Lets sleep under the Stars

10.

    „Noták, Summer, přece nebudeš celý večer zavřená v pokoji." Přemlouval mě Brian. Prvních pár minut jsem mu odpovídala, říkala ať jde pryč a nechá mě být. Potom jsem to vzdala a už mu nic neřekla. Měl pravdu. Nemohla jsem tam zůstat celý večer. Měla jsem docela hlad a po horkém letním dnu nevoním zrovna nejlépe.
   Počkala jsem, až Brian odešel. Sešla jsem po schodech do kuchyně, kde byla ještě pizza z předešlého dne. Ohřála jsem si ji v mikrovlnce a nalila si k tomu můj oblíbený mátový čaj. Asi se čaj k pizze moc nehodí, ale mně to nevadilo. Dojedla jsem a uklidila po sobě nádobí. Vzala jsem si ještě z pokoje pyžamo a šla do sprchy. Když jsem se koukla do zrdcadla, měla jsem pořád červené oči.
   Do teď nechápu, proč jsem tak citlivá. Od té chvíle, co jsem poprvé potkala Jamese, jakoby se mi zbláznily hormony. Bylo to zvláštní.
    Vysprchovala jsem se, oblékla se do svého pyžama a nenápadně se proplížila kolem bratrového pokoje. Bylo teprve třičtvrtě na deset a já nevěděla co dělat. Proto jsem se rozhodla, že zopakuji včerejší večer a půjdu si lehnout na chvilku ven. Vytáhla jsem ze skříně deku a polštář. 
   Nasadila jsem si ještě na sebe mikinu, protože venku už nebylo takové teplo jako pár hodin zpátky. Deku jsem si na zahradě roztáhla a lehla si na ni. Přemýšlela jsem o dnešním dnu a vyčitala si, že jsem měla přehnanou reakci. Bolela mě z toho hlava.
  Najednou jsem slyšela nějaké křupnutí. Trochu jsem se toho zlekla, ale řekla jsem si, že to byla kočka. Pak se to křupnutí ozvalo znova a  hned na to následoval tichý, ale zaznamenatelný výkřik. Už mi to nedalo. Zvedla jsem se a šla se podívat, co to bylo. Věděla jsem, že to máma ani brácha být nemohou. Máma už totiž dávno spala a Brian byl u sebe v pokoji. Pomaličku jsem kráčela směrem odkud jsem slyšela ten zvuk.
„Kurňa." Ozvalo se. Naštěstí to nešlo z naší zahrady, ale od sousedů. Když jsem došla k plotu, nenápadně jsem se přes něj podívala.
„Jamesi? Jsi v pohodě?" Kdo by to byl jiný, než James. Pomyslela jsem si. Ležel na zemi v hromadě větviček, ze kterých se snažil něco poskládat.
„Jo. Zapomněl jsem, že si brácha stavěl celý léto hrad z klacků. A teď když jsem šel..." Zamyslel se. „ pro knihu, kterou tu mamka nechala, jsem do toho omylem šlápl." Tušila jsem, že mi lže s tou knihou a chtěla jsem vědět proč. Jenže jsem byla pořád za dnešek celkem naštvaná.
„Aha, no dobře." Otočila jsem se a šla zpátky si lehnout.
„Počkej." Křikl na mě.
„Ano?" Pozastavila jsem se a s nenápadným úsměvem se na něho podívala.
„To předtím. Nebuď na mě naštvaná. Prosím." Vypadal přitom přesvědčivě, ale já věděla, že to tak nemyslí.
„Proč bych měla? Stejnak nejsi žádný 'princ na bílém koni'. " Řekla jsem to schválně.
„Já vím... Nech mě ti to vynahradit." Neměla jsem zájem o to, aby mi to vynahrazoval. Každopádně jsme byla velmi zvědavá, co by vymyslel.
„ Tak jo." Řekla jsem jako hotovou věc.
„Fakt? Nechtěla si mít nějaké námitky, nebo mi to vymluvit, či říci že jsem idiot?" Musela jsem se zasmát. Bylo vtipné pozorovat ho, jak nečekal, že s tím budu tak rychle souhlasit.
„Ráda ti řeknu, že jsi idiot, pokud si tak přeješ." Oba jsme se smáli.
„Tak zítra v 8.30 před tvým barákem."
„Tak brzo? Vždyť v tu dobu normálně ještě spím!" Křikla jsem na něho. Lehce se usmál a odešel.
„Dobrou, Summer." Řekl to tak tiše, že jsem to skoro ani nezaznamenala.
„Dobrou, Jamesi." Odpověděla jsem ještě tiším hlasem. Tak moc mě zajímalo, co si přichystal, že jsem na to nemohla přestat myslet.