Pokemon Adventure [1.Díl]

Kapitola VI.

  ,,Wendy, vystávej!" budila mě Flame. ,,Ještě minutku." zamručela jsem. ,,Žádný takový." řekl Tobias a taky mě šťouchl. ,,Lidi, nechte mě spát." zamručela jsem znovu a otočila se na druhý bok. Slyšela jsem, jak Tobi něco šeptá, ale neřešila jsem to. A to byla chyba. Po chvilce na mé maličkosti přistála pěkná hromada vody.

  ,,Co je?" zeptala jsem se zmateně. Viděla jsem nevinně vypadajícího Oshawotta a nenápadně se usmívající dvojici mých přátel. S povzdechem jsem zakroutila hlavou a zvedla se. Snažila jsem si sbalit svůj spacák do batohu, jenže byl až moc mokrý a vše bych měla promočené. Znovu jsem si povzdychla a spacák vzala do ruky. Mokré oblečení jsem raději ani neřešila.

  ,,Jdeme?" zeptala jsem se a podívala se směrem, kde by mělo být město Accumula. ,,Jasně." kývla Flame a všichni jsme se vydali dál po cestě. Pokémony jsme měli venku, aby se trochu provětrali, když byli celou noc zavření v pokébalech. ,Hele, tady je Patrat. Tobi, chytni si ho!" vykřikla Flame nadšeně, ale bohužel se jejího křiku Patrat lekl a zmizel ve křoví.

  ,,Ach jo." povzdechl si smutně Tobias. ,,Promiň." omluvila se mu Flame a nabídla nám nějaké sušenky, které vyštrachala z batohu. S chutí jsme se do nich pustili. ,,Za chvilku bychom měli být v Accumule." prohlásil Tobi. Byl nadšený, stejně jako my ostatní. I když se ve městě Accumula nenachází žádný stadion, může tam být nějaký trenér, který by si s námi chtěl zazápasit. Nad tou představou jsem se musela usmát.

  Šli jsme asi dvacet minut, než jsme uviděli první domky. Flame nadšeně zavýskala a rozběhla se napřed. ,,Počkej na nás." křičela jsem na ní, ale neposlouchala. Zastavila až na okraji města a rozhlížela se okolo. Když jsme k ní s Tobiasem došli, vydali jsme se do pokémonského střediska, aby nám sestra Joy zkontrolovala pokémony.

  ,,Dobrý den, co si přejete?" pozdravila nás Joy s úsměvem. ,,Zkontrolujte nám naše pokémony, prosím." řekl Tobi a podal jí svůj pokébal. Já a Flame jsme udělaly ti samé. ,,Samozřejmě, jen budete muset chvilku počkat." převzala si od nás naše pokébaly. ,,Moc děkujeme." usmála jsem se na ní a my tři jsme odešli před pokémonské středisko. ,,Co budeme dělat?" zeptal se nás Tobi a já pokrčila rameny.

  ,,Koukej, něco se děje na pódiu." vykřikl jeden kluk z vedlejší skupinky a ukázal na pódium, kde někdo stál. Podívali jsme se tím směrem a protože jsme byli zvědaví, šli jsme blíže. Před pódiem stála už hromada lidí a všichni sledovali podivně vypadající muže, každý v rytířské výzbroji, a na každé straně vlála modrá vlaječka. ,,Co je to?" zeptala jsem se do větru, protože jsme věděla, že to nikdo z přítomných určitě netuší.

  ,,Moje jméno je Ghetsis." představil se podivný muž, který vylezl zpoza těch ostatních 'rytířů'. Byl oblečen do něčeho, co až moc vypadalo jako pytel od brambor a na hlavě měl asi zelenou čepici s dvěma tykadly. Nebo to byly vlasy? Tiše jsem se zasmála. ,,Jsem zde, abych reprezentoval tým Plasma. Dnes, milé dámy a pánové, chci promluvit o pokémoní svobodě." pokračoval dál ve svém projevu. ,,Cože?" promluvil někdo ,,Huh?" ozvalo se vedle mě. ,,Co?" zeptala se Flame. Ghetsis přešel na jednu stranu pódia mluvil dále. ,,Určitě si myslíte, že pokémoni a lidé spolu žijí jako přátelé, protože je to výhodné pro obě strany. Ale je to opravu pravda?" pronesl významně. Upřímně jsem si myslela, že to tak je, nebo alespoň u mě.

  ,,Trenéři pokémonů jsou namyšlení a nemají ohedy na své pokémony." zakřičel Ghentsis a přešel zpět doprostřed pódia. Davem to zašumělo. Tak u tohoto prohlášení jsem byla zásadně proti. Vždyť přeci existují i hodní a ohleduplní trenéři a jejich pokémoni je mají rádi. ,,Chce někdo popřít to, co jsem teď řekl?" zeptal se a v jeho hlase byla znát arogance. ,,Ne." ,,Souhlasím." ,,Máte pravdu." ozývalo se okolo nás. Jak někdo s tímhle může souhlasit.

  Já, Tobi i Flame jsme však mlčeli, protože jsme se báli, co by nám udělali, kdybychom protestovali. Ghentsis přešel na druhou stranu pódia. ,,Měli bychom osvobodit všechny pokémony. Nechceme, aby je někdo využíval!" křikne a dav zajásá. ,,Jsou jako tupé ovce." zašeptá mi Flame do ucha a já jí na to kývne. ,,Pojďte, vzdálíme se. Tohle se mi nechce poslouchat." promluví tiše Tobi a my se na něj souhlasně podíváme. ,,Berte to jako slib, který jste dali našemu týmu a pomáhejte pokémonům od jejich neschopných a neohleduplných trenérů." prohlásil ještě a pak z pódia i se svými 'rytíři' v rychlosti odešel.

  ,,Tak jsme nemuseli ani nikam odcházet. On odešel sám." oddechla si Flame. ,,Máš pravdu. Jak někdo může ty jeho hloupé kecy poslouchat?" řekla jsem a sledovala, jak se dav pomalu rozpouští. Jen jeden kluk tam zůstal a pozoroval nás. Tedy, hlavně mě. ,,Pojďte, dojdeme si do pokémonského střediska pro naše pokémony." navrhl Tobias a já mu na to s Flame kývla. Celou cestu nás však ten kluk sledoval...