Lets sleep under the Stars

3.

Všechny moje věci naskládat do své "komnaty" netrvalo dlouho. Neměla jsem toho moc. Většina toho byly krabice s knížkami a zbytek oblečení a pár dekorací. Když jsem to dokončila byl už večer. Šla jsem se osprchovat, dala si malou večeři a připravila se do postele. Vlezla jsem si do ní a začala si číst Na Větrné hůrce od Emily Brontë. Asi o hodinu později když už jsem se chystala jít spát, všimla jsem si, že někdo z vedlejšího baráku rozsvitil. Měla jsem okno přímo naproti nich, tak jsem se ani nedivila, že jsem si toho všimla. Jen co jsem se chystala si zatáhnout žaluzije, uviděla jsem, jak si to tam nějací teenageři rozdávají. Musela jsem si co nejdřív zatáhnout ty žaluzky. Pravděpodobně mě slyšeli nebo viděli, protože hned na to jsem slyšela jak udělali totéž. Každopádně to jejich hluk nepřekrylo. V duchu jsem doufala, že tohle nebudou dělat každý den. Ráno jsem se převlékla do normálního oblečení a šla se nasnídat. U stolu ale neseděla pouze moje máma s mým bratrem, ale ještě nějaký muž asi s jeho manželkou. Nikdy předtim jsem neviděla.
„Summer, tohle jsou Harrisonovi. Jsou to naši noví sousedé."
„Já jsem Summer. Ráda vás poznávám." Představila jsem se.
„Já jsem Penny a tohle je můj manžel Tom. Bydlíme hnedka vedle, v tom modrém baráku." Jen co černovlasá paní domluvila, vzpomněla jsem si na včerejší noc. Jenže pár, který jsem viděla, byl značně tak o 15 let mladší.
„ Co si dáš na snídani zlato?" Vyrušila mě z myšlenek máma. „Dám si cereálie, jako obvykle."
„Mléko je v ledničce a cini minis jsou ve skříňce na levo."
„Tak Penny jak dlouho tady žijete?" Zeptala se máma.
„Už 9. Rokem. Když se nám narodil Lucas, tak byl pro nás už minulý domeček malý. Přestěhovali jsme se tedy sem." Aaa takže mají 9ti letého syna, ale to furt nevysvětlovalo včerejší noc. Máma se se sousedy bavila kde najdeme ve městečku nějaké obchody a kde to je nejlevnější. Mezitím jsem se odebrala do svého pokoje. Vzala jsem si peněženku a mobil a šla jsem se porozhlednout po našem městě. Rozhodla jsem se, že bude nejlepší, když si vezmu kolo. Přece jenom to "městečko" není až tak malé. Po nějaké té půlhodince jsem narazila na obchod s barvami. Koupila jsem si tam světle broskvovou barvu a tlusté štětce. Když jsem dorazila zpátky domů, Harrisonovi už byli dávno pryč. S mámou jsme zabalily všechny mé věci v pokoji do igelitu. A začali jsme malovat. Netrvalo to tak dlouho jak jsem čekala asi hlavně díky tomu, že mi i Brian pomohl, čemuž jsem se divila. Odpoledne jsme vyrazili na nákupy. Tam jsem si koupila nábytek, který bych mohla potřebovat do svého pokoje.