Lets sleep under the Stars

5.

O týden později:
Od té doby co jsem Jamese poprvé viděla, jsme prohodili sotva pár slov. Dobře, bylo to jenom Ahoj, ale pořád se to počítá. Potkala jsem ho, když jsem šla vysypat odpadky. Musela jsem ho pozdravit já, protože se na mě ani nekoukl. A když už jsem mu řekla to Ahojky odpověděl stroze Ahoj a šel dál. Ani se na mě nekoukl. Trochu jsem o tom přemýšlela a došla k názoru, že si myslí, že jsem absolutní kráva. Moc se mu nedivím. Kdybych se bavila s holkou jako jsem já, taky bych se jí pak vyhýbala. Dneska má přijít k nám ještě s nějakými kámoši, tak jsem docela zvědavá, jak se to vyvine. Za hodinu a půl jsou tady a já jsem pořad ještě v pyžamu, neučesaná, neumytá a hladová. Celý týden jsme pracovali a uklizeli. A dneska je to poprvé, co mám aspoň trochu volný den. Proto jsem se rozhodla, že zůstanu celou tu dobu v posteli a budu si číst. Po 45 minutách prokrastinace jsem konečně vstala a šla si dát sprchu. Byla jsem tam trochu déle, než jsem si myslela, ale furt jsem měla 15 minut na to se upravit. Když jsem si ovázala ručník kolem těla, vydala jsem se zpatky do pokoje. Když jsem byla už skoro u schodů, uslyšela jsem hlasy. Začala jsem panikařit. Jasně že to byli kluci. Jasně že tu byli dřív. A ano jasně že jsem musela stát v ručníku pod schodama, když oni šli zrovna dolů z Brianova pokoje. Když jsem jenom zahlédla kousek hnědých vlasů, utekla jsem zpátky do koupelny. Koupelny jsme měli dvě. Jedna byla u Brianova pokoje a druhé dole u obýváku. Předtim když jsem se šla sprchovat. Brian byl zrovna v koupelně, takže jsem šla dolů. Byla to chyba. Teď jsem zavřená v koupelně a čekám, než půjdou někam, kde mě neuvidí. Jak já mám to štěstí, vešli do obýváku a začali hrát x-box. Celých 20 minut co jsem tam v ručníku stála, jsem si vyčítala, že jsem si nevzala oblečení sebou. Nakonec jsem se rozhodla, že prostě kolem nich projdu a půjdu do svého pokoje. Vždyť si mě ani nemusí všimnout. Zhluboka jsem se nadechla odemkla jsem, zatáhla za kliku a vyšla jsem. Prvních 20 sekund to bylo v pohodě, než jeden z kluků řekl: „Nazdárek šťabajzno."
„Co prosím?" Otočila jsem se na něj.
„Říkám, NAZDÁREK ŠŤABAJZNO!"
Nevěděla jsem vůbec co mu říct. Celá jsem zrudla.
„Hele přestaň, je to Brianova sestra." Pronesl James.
„No a? Je to kost." Jen co to dořekl, vytřeštila jsem oči. Chtěla jsem odtamtud co nejdřív pryč. Neznámý kluk se zvedl a šel směrem ke mně. V davu kluků jsem hledala bráchovou tvář, ale ta nebyla k nalezení. Pomalu jsem couvala.
„Nech ji být Tylere." Opět se do toho vložil James.
„Jo hned to bude madam, jen si sní chvilku pohraju a pak ti ji nechám."
Celá jsem se začala třást. Tentokrat se James postavil. Vzal Tylera za límec a pronesl něco jako: „Řekl jsem abys ji nechal! Zkus to ještě jednou a ...." dál už jsem to neslyšela. Využila jsem momentu a běžela směrem k sobě. Začaly mi po tváři téct slzy. Rychle jsem si nasadila spodní prádlo a chtěla jsem si obléct i pyžamo jenže v tu chvíli někdo zaklepal.
„Moment" řekla jsem a co nejrychleji si oblékla kus pyžama na sebe.
„Už můžu?"
„Jo." Byl to James. Vešel a hned kráčel ke mně.
„Jsi v pohodě?" Zeptal se mě. Jak to dořekl, začaly se mi ještě více valit slzy. Objal mě.
„Bude to v pohodě, on už ti neublíží."
„Proč si ke mně tak hodný?" Odtahla jsem se od něho a otřela si mokré tváře do rukávu.
„Jsi ségra mého kamaráda ne?"
„To ten dole taky." Prohlédl si moji uslzenou tvář. „Přijdeš mi..." nedořekl to. „Jaká?" Musela jsem se zeptat. „Jiná." Jiná? Jak jako jiná? V hlavě se mi honilo tolik otázek. Nejraději bych to na něho všechno vychrlila, ale to by se mi pak nejspíš jenom vysmál. Zmohla jsem se tedy jenom na prosté: „Aha."
„Myslím tím dobrým způsobem."
Chtěla jsem se mu na to něco odpovědět, ale do pokoje vtrhl můj bratr.
„Jsi v pořádku?" Běžel hnedka ke mně. „Jo, nic se nestalo." Je super, že je takový starostlivý bratr, ale vážně musel přijít zrovna teď? Podíval se na mě a potom na Jamese a pak zase na mě a pak zpatky na Jamese. Pořad jsme seděli dost blízko sebe, ale snad si nemyslel že... „Co to sakra Jamesi? Tam dole ji ochraňuješ jak rytíř na bílém koni a tady po ni jedeš?" Celý zrudl, bála jsem se aby mu ta hlava nevybouchla. „Já po ni nejedu! Vždyť já jsem tu za ní jenom přišel abych se zeptal jestli je v pohodě." Zvýšil na Briana hlas, což si trochu pokazil.
„To je super a jak sám vidíš je v pohodě, takže už můžeš klidně jít." James se mu koukl naštvaně do očí, pak na mě a potom už zmizel.