He is back

21

Během dne jsem si všiml, že je Chany velmi nervózní. Měl jsem tušení čím to je, ale nevěděl jsem zda mu to mohu navrhnout. Přeci jen by pak každý divně koukal a to by nebylo dobré. Jenže mě to nedalo a nakonec jsem mu onen návrh podal.

,,Chany, ubliž mi. Chci, abys mi ublížil a tím se uklidnil," špitl jsem a poslušně si klekl na zem. Sklopil jsem hlavu a čekal až mi ublíží.

Namísto toho abych přijal jeho slova jsem odvrátil hlavu. Rozhlížel se kolem po lidech, kteří už nyní odvráceně měnili svou cestu. Jako by snad tušili, co se může stát, ale přitom tušili naprostý kulový. Proto jsem Baeka prudce vzal. Táhl ho stranou dokud jsme nebyli všem z očí. Bylo mi naprosto jedno, že týmto činem se můžeme zdát ještě podezřelejší.

„Nevím co si sakra o tomhle všem myslíš, ale já sám si určím, kdy ti ublížím," vyklopil jsem na něj první věc, co mi ležela v hlavě, i když jistota byla jinde. Nechtěl jsem a přitom velice moc. „Takže mi laskavě přestaň říkat, co mám dělat nebo ti tady před všemi takovou vrazím, až tě nepoznají. A věř mi že se tě nikdo nezastane."

S těmito slovy jsem odstoupil. Rozešel se po předtím určené cestě jako by se vůbec nic nedělo. Jako bych vůbec právě na Baeka nekřičel nebo mu vyhrožoval. Nechal jsem ho jen tak stát a bylo na něm, kdy se zpamatuje a poslušně mě nasleduje naši prohlídkou.

Se sklopenou hlavou jsem ho poslušně následoval. Rychlými kroky jsem došel, až vedle něj a chytl ho za ruku. Zvedl jsem hlavu, pohlédl na něj a usmál se. ,,Omlouvám se a budu poslušný," řekl jsem a opřel si o jeho hlavu ruku.

,,Snad máš foťák," řekl jsem mu když jsme vešli do areálu. Rozhlédl jsem se a přemýšlel, kde bude naše první zastávka. ,,Tak kam?"

„Tam kam ostatní," odvětil jsem suše a následně se nachomítl za zády skupinky, která měla i průvodce. Dějiny, majetek nebo součastnost. To vše jsem stíhal slyšet, i když jsem si dával odstup. Za to Baek jako jiný skutečně fotil naprosto každou pitomost. Kroutil jsem nad tým hlavou a tvářil se že ho neznám. „Stejnak se na ty fotky nikdy nepodíváž."

Po mých slovách mi začal říkat jak se mýlím. Že je to památka a vzpomínka, která patří do alba. A já jen protáčel oči. Byl jsem si jistý, že to album nikdy neotevře a pokud tak na smrtelné posteli. To ovšem mu bude k ničemu. Za to dobu se sem totiž můžem ještě stavit několiktrát. Hádat jsem se však nechtěl.

Celou prohlídku jsem si užíval a byl jsem šťastný. Chany mě konečně vzal někam, kde je to překrásný. Líbilo se mi tu. Možná jsem byl divný, když jsem si všechno kolem fotil, ale já musel. Musel jsem mít památku.

,,Odskočím si," řekl jsem mu s úsměvem. On jen přikývl a já se hned vydal na záchody. Když jsem došel ke dveřím, tak jsem došel k mušli a začal se vyprazdňovat. Když jsem dočůral a šel si mít ruce, tak mě někdo ze zadu chytl a slizce na mě promluvil. Začal mě osahávat a namáčknul na zeď.

,,Chany, pomoc!!" zařval jsem.

Dlouho jsem sledoval Baekovu postavu a to do fáze, kdy mi zmizel s dohledu. Pak jsem tvář odvrátil. Věnoval vlastním špičkám bot, které se lesky, až mě bolela hlava. Čekat na to až se vrátí se mi tolik nechtělo. Sám jsem se tak pomalu posouval a jen občas rozhlédl zda nejde. Když tomu tak nebylo již delší čas nabil jsem podezření.

Couvající s hloučku, který mě obklopoval se vracel k toaletám. I přesto jak se zdálo, že jsem za rohem jsem vlastně dosti ušel. Nebyl jsem tam hned jak jsem očekával. Naopak ještě o delší dobu jako bych doběhl na konec světa.

Křičení bylo marné a to v momentě, kdy mi zakryl pusu. Mé ruce pevně držel nad hlavou a jeho slizký hlas říkal, abych se uklidnil. Jenže já nechtěl. Nechtěl jsem se uklidnit. Nechtěl jsem ho nechat, aby mě znásilnil.

Dál jsem se bránil a úspěch oslavil až tehdy, kdy jsem ho kopnul do rozkroku. Když padl na kolena, tak jsem si rychle natáhl boxerky a kalhoty a rychle vyběhl ven. Kousek od záchodů jsem spatřil Chanyho. S úlevou jsem se k němu rozběhl a schoval se za něj.

Nechápavě jsem odvracel hlavu, abych viděl na vyděšeného Baeka. Ten se jen ke mně tiskl a na jeho tváři byli znatelné slzy. Až když jsem svůj pohled vrátil k toaletám jsem pochopil. Chvíli po něm se odtud vyřítil rozlobený chlap, který nejspíše nedocílil svého. Podle Baekova stisku mi bylo jasné. A tak jsem se jen otočil.

Táhl ho na druhou stranu jako bych si vůbec ničeho nevšiml a přitom co nejnenápadněji, aby si ani on nevšiml nás. Mohl jsem mu něco říct. Rozbít hubu a vyhrožovat ať už nikdy nesáhne na něco co je mé. Ovšem za divadlo pro okolí a vyhazovat s tohoto místa mi to nestálo. Stačilo mi tak jen zapamatovat a počkat si na lepší příležitost.

„To tě nemůžu nechat ani na minutu osamotě aniž by tě někdo ojel? To kurva musíš být lákadlem pro každého idiota nebo je to nějaký tvůj bývalí zákazník?" nesnažil jsem se být milý a ani ho utišit. Baek nemohl být o samotě a to jsem si každým coulem uvědomoval. „Myslím, že je čas na oběd."

,,Nebyl to žádný můj bývalí zákazník a navíc to sem netahej prosím. Říkal jsem, že jsem neměl na výběr. Nemohl jsem s malým skončit na ulici," řekl jsem mu a zastavil se. Pustil se ho a hleděl na něj.

,,Jídlo bych si dal. S mym tě dneska pozvat já?" zeptal jsem se ho s úsměvem. ,,Chtěl bych abych byl opět jen poslušný, a aby ses na mě nezlobil." dodal jsem.

Nenamítal jsem. Pokud si chtěl opět všechno tímto vyžehlovat, tak jsem mu nemohl bránit. Proto jsem jen přikývl. Nechal se vést, až k nejbližší restauraci, kde už tak bylo mnoho lidí, ale my našli volný stůl. Oba jsme tak usedli, vzali menu, která volně ležela na stole a čekali na příchod obsluhy, abychom nadiktovali své objednávky.

Naschvál jsem se díval po něčem dražším. Tak abych Baekovy dokázal, že platit za mne nemůže. Ne když nemá dostatek financí. Svou objednávku jsem tak s úsměvem zdělil, stejně tak Baek, který si objednal něco v poloviční hodnotě. Oba jsme následně tiše seděli, čekali na své jídlo, když nám donesli pití. Neměl jsem slov k tomu, abych o něčem s Baekem hovořil. Proto u stolu bylo stálé ticho. Až do donešení naší objednávky, kdy jsme se s popřáním dobré chuti, každý pustil do své porce.

Po dojezení jsem se jen usmíval. Ne proto, že by mi jídlo dodalo lepší naladu. Usmíval jsem se nad faktem, že nyní by to tedy měl všechno Baek zaplatit. Nic jsem neříkal.
Jen odložil svůj talíř na kraj, dopil sklenici a odvrátil pohled jako bych tady vůbec nebyl. I v okamžení, kdy ke stolu došla servírka s účtenkou.

Kouknul jsem na účtenku a následně otevřel peněženku. Naštěstí jsem spořící typ, a tak jsem tam měl více než bylo třeba. Dal jsem ji onu částku plus něco navíc. S úsměvem jsem se následně kouknul na Chanyho.

,,Co chceš podniknout teď?" zeptal jsem se ho. On ale jen pokrčil rameny a já posmutněl. Věděl jsem, že se stále zlobí za moje zlobení. Ovšem já nechtěl, aby se už zlobil. Už ne.

,,Mohli bychom na loď. Kousek odsud je jedna atrakce na lodi. Je tam lanová dráha. Nebo bychom mohli přespat v knihovně," navrhnul jsem. ,,Já už chci byt jen hodný tvůj hodný manžel. Promineš mi mé zlobení?" zeptal jsem se na konec.