Lets sleep under the Stars

6.

  „Vážně jsi musel být na něho tak hnusný? Snažil se mi pomoct!" Křičela jsem na svého bratra.
„Že se ti snažil pomoct? Vždyť on se ti chtěl dostat do kalhotek Summer." Cítila jsem jak to v něm vře, ale určitě ne víc než ve mně.
„Jo, takže najednou si hrdina ty co? Všechno si to zhoršil. Běž už radši pryč." Neměla jsem už sílu se sním hádat. Jen co se zabouchly dveře, celá jsem se zhroutila na zem. Začala jsem tak brečet, že to nešlo přestat. Myslela jsem na to, co by se stalo kdyby tam předtim nebyl James. Nemohla jsem usnout. Pořád se mi to odehrávalo v hlavě, znova a znova. Když hodiny odbily jednu hodinu ráno, vzdala jsem to. Oblékla jsem se, nasadila si boty a šla na naši zahradu. Potřebovala jsem na vzduch. Noční obloha mi alespoň na moment pomohla zapomenou na všechny myšlenky. Lehla jsem si do trávy a začala hledat souhvězdí. Od malička jsem měla hvězdy nějakým způsobem ráda. Chodila jsem do různých astrologických kroužků, četla o nich knihy, sledovala dokumenty, prostě ve mně vyvolávaly takovou útěchu. Jednou když jsem byla malá, táta mi koupil dalekohled. Byl to pro mě jeden z nejlepších dnů v mém životě. Tak šťastná jsem snad ani nikdy nebyla. Od té doby jsme spolu sledovali každý večer hvězdy. Vytvářeli jsme různé příběhy o tom, co každou hvězdu dostalo na nebe. Co si prožila a proč se jmenuje tak jak se jmenuje. Opět se mi roztekly slzy. Chybí mi. Fakt že jo. Od té doby co umřel, jsem o něm přemýšlela často. Doufám, že se dostal tam, kde se dostala každá hvězda. Že se na mě z hora dívá a je na mě pyšný. S mámou o tom skoro vůbec nemluvíme. Zvládá to o něco hůř než já s Brianem. Ani se ji nedivím. Když onemocněl, začala se máma celá uzavírat. Kdysi jsme spolu mluvily o všem. A teď jsem ráda, když si jednou za čas popovídáme. Dneska, respektivě včera, to bylo poprvé co se šla někam bavit. S paní Harrisonovou a ještě s paní Stephensenovou, což je kamarádka od paní H, jela do centra do nějakého podniku. Měla by se každou chvíli vrátit, ale v hloubi duše doufám, že tam zůstane a bude si užívat.
„Ahoj." Vyrušil mě z hlubokých myšlenek Brian.
„Ahoj."
„Taky nemůžeš spát?" Zeptal se mě.
„Ne."
„Hele promiň mi to předtim, nechtěl jsem tě nějak urazit. Chtěl jsem tě jenom chránit."
„Nemusel jsi. James není žádná hrozba. Díky němu mě ten Tyler ne..."
„Nemusíš to dořikávat. Věděl jsem sice že je idiot, ale nemyslel jsem si že až takový. Už ti neublíží ani se k tobě už nepřiblíží." Přerušil mě.
„Já vím. Díky."
„Je celkem chladno, radši běž dovnitř, nebo nastydneš."
„Už jdu." Byla mi celkem zima, proto jsem se rozhodla, že to není až tak hrozný nápad jít zpátky domů. Předtim, než jsem vešla do baráku, podívala jsem se naposledny na hvězdnou oblohu a lehkým přikývnutím jsem pozdravila svého tátu.Převlékla jsem se zpět do pyžama a zalezla si do postele. Do pár minut jsem usla.