Lets sleep under the Stars

11.

  Probudil mě budík. Bylo 7:30, takže jsem měla ještě hodinu. Neměla jsem ani tušení, kam mě vezme. Udělala jsem svou ranní hygienu a oblékla se do proužkované košile a ryflových kraťas. Dlouho jsem přemýšlela, jak si upravím vlasy. Nakonec jsem se rozhodla si je učesat do drdolu. Dodala jsem pár doplňků, jako jsou náušnice, náhrdelník a brýle. Vzala jsem si svůj batůžek a šla se do kuchyně nasnídat. Na stole bylo vytažené mléko a cereálie. V poslední době jsem je jedla strašně často, ale mně to nevadilo, takže jsem si je dala znova.
„Dobré ráno, zlatíčko."
„Dobré ráno, mami." Máma byla zabalená do sametového županu, kterého jsem ji dala k minulým Vánocům. Divila jsem se, že ho má na sobě, protože ho nikdy nenosila.
„Mami, mohla bych jet dneska na výlet? Večer bych byla zase zpátky." Musela jsem se co nejdřív zeptat, neboť za 10 minut bylo už půl deváté.
„Kam bys jela? A s kým?" Tohohle jsem se trochu obávala. Nechtěla jsem, aby věděla, že jedu s Jamesem. Myslela by si bůh ví co, ale lhát jsem ji nemohla.
„James mi chce ukázat město."
„James?!" No a je to tady.
„Já vím, že to není zrovna nejhodnější kluk, ale je to jediná osoba, kterou ve městě znám." Snažila jsem na ni udělat psí oči.
„Tak dobře, ale za to mi zítra pomůžeš s úklidem celého baráku a do 20:00 musíš být doma!"
„Udělám cokoli! Děkuji ti moc. Jsi ta nejlepší máma na světě!" Objala jsem ji a dala ji pusu na líčko. Rozloučily jsme se a já rychle pospíchala před barák. Když jsem otevřela dveře, hned jsem se zarazila. Stál tam v černé kožené bundě a uplých džinách. V ruce držel helmu a byl opřený o motorku.
„Tak na to zapomeň." Otočila jsem se a šla zpátky domů.
„Ále noták. Vždyť to není tak hrozné." Doběhl ke mně a chytl mě za paži.
„Tam tím nejedu." Obrátil oči v sloup a podíval se na mě prosebným výrazem.
„Prosím, Summer, slíbila si mi to."
„Jenže v tu dobu jsem netušila, že budeš po mně chtít, abych jela na motorce."
„Myslel jsem si, že jsi srab." Tahle věta mě docela urazila.
„Nejsem srab. Jenom nechci umřít." Chtěla jsem mu dokázat, že srab opravdu nejsem. Proto jsem mu z ruky vytrhla helmu a pomalu kráčela k jeho motorce.
Začal se smát. Nic neřikal. Jenom mi ukázal kde si mám sednout. Když nasedl i on, zeptal se mě: „Připravena?"
Zavřela jsem oči a odpověděla jsem: „Ne." Cítila jsem, jak se usmál. Nastartoval motor a já se ho rychle chytla kolem pasu abych nespadla. Byla jsem tak strašně nervózní, že jsem měla oči minimálně tři minuty v kuse zavřené. Otevřela jsem je až když se mě James zeptal jestli jsem v pořádku.
„Jo, všechno dobrý." Jen co jsem to dořekla ,vjel na hlavní ulici a zrychlil. Cesta byla prázdná. Prvně jsem si myslela že to bude hrozné, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem překonala svůj strach. Koukala jsem na přírodu, kolem které jsme projížděli.
„Už mi řekneš kam jedeme?" Křikla jsem mu do ucha.
„Řeknu ti to, až tam budeme."