vy tam budete. Rozumíš?"

Jen jsem přikývl a vylezl. Myšlenka na to, že budu opět potrestán, mě ovšem děsila. Proto jsem udělal to, co by udělal každý. Přešel jsem k němu a klekl si. Dlaně jsem následně spojil a pohlédl na něj.

,,Odpusť mi to prosím. Já se polepším slibuju. Jen... prosím žádný trest. Já... Já udělám cokoliv chceš," řekl jsem a sklopil hlavu. ,,Prosím, chci odměnu," dodal jsem tiše.

„Baekie, Baekie, tak takhle by to nešlo," odsekl jsem a následně ho vytáhl do stoje. Opravdu jsem na tyhle rádoby omluvy neměl náladu. Teď sice prosil, ale co pak? Bude to facka nebo přímá rána? Baek stále dělal své. „Nic nedostaneš. Běž si dodělat svou práci. Za hodinu bys měl vyjít."

Více jsem nemluvil. Jen pozoroval jak se vzdaluje a usedá na své místo. Tak to mělo být. Poslušný a neodsekávající. To byl ovšem jen, když mu pršelo do bot. Dnešní den se tak zdál být ještě horší a já se tuze těšil, až osamotním. Nestat se tak, Baek již leží na stole.

„Měl by si vyrazit,"

Přikývl jsem. Pobral jsem své věci, zvedl se a zamířil ke dveřím. ,,Ahoj." špitl jsem když jsem procházel kolem jeho stolu. Pozdrav mi oplatil, ale ne zrovna mile. Došel jsem ke dveřím, otevřel je, opustil kancl a zavřel. Zhluboka jsem se nadechl a s hrůzostrašnou myšlenkou se vydal do nejnižšího patra a následně k východu.

Cesta do školky utekla rychle. Nevím zda to bylo tím, že jsem byl myšlenkami jinde nebo tím, že jsem šel tak rychlou chůzí, až mě bolely nohy. Proto jsem stál s dobrým časem před školkou a s úsměvem překročil bránu. Děkoval jsem bohu, že aspoň Seok je v mém životě sluníčko jenž mě aspoň na chvíli zbaví strachu.

,,Tati!" vypískl, když mě spatřil a skočil mi do náruče. S úsměvem jsem ho pozdravil, a když jsme došli do šatny, tak ho dal na zem a pomohl mu s převlékáním.

,,Co kdybychom šli do obchoďáku? Nakoupíme a mohli bychom si tam dát oběd a než ho udělají, tak můžeš být v dětském koutku. No a pak můžem koupit nějakou hračku," řekl jsem mu, když jsem mu oblékal tričko. Odpovědí mi bylo horlivé přikyvování.

Sám jsem měl ovšem ještě jeden plán. Koupit kytku a doufat, že aspoň to Chanyeola obměkčí. Když ne to tak už nic. Ovšem vzhledem k tomu jakou má dnes náladu byl i toto chabý pokus.

Po Baekově oddchodu se místnost zdála býti prázdná. Já si ovšem nestěžoval. Namísto toho jsem se jenom jednou zvedl, abych otevřel ventilačky a následně opět usedl k práci. K něčemu, co se dalo nazývat prací. Písmenka mezi řádky. Prsty jsem třel podrážděné oči a zhluboka dýchal.

V jednom okamžení jsem byl fajn a v druhém mě sžírala chuť na ramen. Na této myšlence jsem zůstal dlouhé hodiny. Pak jsem ustanovil, že je na čase to zde zabalit. A skutečně tak učinil. Vše sbalil, opustil prostory a rozešel se k autu.