Teenage Mutant Ninja Turtles: Pátý Ninja

Ticho před bouří

O rok později

    To bych nebyla já, abych furt nelítala v nějakém průšvihu. Nejmíň padesát zmeškaných hovorů od Donnieho. Do toho mi každou hodinu přijde asi dvacet zpráv od všech mutantů co znám. Jenže co jsem měla dělat? Moje noční můry ohledně Trhače se vrátily. Každou noc, jsem viděla New York v plamenech, nevinné lidi umírající při brutálním útoku Foot clanu. Znovu jsem viděla umírat všechny, které mám ráda. Pro potěšení zabíjel naše děti. Pořád a pořád. Každou noc. Musela jsem si být jistá, že se nic nestane.
    Tříska nejspíš tušil že se něco stane. Poslední týdny jen meditoval a tvářil se ustaraně. Donnie má s Rockwellem něco rozdělané v laborce a evidentně to nefunguje jak by mělo, protože tam jsou zavření téměř celé dny. Nechtěla jsem jim přidělávat další starosti, ale cítím vlastní selhávání. V noci tréninky s Leonardem, kterého Tříska testuje jako nového senseie. Ve dne péče o čtyři děti, protože kluci mají svých povinností až nad hlavu. A to prosím bydlíme v opuštěném domě uprostřed lesa, stovky kilometrů vzdáleném od New Yorku.
    Sebrala jsem Donniemu klíče od jeho obrněného transportéru a vyrazila do New Yorku pátrat po důkazech. Trvalo dvě hodiny, než někdo zaregistroval moji nepřítomnost. Odeslala jsem jedinou zprávu, že se omlouvám za zabavení auta, ale do večera budu zpět. Kéž kdybych tušila, že to nebude tak úplně pravda.
   
    Rockwellovi jsem z počítače sebrala plány Trhačovi nové základny. Postavil jí na stejném místě a vypadala stejně jako ta původní. Jenže v tom počítači nebyla podstatná informace, že se Foot clan znatelně rozrostl. Hlídky jsou venku i za normálního dne a ulice jsou téměř prázdné. Bez našeho boje, se Trhač stal králem New Yorku a už se ani nesnažil skrývat.
    Ekonomika města padla. Metro nejezdí, lidé jsou zavření doma a jen ti největší odvážlivci rabují nejrůznější obchody. Nedokážu si představit co se tu děje, že lidé cítí takový strach.

    Rockwellova základna kupodivu stojí neporušená. Obranný mechanismus stále funguje a tak nikdo nezjistil pravdu o tom, kdo tu před rokem bydlel. Nechám tu transportér, který není nic jiného než vytuněný a předělaný článek soupravy metra, uzpůsobený jízdě po silnici. V těch prázdných ulicích města je takovýhle vozítko jako pěst na oko. Nacházím se dost daleko od nepřátelské základny a zároveň dost blízko, abych se mohla pohybovat pěšky.
    Foot clan hlídkuje na střechách vysokých budov. Kolik pěšáků může být ukryto v podzemí nedokážu odhadnout. A tak mi nezbylo nic jiného, než zvolit zlatou střední cestu a jít po ulici jako normální člověk. Pochopitelně zahalená ve volném a pohodlném oblečení. Občas na sobě cítím nepřátelské pohledy pěšáků. Prozatím pro ně nejsem riziko a tak rychle ztrácí zájem. Nečekají, že někdo z jejich nepřátel přijde hlavní branou. A to doslova.
   
    Nikdo vchod nehlídá. Dveře jsou odemčené, na chodbě ani noha a zdá se, že kamerový systém také nefunguje. Zkrátka pod lampou je největší tma a Trhač získal takový pocit moci, že už nějaké bezpečí nepotřebuje. Celé město se ho bálo. Nikdo ho nemohl ohrozit. To si ale myslel on.
    Ani Stockmanovu laborku nikdo nehlídá. Tohle už je vážně získávání informací úplně zadarmo. Rychle zkopírovat data z počítače na flash disk a zmizet, než se spustí poplach. No i když dneska bych pochybovala i o tom poplachu. Hotovo! Jednoduchý jako facka. Teda to jsem si měla myslet já.

    ,,Ty užžž odcházzzíííššš?"
    Stockman s tím jeho otravně bzučivým hlasem stál u dveří. Odpovím mu s nehraným zhnusením v hlase.
    ,,Trhač tě ještě nezabil?"
    Vesele zabzučel.
    ,,To sssamé si můžžžu říkat také. Bzzz. Mmmáme oba tuhý kkkořínek."
    ,,To evidentně máme. Vyřiď Trhačovi můj pozdrav, že by mohl konečně táhnout z našeho města a tebe by mohl předhodit nějaké krvelačné bestii k obědu. A teď laskavě uhni!"
    ,,Co jsssi tu dělala?"
    Neuhnul. Zvedá se mi žaludek jak v těch sykavkách cpe to otravné bzučení. Nezaregistroval ten přesun dat. Vítězný bod pro mě.
    ,,Nic jsem nedělala, jen jsem chtěla sehnat nějaké vybavení pro svýho manžela. Vždyť víš, ten výbuch před rokem nám zlikvidoval domov. A kde jinde sehnat vědecké věci, než u dalšího vědce."
    Pátravě zkoumal laboratoř co mu zmizelo.
    ,,Nic u sssebe nemáššš!"
    ,,Teprve jsem se rozhlížela, co bych si mohla odnést jako suvenýr. Navíc Donnie vyslal špatnou osobu, protože se neorientuju k čemu ty krámy jsou."
    ,,To nejsssou krámy! Bzzz!"
    ,,Jo, to Donnie říkal taky. Strašně ho to vytočilo. Pravdou je, že mi to pomohlo narušit tvoji koncentraci abych odsuď zmizela."
    Než pochopil co se vlastně stalo, už měl zabouchlé dveře před nosem a zamknuté z mojí strany. O pár vteřin později se chodbou rozezněl ohlušující alarm. No dobře, alespoň vím že tohle tu funguje.