Alone - dokončeno

Další séra a další bolest

Ležela jsem ve své cele, už mám za sebou tři dávky toho séra. Kéž bych věděla, alespoň co je za den. Mám pocit, že jsem tu věčnost. Asi jsem to zakřikla, protože se otevřeli dveře a v nich stojí mě velmi dobře známá gorila. Chytil mě za ramena a vytáhl mě ma nohy, poté jsem šla před ním znovu do toho patra. Když už jsem ležela uvázaná na křesle, tak přišel doktor. ,, Jak se ti vede? Jsi pro nás opravdu důležitá. Z těch dvaceti děcek jsi přežila jen ty. Dnes ti dám poslední sérum a až se probereš, tak poznáme jestli fungovalo." Dost jsem se začala klepat, ale vím jakou radost má z mojí bolesti a tak se to snažím maskovat. Opět mám zapíchané jehly v rukou a v nohách. Ve chvíli kdy do mě pustí sérum. Tak mi začne žiletkou rozřezávat ruce. Po chvilce jsem bolestí omdlela. Probrala jsem se svázaná na tom křesle, ale byla jsem tam sama. Všechno mě hrozně bolelo, cítila jsem na sobě ztrátu krve. Po asi pár hodinách se rozrazili dveře a vešel ten doktor. Chtěla jsem rychle zavřít oči aby to vypadalo, že stále spím, ale zastavil mě jeho hlas: ,, Nemusíš hrát spánek, víme že jsi vzhůru!" a v tu samou chvíli mi tělem projela hrozně velká bolest, a pak znovu a znovu. Doktor: ,,Teď tě čeká spousta bolesti musíme v tobě probudit ty schopnosti.''
 
   O půl roku později
Ležím v cele, moje schopnosti se neprojevily, jejich pokusy jsou hrozné. Už párkrát jsem se pokusila utéct, ale vždy mě chytili. Radši bych byla mrtvá, než tohle. Každý den se k smrti přiblížím, ale oni mě nenechají zemřít. Z mých myšlenek mě vytrhne klíč v zámku. A ve dveřích stojí ta super gorila. V klidu se zvednu, i když to bolí, nemá smysl se prát. Přijdu do místnosti kde mě přivážou a pak přijde ten šílený doktor: ,,Pořád nic? Asi to sérum nefungovalo, do týdne budeme mít nové a vyzkoušíme to. A teď tě čekají elektro šoky a tvůj kamarád nůž, naše drahá Bello!! " směje se tak hrozivým smíchem. Tentokrát jsem to vydržela skoro hodinu a pak jsem omdlela. Probudil mě až alarm...