Lets sleep under the Stars

7.

Probudila jsem se kolem 10. hodiny. Sešla jsem dolů do kuchyně. Máma seděla u stolu, v jedné ruce držela hrnek s čajem a v druhé telefon. S někým si psala a u toho se uchychtávala. Došlo mi, co se včera stalo. Určitě někoho potkala. „ehmm." Musela jsem si trochu odkašlat, aby věděla, že už jsem vzhůru. „Dobré ráno Summer, tak jaký jste měli večer? Byli Brianovi kamarádi v pohodě?" Nechtěla jsem ji zatěžovat starostmi, proto jsem řekla: „Jo, bylo to fajn. Poznala jsem od paní Harrisonové syna. A co ty? Jak jste si užili dámskou jízdu?" Najednou zčervenala. „No, bylo to velmi zajímavé. Nebylo tam až tak moc lidí, jak jsme čekaly. Kolem 10. hodiny večer to bylo už celkem nezáživné, tak jsme šly do baru. No a co ten syn od Penny? Je to fešák viď?"
Proklínala jsem se, že jsem se vůbec o něm zmínila.
„Ale jo, není nejhorší. Zdá se že je fajn." Chvilku jsme si ještě povídaly a mezitím jsem si snědla svoji snídani. Chtěla jsem se ji zeptat na toho pana tajného, ale neměla jsem dostatek odvahy. Po našem malém rozhovoru jsem šla do svého pokoje, abych se převlékla. Nasadila jsem si na sebe dlouhou červenou sukni s bílými květinkami, bílé tričko a Natočila jsem si svoje po ramena dlouhé hnědé vlasy. Chtěla jsem vědět , jak je na tom James po verejšku. Proto jsem vzala z chodby koště a svým oknem jsem ho protáhla tak, aby se dotýkalo až k oknu od Jamese. Třikrát jsem tak zaťukala, ale ani jednou se neozval. Došla jsem k názoru, že je buď na mě naštvaný a nebo není doma. Vytáhla jsem tedy koště a dala ho zpátky na místo, kde předtim bylo. Protože jsem neměla ten den nic na práci, rozhodla jsem se, že si zajedu na nákupy. Ne že bych měla nějak ráda nakupování, ale v tu dobu byl Black friday a já momentálně neměla nic na sebe. Sbalila jsem si do tašky nejnutnější věci, obula si svoje oblíbené bílé vansky a šla na autobusovou zastávku. Myslela jsem si, že vím přesně kde ta zastávka je, jenže jsem se pravděpodobně mýlila. Obešla jsem celý okruh dvakrát, ale nenašla jsem ji. Když jsem to vzdala a šla směrem zpátky domů, zastavilo u mě černé velké auto. Samozdřejme to nebyl nikdo jiný než James. „Čus, kam máš namířeno?" Řekl to takovým tvrdším tónem, až jsem se zarazila. „No, chtěla jsem jet do města, jenže jsem nemohla najít zastávku na bus, takže jdu zpátky domů." 
„Taky jedu do města, tak nechceš svézt?" Chvilku jsem přemýšlela, ale nakonec jsem řekla, že sním pojedu. Nastoupila jsem do lesklého auta a připoutala se. Poslouchal zrovna Xxxtentacion. Nemám moc tenhle typ písniček ráda a James si toho asi všiml, protože přeladil na jinou stanici.