Ten týden utekl jako nic. Zítra odjíždíme, popravdě ani nevím kdo jede se mnou. Vím jen že nemusí být z mojí školy, což je fajn. Nebudou mě hned soudit a třeba tam bude líp než tady, i když týká se to mě takže pochybuju.
Sedím na posteli a přemýšlím co ještě zbalit. V tašce zatím mám něco na sebe, pár líčidel, hygienu a potřeby na malování. Tím to asi končí, víc nepotřebuju. Tašku zavřu a hodím jí ke stolu. Lehnu si na postel na záda a začnu uvažovat nad tím co mě asi čeká a jací budou ti další co pojedou se mnou. V úvahách mi ten čas uběhne rychle a tak mě i překvapí když na mě zavolá mamka z kuchyně, že je večeře.
Když dorazím do kuchyně, tak už všichni sedí u stolu. Když se chci pustit do jídla tak mě mamka přeruší a spustí: ,, Bello běž brzo spát zítra jedeme do Prahy už brzo ráno a připravila jsem ti na cestu toasty a do láhve jsem ti dala vodu s limetkou a citrónem." Mamce jsem slušně poděkovala, proč taky den před odjezdem vyvolávat hádky že?
Po večeři jsem rychle zklidila nádobí a tryskem jsem to vzala do koupelny, provedla jsem hygienu a plácla jsem sebou do postele. Během chvilky jsem usla. Což se stává málokdy.
Dlouho jsem nic nenapsala. Mocinky se omlouvám ale měla jsem toho teď hrozně moc. Doufám že už budu díly vydávat častěji. A za chvilku už by to mělo být i záživější a díly by se měly prodlužovat. Mějte se mnou prosím trpělivost. Váš andílek😇😘
ČTEŠ
Alone - dokončeno
AdventureJako malá jsem byla ta nejšťastnější holčička na světě, ale postupem času se ve mě ta málá a šťastná holčička ztratila. Teď je ze mě osamělá dívka. Žiju stereotypem, jsem zklamaná ze světa a ze života, ale to se má už brzy změnit.
