Alone - dokončeno

První den

Ráno jsem se vzbudila už v šest ráno. Lucka ještě spala a tak jsem se opatrně vypařila do koupelny a převlékla jsem se. Jelikož venku už bylo světlo tak jsem vzala skicář a šla jsem kreslit. Nakonec mě vyrušil budíček, kterej byl slyšet snad všude. Lucka se začala pomalu probírat a tak jsem na ní houkla dobré ráno. A počkala jsem až se převlékne. Cestou na snídani jsme potkali Jirku a jeho spolubydlícího Alexe. Po snídani nás čekala první hodina, ve třídách jsme po 10lidech, já jsem ve třídě ,,sama". Jirka, Alex a Lucka jsou spolu. Takže jsme se rozdělili a každej jsme šli jinam. Já měla hodinu dějin něměcka, což by mohlo být fajn. Na první hodině jsme se všichni představili, v lavici sedím s Klárkou. Zatím je v pohodě ale ještě jsme spolu nemluvili, protože já jsem ten typ člověka co prostě dává pozor a všechno si píše. Po dějepisu jsem měla tři hodiny tělocvik. A tak jsem se zeptala Klárky: ,, ahojky, jdeš taky na tělák? Můžeme jít spolu?". Klárka souhlasila a tak jsem jí alespoň trochu poznala. Na těláku jsme tři hodinky skoro v kuse běhali, vedla jsem si celkem dobře. Pak jsme postupně vynechávali hodiny a chodili jsme k doktorovi na zátěžové testy. Opravdu jsem nepochopila na co jsou, ale to je asi jedno. Doktor na mě napojil spoustu kabílků a pak jsem musela běžet na pásu a taky zvedat docela těžké rádoby krabice. Pak jsem se vrátila do třídy. Zbytek hodin proběhl celkem nudně. Když jsme došli na oběd tak jsem si sedla sama a stranou, ale ve chvíli kdy si toho všimla Lucka, tak i s klukama šli za mnou. Pak jsme si povídali o jejich testech a o tom k čemu to asi tak bude. Po obědě nás všechny svolali před ubytovnu se slovy, že pro nás mají výsledky. Já jsem dopadla dobře, nejlíp na tom byla nějaká Alice a Tomáš, ty měli odejít s nimi a mi měli volno. Už na večeři si nějaký kluk stěžoval že se Alice ještě nevrátila, tak kde asi mohou být?

Z pohledu Alice

Mám jít s nimi? Jsem jedna z nejlepších? Co to asi znamená? Tak jsem i s Tomem šla. Vedli nás asi k lékaři ale pak jsme šli do dalších pater, pak jsme zastavili před velkýma kovovýma dveřma. A ta Klára nám řekla že dostaneme sérum na imunitu, tak jsme obá přikývli a šli jsme dovnitř. Tam to ale vypadalo divně, byly tam takové rádoby lehátka a tak jsme si na ně lehli, ale když nás začali přivazovat tak už jsme se začali bránit. K ničemu nám to nebylo a ještě jsme vyfasovali roubíky. Pak přišel nějakej týpek s divným znakem na plášti a začal nám vysvětlovat, že jsme tu jen na experiment a že ta škola je jen hra. Mě začali padat slzy a když mi do rukou začali zapojovat hadičky tak jsem se snažila alespoň trochu bránit ale moc to nešlo. Když tam pustili zelenou tekutinu tak to začalo hrozně pálit a pak jsem upadla do bezvědomí.

Pohled Bella

Moc jsem neřešila že tu nejsou, po večeři jsme vyrazili do postele. Zatím je to tu super, snad to tak i zůstane.

Moc se omlouvám, že moc nepíšu, ale nemám teď moc času, ale budu se snažit