Lets sleep under the Stars

9.

  Šli jsme se spolu kouknout do různých obchodů a pomohli jsme si navzájem vybrat nějaké oblečení. Úplně jsem zapomněla na čas. Když jsem se koukla na svůj telefon bylo už 5 minut po půl sedmé. Dala jsem Timmovi svoje číslo a rozloučila se sním. Rychle jsem běžela na parkoviště, kde James zaparkoval auto. Když jsem k němu došla, James tam ještě nebyl. Trochu jsem se divila, protože vypadal jakoby spěchal domů. Čekala jsem, než dojde. Uběhlo pár minut a on nikde. Měla jsem trochu strach, jestli se mu něco nestalo, ale hned na to jsem viděla, jak na druhém konci parkoviště stojí s partou neznámých lidí. Všiml si mě až po chvíli. Šel směrem ke mně, ale nebyl sám. Za ním šel nějaký kluk.
„To ti to trvalo." Řekla jsem mu.
„Hele, buď ráda, že tě vůbec vezmu sebou." Opáčil. Něco ještě řekl svému kamarádovi a nastoupil do auta. Stála jsem tam a čekala, jestli mi neznámý kluk chce něco říct, protože na mě pořád koukal.
„Nastup si, nebo odjedu bez tebe." Vykřikl na mě James. Byl ještě v "lepší" náladě, než dopoledne. Nastoupila jsem si tedy. Mlčky jsme tam seděli. Nakonec jsem se odvážila mu něco říct na jeho dnešní chování.
„Co jsem ti udělala, že si na mě tak hnusný?" Jak jsem to dořekla, odvrátil se.
„Nic." Nebyla jsem si jistá, jestli mluvím s tím samým člověkem, co mě včera večer utěšoval.
„Když jsem ti nic neudělala, tak proč se ke mně tak chováš?" Byla jsem tak vytočená, že jsem cítila, jak mi rudnou tváře.
„Chovám se k tobě normálně." O co mu k sakru jde? 
„Ne, nechováš."
„Nevim, proč si myslíš, že jsem nějaký princ na bílém koni. Takhle se chovám a pokud se ti to nelíbí, tak se semnou nemusíš bavit, protože já lepší prostě nebudu."
„Tak proč jsi byl včera na mě hodný?" Vzpomenula jsem si na minulou noc.
„Nechal jsem se unést." To si ze mě snad dělá srandu.
„Běž se vycpat." Neodpověděl. Seděla jsem opřená o okno a přemýšlela nad tím, co se mu stalo. Přepnul z hodného na zlého a to se mi nelíbilo. Zastavil před naším domem a já hned vystoupila. Nechápala jsem proč, ale když jsem obcházela jeho auto. Roztekly se mi slzy. Byla jsem tak vytočená a zároveň smutná, že to moje tělo nezvládlo.
„Počkej... Nemyslel jsem to tak." Vykřikl a šel směrem ke mně.
„Nech mě být." Neřekla jsem to moc nahlas, tak ani nevim, jestli to slyšel. Zabouchla jsem za sebou dveře od domu a běžela do svého pokoje. Jen co bouchly i druhé dveře, sesunula jsem se po nich na zem a začala brečet. Nechtěla jsem s nikým mluvit, proto když na můj pokoj zaklepal Brian, poslala jsem ho pryč.