Teenage Mutant Ninja Turtles: Pátý Ninja

Odloučení

Připadám si, jako kdybych se ponořila do kyseliny. Jako kdyby moje tělo bylo v plamenech a něco mě zevnitř chtělo roztrhat. Ani při nejnáročnějším tréninku s Třískou jsem nepocítila takovou bolest. Cítím strach. Bojím se toho, že se změním na něco, co bude zrůda i mezi mutanty a ztratím všechny které mám ráda. Najednou i moje vzpomínky začala pohlcovat tma.
Co se stalo?
Instinkt mi říká, že se mám z té husté kapaliny dostat co nejrychleji pryč. Vyčerpaně lezu přes okraj té nádoby, který je však několik metrů nad zemí a následuje parádní držkopád. Zmateně se rozhlížím po okolí, ve snaze si vzpomenout co se stalo. Moji pozornost upoutalo pět mutantů. Jeden z nich byl krysa veliká jako člověk, a vedle něj stály o něco menší želvy. Jeden z nich udělal nejistý krok dopředu.
,,Bello...”
Mírně se pousmál a udělal několik dalších kroků mým směrem, ale já se o stejnou vzdálenost od něj odsunula dál. Viditelně ho to překvapilo.
,,Neboj se.”
Mojí odpovědí bylo tiché varovné zavrčení.
,,Já mám dojem, že nemá strach Donnie. Brácho, musíš se smířit že tohle není tvoje Bella.”
Ozval se jeden těch tří zmutovaných želv stojících opodál.
,,Je to ona, jen je v šoku Raphe!”
Vyjel Donnie po svém bratrovi s červenou páskou přes oči. Moje vrčení přidalo na intenzitě. Donnie se přiblížil na dosah ruky a evidentně měl v plánu se mě dotknout. V mém ústupu před ním mi brání skleněná stěna obrovské nádoby, ze které jsem vylezla a tisknu se k ní zády. Můžu jen do stran nebo dopředu.
,,Donatello, mutagen jí zatemnil myšlenky. Její lidská osobnost je momentálně pohřbená hluboko pod jejím instinktivním jednáním. Raphael má pravdu...V tomhle okamžiku před tebou není ta Bella, kterou jsme všichni znali.”
S hlasitým zavrčením, vycházejícím z mého hrdla od sebe toho mutanta silně odstrčím. Donatello se na mě podíval s překvapeným výrazem plným bolesti, ale mě zaujaly moje ruce. Jsou stejné jako má on. Celá moje kůže je v odstínu mátově zelené a na každé ruce mám tři silné prsty.
,,Bello...vzpomeň si kdo jsi...prosím...”
Po tvářích mu tekly slzy. Bez známek jakékoliv emoce si trochu neohrabaně stoupnu a Donatella, který se taky postavil znova odstrčím, aby mi nestál v cestě.
,,Bello přestaň!”
Prudce otáčím hlavu za tím autoritativním hlasem obrovské krysy a v mých očích se mihne náznak vzteku. Donatello se mi podíval do očí a zoufale hledal nějaký náznak, že se jeden z jeho nejhorších snů nezměnil na realitu. Tiše se mi snažil promluvit do hloubky mé duše.
,,Ty si na mě nepamatuješ? Jsem Donatello...tvůj Donnie . Chodil jsem tě utěšovat, když jsi měla zlé sny. Ty jsi se o mě pár dní starala, když jsem byl těžce zraněný. Zamiloval jsem se do tebe a ty do mě...”
Využívám jeho nepozornosti abych mu vytáhla jeho dřevěnou tyč z pouzdra na zádech. Jedním koncem té zbraně ho donutím stoupnout si tak, aby se krunýřem opíral o stěnu nádoby. Donnie zavřel oči a nebránil se.
,,Miluju tě.”
Už se asi nikdo nedozví co jsem mu původně chtěla udělat. Ty dvě slova mi způsobily bolesti hlavy, jako kdyby mi měla každou chvilku vybuchnout. Z temnoty se mi vynořila mlhavá vzpomínka, ve které Donnie objímal mé lidské já a šeptal mi do ucha ty stejná slova. Byla jsem člověkem! Tohle nové zjištění odstartovalo lavinu vzpomínek. Sensei se vymrštil do vzduchu a tvrdě mě srazil k zemi abych se nemohla ani pohnout. Cítím jak je moje osobnost rozdělená na dva kusy. Prozatím se z nitra vynořila část mého starého já, která nechtěla nikomu ublížit. Hluboko v sobě cítím, že mám v sobě i něco divokého a nebezpečného co se snaží mě znova ovládnout. To monstum stvořené mutagenem, chtělo zabít Donnieho. To nesmím dopustit! Bohužel je to součást mě a je jen na mě, jestli to zvíře v sobě zkrotím. Želva není agresivní tvor, ale nějakým způsobem můj dosavadní trénink ninjutsu s mistrem Třískou se změnil na moje automatické instinkty. Po tvářích mi stéká slza.
,,D-Donnie...”
Sensei se mi podíval do očí a jeho pevný stisk povolil. I kdyby nevycítil, že jsem to částečně zase já, byla vidět změna na velikosti mých zorniček. Už je mám normálně široké. I Donniemu došlo, že teď není v mém zájmu jít mu po krku.
,,Bello!”
Pevně si mě přitáhnul k sobě a ještě několikrát zopakoval moje jméno.
,,Donnie, omlouvám se. Nechci ti ublížit.”
,,Už je všechno v pořádku, půjdeme domů a já vymyslím nějaké řešení, jak tě vrátit zpátky.”
Při představě, že stačilo na Donnieho bo zmáčknout tlačítko aby se vysunula ostrá čepel která by mu zajela do krku, se musím zatřást hrůzou.
,,Ne, nechci ti ublížit...a proto nemohu jít s tebou.”
,,Ublížíš mi jen tehdy když odejdeš.”
Smutně sklonil hlavu a jedním prstem sjel po mé tváři. Rvalo mi to srdce stejně jako jemu.
,,Nepamatuju si ještě všechno. Mezery mezi vzpomínkama jsou veliké a nechci nad sebou znova ztratit kontrolu a pak si vyčítat, že jsem ti ublížila. Mám v sobě něco, co neumím ovládat. Když odejdu, budu mít jistotu, že jsi v bezpečí protože tě miluju...”
,,Neodcházej prosím.”
Zoufale se mě snažil přesvědčit, ale bylo to marné.
,,Promiň, cítím jak se mě snaží ovládnout má temná stránka a nechci přihlížet tomu, že bych zase někdy na tebe mířila zbraní. Musím jít a najít sama sebe...”
Přitisknul si mě k sobě ještě víc. Prstem si pozvednul mojí hlavu aby mě políbil. Tak jemně, jako kdyby to byla jeho poslední snaha donutit mě změnit názor. S trhaným nádechem mě pustil a už se ani nesnažil zadržovat svoje slzy.

Pár týdnů trvalo, než se mi vrátily téměř všechny vzpomínky a já si naplno uvědomila kým jsem byla jako člověk. Konečně jsem v sobě našla sílu porazit temnotu v mém nitru, protože jako člověk bych nikdy nikoho nezabila pro svoje potěšení...a na to ta zrůda, která chtěla zabít Donnieho celou dobu čekala. Chtěla jsem se vrátit do doupěte, ale můj pokus o návrat selhal. Přesněji řečeno mě zradily moje vzpomínky a já několik dní bloudila v kanálech. Vrátila jsem se na povrch a schválně jsem hledala Purpurové draky a foot clan. Jenže jako by se po ostatních želvách slehla zem. Za celé dva měsíce od mé mutace jsem nikoho z nich neviděla. Až jsem je o půlnoci za úplňku konečně spatřila. Pět Purpurových draků neslo v batohu finanční obnos z dnešní úspěšné akce. Ve snaze zmizet v temných uličkách města, je jejich vůdce vedl přímo do pasti Leonarda a jeho bratrů. Ze střechy vysokého domu mám perfektní přehled o celé situaci. Vůdce draků zaregistroval přítomnost ninjů.
,,Začínám se sám sebe ptát, čím jsem si tu vaši pozornost zasloužil. Jako kdyby nestačilo, že jeden z vás neustále napadá moje lidi.”
Leo se překvapeně otočil na své bratry a zpátky na Purpurové draky.
,,Tak to bude asi nějaký omyl, protože posledních pár týdnů nikdo z nás nebyl venku.”
Nejmenší člen gangu ukázal třesoucím se prstem na Donnieho.
,,To byl on! Včera mě praštil tím klackem do hlavy!”
Leo nevěřícně zavrtěl hlavou.
,,Včera jsem byl celý den i celou noc s mým bratrem, který si poslední dobou prochází nelehkým obdobím. Takže jsem si jistý, že to nebyl on.”
Ten baculatý prcek si složil naštvaně ruce na prsou.
,,Vím snad co jsem viděl. Zmutovaná želva s fialovou páskou přes oči mě přetáhla klackem přes hlavu.”
,,Donnie není jedinný kdo používá k boji bo...Co na mě zase tak koukáte?”
Zarazil se Mikey, když se na něj jeho bratři překvapeně podívali. Raph se otočil na Lea a vyslovil to, co si momentálně mysleli všichni.
,,Bella?”
Leo pokrčil rameny.
,,Nevím Raphe, nejspíš to je ona.”
O několik ulic dál vidím dodávku, kterou ke svému utajení používá foot clan. Jdu to omrknout aniž bych tušila, že mě Donnie začal sledovat, protože viděl můj stín.

Oba stojíme proti sobě a čekáme na reakci toho druhého. Opatrně přišel blíž.
,,Bello...”
Cítím na sobě jeho pohled, ale neodvažuju se mu podívat do očí.
,,Omlouvám se Donnie. Omlouvám se za všechno co se stalo.”
S povzdechem si mě přitáhnul k sobě.
,,Nemusíš se omlouvat, to já tě měl ochránit předtím co se stalo.”
Najednou se ztrácím v jeho polibcích, které jsou dlouhé a procítěné. Jako kdyby mi chtěl vynahradit ty dva měsíce. Pomalu mě položil na záda a jeho rty se přesunuly na můj krk. I když mi dává šanci ho odmítnout, nebráním se tomu k čemu se evidentně schyluje. Pousmál se, když našel v mých očích souhlas a viděl jak mě pohlcuje touha. Odevzdala jsem mu své srdce i svojí nevinnost.