Spoutáni sílou : Reylo

Ničemu to nepomohlo

Nabyla jsem vědomí. Pomalu jsem se rozkoukávala, abych věděla, kde jsem. Ale po zjištění, že se nacházím v jednom z pokojů na palubě Milenium Falcon, se mi ulevilo. Najednou jsem si vybavila vše, co se stalo.

Hangár, ... souboj, ... Ben ...

Ben? ... Nebo Kylo? ...

Trochu jsem se nad tou myšlenkou pozastavila. Věděla jsem, že jsem mu tak říkat nechtěla, a proto mě udivilo, když jsem ho tak oslovila nahlas, a ještě před ním. Asi to muselo být v zápalu adrenalinu, jinak jsem si to nedokázala vysvětlit. Trošku jsem se zavrtěla a v tom mě zasáhla prudká bolest. Neubránila jsem se menšímu povzdychnutí, čím jsem na sebe upozornila osobu, která se mnou byla v pokoji, a které jsem doteď nevěnovala sebemenší pozornost.

"Rey?" Oslovil mě Finn.

Stočila jsem k němu pohled, abych viděla, jak se zvedl ze židle a pomalu došel až ke mě. Už z jeho pohledu jsem poznala, že teď dostanu přednášku. A nemýlila jsem se.

"Rey, proboha co sis myslela?" Spustil.

"Snažila jsem se pomoct. Ty bys udělal to samé, kdybys byl na mém místě. Tak prosím přestaň." Zaprosila jsem ho.

"Máš, pravdu. Udělal bych to, kdyby ta byl někdo z vás. Ty, Poe nebo třeba Rose, ale rozhodně bych tam nešel sám. Obzvlášť, když bych věděl, že je tam i Ren!" Musel jí dát v tom jednom za pravdu, ale taky chtěl, aby si uvědomila, jak strašně moc riskovala.

"Šla sem tam hlavně, protože tam byl on. Tím, že jsem ho odlákala, jsem jim chtěla dát nějakou naději na útěk." Trvala jsem na svém. Neušlo mi, že se to Finnovi líbilo ještě méně, když zjistil, že jsem tam šla záměrně. Za ním.

"Chápu, tě. Ale vidíš, jak to dopadlo? Mohl tě klidně zmrzačit nebo i zabít a úplně zbytečně!" To upoutalo moji pozornost ještě víc.

"Jak zbytečně? Oni neunikli? Kolik jich zajali?" Zahrnovala jsem Finna všemožnými otázkami. Finn posmutněl, a já jsme pochopila.

"Nikoho nenechal na živu, ... že ne?" Hlas mi ztěžkl při té větě. Finn jen souhlasně pokýval hlavou.

Zadívala jsem se do stropu. Představila jsem si všechny ty lidi, kteří tam zůstali. A čím víc jsem na ně myslela, tím víc mě zalévala nenávist vůči Benovi.

Ne Ben!!! ... Kylo ... A nebo vlastně pro něj v tuhle chvíli ani nemám pojmenování !!! ...

Řvala jsem v duchu na sebe. Za to, co nechal udělat si nezaslouží, abych mu říkala jeho jménem. Po chvíli jsem se podívala Finnovým směrem, ale on už v pokoji nebyl. Nechal mě ve změti mých myšlenek. Byla jsem za to ráda. Opravdu to poslední, na co jsem měla chuť, bylo řešit teď První řád nebo tu zrůdu.

Ano, ... ZRŮDA ... 

Lepší pojmenování by teď asi dostatečně nevystihovalo to, jaký postoj jsem k němu měla. Už jsme na něj nechtěla myslet. Ale jelikož mi v boku pulsovala ostrá bolest, které byl příčinou, šlo to opravdu těžko.