He is back

11

,,Chany, pusť mě prosím," řekl jsem mu a začal sebou házet. Bohužel to nepomohlo. On se jen usmíval a hladil mě po tváři. ,,Baekie, ty mi neutečeš. Nikdy můj malý. Nedovolím, abys udělal to co já," řekl s klidným úsměvem.

,,Chany, přestaň. Ty ses zbláznil. Chci pryč!" křikl jsem a hned na to jsem dvě schytal. ,,Promiň, ale ne. Nepustím tě. Baekie, já se postarám o to, abys mě nechtěl opustit. Postarám se o to, abys pochopil, že jen já tě mohu milovat a ochránit. Postarám se o to, abys pochopil, že patříš jen mě a miluješ jen mě. Sice tě to bude bolet, ale dělám to pro tvé dobro Baekie, protože tě moc miluju." řekl, položil mě na záda a obkročmo na mě sedl.

,,Je čas na trest." řekl s úsměvem a po chvíli se jeho pěst střetla s mým obličejem. Pak znovu a znovu.

Bolestné rány za kterými jsem musel přivírat oči. Jemná křupnutí, šrámy a krev mě až přesvědčila o tom, že je to dostatečné. S milým úsměvem jsem tak prohlížel jeho tvář a následně ji pohladil. Chtěl ucuknout, vyhnout se, ale mému chycení jeho krku neutekl. Obě své dlaně jsem tak položil na jeho hrdlo, které pevně stiskl. Zabraňoval příjmu Baekieho kyslíku a to vše do chvíle, kdy jeho cukání bylo chabé. Pak jsem ho pustil. Odtáhl se a rozešel do koupelny, kde vzal dezinfekci a vatovou tyčinku. Při návratu mě čekal pohled do oslabené tváře plné zoufalství.

Opět jsem zaujal svou pozici, abych papírovým kapesníkem setřel krev. Tyčinku pak namočil do dezinfekce a potřel ji zraněné místa. Štiplavost Baeka náhle probudila a on prosil, abych toho nechal. Já mu přitom jenom pomáhal. Po dokončení své práce jsem vše uklidil. Lehl si vedle něj a s úsměvem vyťukával do mobilu. Musel jsem Yooru požádat, aby Seoka vzala do školky a nás dva omluvit s práce. Aspoň na dva dny.

„Teď, už budeme jenom spolu," zašeptal jsem za Baekem předtím než jsem si ho přitáhl do polibku. Do bolestného polibku. „Co na to říkáš?"

Začal jsem vzlykat a se slzami v očích na něj pohlédl. ,,Ch-any, pu-sť mě pro-sím. J-á ch-ci pryč. Pr-osím ne-ch mě. Ne-ch mě od-ejít," vzlykl jsem a sklopil hlavu. On mě najednou chytl pevně za tváře a hlavu zvedl. ,,Asi budeš potřebovat ještě lekcí, že?" zeptal se.

,,N-e," vzlykl jsem a začal třepat hlavou a vyděšeně se odsunul.

„Baekie, proč nedokážeš pochopit, že tě nepustím? Nedovolím ti jenom tak odejít, protože my dva... už musíme být jen spolu," s neutrálním pohledem jsem nahlížel do jeho tváře, která byla ve strachu. Zda to byl strach ze mě nebo o svůj život bylo k rozpoložení. Rozhodně jsem však nechtěl ustupovat. Ani poté, co se zdálo, že bude breček.

Vstal jsem. Opustil pokoj a přešel do kuchyně, kde mým úkolem nastalo připravit něco k jídlu. Ptát se zda má hlad mělo tomohlu předcházet, avšak já tušil, že Baekovi slova by byla lživá. Jednoduší pro mě tak bylo něco připravit, nechat ho tam chvíli o samotě a doufat, že si svou neposlušnost mezitím rozmyslí.

„Musíš mít hlad, Baekie," pomohl jsem mu posadit. Ruce ovšem nechal svázane. Na vidličku jsem napíchl sousto a s ním pak mířil před jeho ústa. „Otevřít."

Uhnul jsem hlavou, ale hned zalitoval. Začal mi palcem mačkat na tržnou ránu na čele. Řval jsem bolestí, ale jemu to bylo jedno. Když mě pustil, tak jsem hlavu natočil zpět k němu a se slzami na něj hleděl. ,,Otevřít jsem řekl!" řekl naštvaně a já tak nakonec učinil.

Poté co mě nakrmil a já svou porci snědl, tak si mě přitáhl k sobě a dal mi polibek na čelo. Chtěl jsem, aby toho nechal. Snažil jsem se vzepřít, ale pokaždé byl nějakým způsobem potrestán. Nakonec jsem odpor vzdal. Plačící a plný bolesti jsem měl z donucení hlavu na jeho hrudi.

,,Cha-ny, je mi zi-ma. Chci ob-lečení." vzlykl jsem, když se zeptal proč se klepu.

S povzdechem jsem pohlédl ke skříňi, na zem a pak opět na Baeka. Ta představa, že bych neměl výhled na jeho tělo se mi nelíbila. Raději bych udělal cokoliv jiné, kromě toho ho obléct. S hlavou na stranu jsem nadhodil úsměv. Nikoli milý, nikoli zlí, ale podlí. Nad svou myšlenkou, která mi prolétla myslí, když jsem se lépe zamyslel.

„Miláčku, rád ti vyhovím, ale veř, že je mnoho způsobů jak tvoje tělo zahřát," svými dlaněmi jsem přejížděl po jeho hrudi, pažích, bocích i stehnech. Chtěl jsem, aby mu z mých doteků naskočila husí kůže. A on tak neměl výběru. „Co ty na to?"

Nakloněný nad jeho tváři jsem slíbával každý centimetr. Rtům jsem se vyhýbal a když mi došlo místo, přešel na krk. Sál Baekiho pokožku a značil si to co bylo mé. Jeho krk, hruď a celá jeho osobnost. Každý milimetr musel nést mé rty, dotek nebo jen vůni.

Pod jeho doteky jsem lehce vzdychal a nešlo tomu zabránit. Když se Chanyeol s úsměvem na rtech koukl na mě, tak jsem věděl co přijde chytil mou tvář do dvou prstů a já byl opět nucen na něj hledět.

,,Teď budeš hodný a jestli ne, tak tě čeká trest rozumíš?!" zeptal se a já tiše vzlykl. Přikývl jsem a on mě pustil. Položil mě na záda, rozvázal mi nohy roztáhnul je. Bylo mi tak jasné co bude. Mé nohy následně pokrčil a sklonil se nad mou tvář.

V místěný mezi Baekem, zapřený podél a hříšnou myšlenkou jsem mu věnoval pohled, který mi on sám oplacel. Ztrácel jsem se. Byl bych schopen jen shlížet do jeho očí a nechal se v nich pohltit. Místo toho jsem se však jen skloňil. Slíbl Baekyho ret a oddělil se jen proto, abych pohlédl k jeho klínu o který se následně otřel.

„I kdyby si křičel nebo prosil, Baeki. Mě nepřesvědčíš v opak o tom, že se ti to nelíbí. Tak prosím nelži," poslední kousky oblečení od nás obou se ocitly pryč. Scela odhalen jsem shlížel na Baeka pod sebou, který svou tvář odvracel, co nejdál ode mě. To jen proto, že jeho hlava tvrdila jak moc by chtěl být jinde. Ale nebyla to pravda. Pravda v něm byla potlačena a já ji chtěl pomoc vyplout na povrch.

Koukal jsem jinam než na něj, když najednou do mě silně a nelítostně přirazil. Zařval jsem a snažil se šoupnout pryč, ale on mě pevně držel a uštědřil mi facku. ,,Něco jsem ti řekl," sdělil naštvaně a opět se napřáhl. Vyděšeně jsem zavřel oči a přirazil proti němu.

Náhlá změna, kdy jeho tělo nešlo ode mě, ale naopak ke více mně mi byla úsměvem. V okamžení jsem si rozmyslel svůj čin, obě ruce zapřel a bez špatky soucitu přirážel do Baekiho nitra. Do úzkého prostoru, jenž se kolem mne stahovalo a nutilo Baeka křičet. Nejen slastí, kterou v sobě kryl, ale i bolestí. Slovy jsem ho utěšoval, když ale nepomohla přišla na řadu hrubost.

S jeho tváří chycenou do mé dlaně jsem ho pevně držel. Shlížel do jeho tváře, která prosila o propuštění a pak svůj stisk vyměnil za uchopení jeho vlasů. Své pohyby jsem však nezastavil.

Vzdychal jsem a křičel bolestí. Ovšem pokaždé, kdy z mých úst vyšlo něco jiného než vzdych, tak jsem byl potrestán. Jeho facky mě tak donutili nedělat nic jiného, než jen poslušně vzdychat. Vzdychat jeho jméno až do samotného konce.

Ten přišel s jeho vyvrcholením. Vystoupil ze mě, políbil a začal mi ihned kouřit. Snažil jsem se se neudělat. Nechtěl jsem mu udělat tu radost, ale nevyšlo to. Mé sperma vystříklo do jeho úst.