Teenage Mutant Ninja Turtles: Pátý Ninja

Boj o čas

Sensei Donnieho převezl k mutantním spojencům, kde se ho ujal doktor Tyler Rockwell. Za svého lidského života patřil Rockwell mezi elitní vědce, ale stal se obětí mutagenu a to ho proměnilo v šimpanze, který ovládá psionické schopnosti. Konkrétně telepatii a telekinezi. Momentálně byl naše jediná naděje pro záchranu Donnieho.

Jenže nastaly komplikace. Donatello zkolaboval a kvůli velké ztrátě krve, měl na pár vteřin zástavu srdce. Raphovi se povedlo vrátit ho zpátky mezi živé, ale do té hluboké rány se dostala silná infekce a jeho zdravotní stav se rychle zhoršil. Jeho zesláblé tělo už nemělo sílu bojovat. Otevřel oči a podíval se na mě takovým zvláštním způsobem, jako kdyby se omlouval že už nemůže dál. Jeho tvář se najednou zkřivila bolestí a pak znovu zkolaboval. Raph s Mikeym měli co dělat aby mě dostali z místnosti. V tom záchvatu jsem oba dva sice slušně zkopala, ale Raph se nedal a svůj pevný stisk nepovolil.

Doktor Rockwell se s posmutnělým výrazem posadil na křeslo. Je mi jasné, že nenese žádné dobré zprávy. Sklonil hlavu a s hlubokým nádechem sbíral odvahu podívat se mi do očí.
,,Znova mu selhalo srdce. Napojil jsem ho na pár přístrojů, které udrží jeho životní funkce, ale v současné době není schopný ani sám dýchat... Jeho mozek prozatím vykazuje nějakou aktivitu, takže se nejedná o mozkovou smrt, ale nedokážu ti říct jestli neutrpěl nějaké poškození vlivem nedostatku kyslíku."
Každé jeho slovo mě bolí, jako kdyby mi vrážel nůž přímo do srdce. To však nebyl hlavní důvod proč si mě zavolal do své kanceláře. S povzdechem vytáhnul z šuplíku bílou obálku, položil jí na stůl a posunul jí mým směrem.
,,Co to je?"
S námahou sotva slyšitelně šeptám. Jen mi naznačil, ať to otevřu. Se zaváháním, ho poslechnu. Jednalo se o Donnieho závěť. V případě, že by se následkem vážného zranění změnila jeho osobnost a zůstal odkázaný na pomoc druhých, nebo kdyby byl ve stavu jako je teď, přeje si ukončit svůj život. Dle jeho slov nechce zůstat někomu na obtíž a žít s nějakým vážným následkem by pro něj nebyl život. Rockwell si krouživým pohybem prstů pomalu promnul spánky a upřeně se mi podíval do očí.
,,Sensei chce, aby jsi vybrala datum rozlučkového ceremoniálu a oficiální odpojení od přístrojů..."
,,Nikdy!"
Procedím skrz zuby takovým tónem, že to připomíná vrčení. Vědec si povzdechnul.
,,Isabello, přestaň být takový sobec! On si prostě nepřeje zůstat v takovém stavu. Já chápu, že ho i po tom všem miluješ, ale je čas nechat ho jít."
,,Naděje umírá poslední. A pořád existuje šance že se z toho dostane!"
Je mi jasné, že tímhle uklidňuju víc sebe a každý můj argument o jeho záchranu bude brán jako zoufalé máchání rukama v bezvýchodné situaci.
,,Isabello! To už by stačilo! Sensei vyzkoušel všechny léčivé mantry co zná a já udělal taky vše co bylo možné. Jen řekni den, kdy mu splníme jeho poslední přání a necháme ho odejít."
Znova zašeptám.
,,Nechci být ta, která ponese následky za jeho smrt."

Požádala jsem Rockwella, aby se rozlučkový obřad udělal až za měsíc. Jenže k mé smůle si ho Donnie vybral jako pověřenou osobu, která dohlédne na splnění požadavků v závěti. Sensei musel přijít s kompromisem, který uspokojil obě strany. Za týden se vypnou přístroje udržující Donnieho při životě a já mám na celých sedm dní povolený neomezený přístup do Tylerovi laboratoře. Mám v plánu podniknout poslední zoufalý pokus o záchranu jeho života.
Leonardo se chvilku díval do vědeckých poznámek svého mladšího bratra. Pochopitelně nechápal smysl těch výpočtů.
,,Bello, sensei zkoušel všechny léčivé mantry ze starých svitků, ale žádná nezabrala. Mozková aktivita začíná pomalu klesat, takže se budeme muset smířit s tím, že se jednoho dne probudíme a on tu s námi už nebude. Kdyby existoval způsob jak Donnieho zachránit, neváhal bych ani vteřinu a udělal bych to! Na čem to vlastně pracuješ?"
Vysvětlím mu svůj plán.
,,Je to trochu šílené, ale napadlo mě jedno řešení. Když má někdo rakovinu, najde se vhodný dárce kostní dřeně a může to tu rakovinu vyléčit. Nebo když má někdo těžký úraz a silně krvácí, pomůže mu darovaná krev se stejnou krevní skupinou... A tak jsem si řikala, že když se mi povede izolovat z mé krve tu regenerační složku... Něco na ten způsob, jako když se daruje krevní plazma..."
Leo odtušil kam tím mířím.
,,Možná by to spustilo stejný proces zrychlené regenerace..."
Ani nemusel dokončovat větu a bylo mu hned jasné, že by jsme ho mohli ještě zachránit.