Spoutáni sílou : Reylo

Konec Kylo Rena

Kylo seděl na vězeňské posteli opřený o chladnou zeď a oči měl zavřené. Užíval si poslední chvilky klidu.

Stráže se u jeho cely střídali, ne že by se chodili dívat, ale spíš ho zasypávali nejrůznějšími nadávkami. Neměl jim to za zlé. Bylo mu jasné, že spoustě lidem tady ublížil a nebo jeho přičiněním přišli o nejbližší.

Zvláštní, jak s nimi najednou dokážu soucítit ...

Měl jednu šílenou teorii, která by mohla za to všechno, co tady teď dobrovolně postupuje. Ale moc tomu nevěřil. Znal se přece dobře. Určitě by to poznal.

Najednou ho zaujal nezvyklí zmatek, který se začal ozývat z okolních chodeb. Byl slyšet křik a zběsilé utíkání lidí. Potom někdo vběhl do jeho sekce vězení. Okamžitě ji poznal. Byla to ta dívka, co s nimi letěla Falconem. Její jméno neznal.

"Rychle, asi zaútočil První řád! Komandér Dameron, chce co nejvíce lidí okamžitě v západní části!" Vykřikla na skupinu, která postávala u jeho cely a ta se okamžitě rozběhla za ní. Zůstali u něj pouze dva.

Jak je možné, že je Hux  tak rychle našel? ...

Tak schopný zase není ...

A ten zvěd už je zpátky u řádu ...

To se ale najednou ti ostatní dva strážní zvedli do vzduchu, mohutným nárazem sebou mrštili o zeď a v bezvědomí se sesunuli na podlahu. Kylo na ně chvíli nechápavě zíral.

Hux poslal někoho, aby mě zabil ...

Někoho ze šestky ...

Nechtěl věřit, že by se někdo z jeho temných bratrů obrátil proti němu. Navíc, byli daleko v jiných galaxií. V obranném postoji se postavil čelem ke mřížím. Jedinou zbraní mu teď byla síla, kterou by použil výhradně proti vojákům řádu. Ani ve snu ho teď nenapadlo ji použít proti příslušníkům Odboje a nebo k útěku.

Ano, až tak moc ho to něco změnilo. Když uslyšel přicházející kroky, pozvedl ruce přípraven na blížící se útok. K jeho překvapení se ale před celou objevila Rey.

"Rey, co to ...? " Nestihl doříct, protože k němu promluvila skrz myšlenky.

"Nic neříkej. Máme málo času." A proběhla k ovládacímu pultu, kde naskenovala čip a ten jí umožnil přístup do ovládání jeho cely.

"Rey, neměla bys teď bojovat proti Prvnímu řádu ? A ne se tady pokoušet dostat mě ven?! " Snažil se zdůraznit její zbytečné jednání, jelikož neměl o přítomnosti čipu ani tušení.

"To není řád, ale my."  Vysvětlila mu.

"Cože?" Nechápal.

"Já, Rose, Finn, Poe, Chewie a Leia."  Odpověděla a v tu chvíli se dveře jeho cely otevřeli a Rey stanula v nich. Hned mu bylo jasné, proč s ním mluví skrze myšlenky. Tenhle jejich rozhovor neměl slyšet nikdo jiný, než oni dva.

"Sakra Rey, tohle nemusíš, ani ty, ani matka. Takhle je to správně. Kylo Ren by měl zaplatit za to všechno ..."

"Ano, ... Kylo Ren ano. Ale tím už přeci dávno ... nejsi ...." Řekla s klidem. "... Věděla jsem, že se něco změnilo, ale tehdy jsem ještě nechápala, co to je. A když si o tom ve Falconu mluvil, pochopila jsem. Už dávno si se od něho oprostil. Jednu jeho část si nechal na Jakku, v té jeskyni a ta druhá tě opustila, když si nás nenechal popravit. Vím, že to někde v hlouby duše taky musíš cítit. Kylo Ren už není, je jen Ben Solo."

Díval se jí do očí a věděl, že nelze. Byla to pravda. Předtím nevěřil, že by se on něj dokázal odpojit. Kylo Ren bylo jediné, co kromě Prvního řádu a temné strany měl. A přišlo mu to jako šílenství, když ho tahle teorie napadla, proto se jí už více nezabýval.

Ale teď, když to cítila i ona a byla i s jeho matkou ochotna riskovat, aby ho dostala ven, uvěřil. Teď už dávalo smysl, proč tohle všechno dělal.

Pochopila, že mu to došlo, protože se na něj usmála. Chytil ji kolem pasu a přitáhl blíž, aby spojil jejich rty do polibku. Pak se ale začali ozývat z chodby hlasy a Rey se od něho odtáhla a chytila ho za ruku.

"Musíme jít." Ale stal pořád na místě.

"Prosím, ... Bene."  Žádala ho, když se ho snažila táhnout za sebou ven z cely. 

Po chvíli už spolu ruku v ruce opouštěli chladné prostory vězeňského bloku. Došli na okraj chodby, kde se to hemžilo probíhajícími lidmi. Rey přemýšlela, co budou dělat. Moc se v tom vězení zdrželi a nestihli se včas dostat na druhou stranu. V tom k ní Ben v mysli promluvil.

"Použij sílu. Věr mi." Pevněji chytil její ruku a vyšli spolu mezi dav lidí. Prodírali se jím, až se dostali na druhou stranu, kde zmizeli do prázdných chodeb.

"Touhle se dostaneš ven. Nedaleko v lese je schovaná loď." Ukázala na jednu chodbu a Ben se k ní otočil.

"Pojď se mnou. Už tě tady nic nedrží, když si byla ochotná kvůli mě riskovat a zradit Odboj." Ale její odpověď znal hned, jak to vyslovil.

Od Jakku už neměla ten blok, co mu bránil podívat se jí do hlavy, a tak viděl všechny ty emoce a myšlenky, co tíží její hlavu. Až teď si plně začala uvědomovat následky, které její počínání mohlo mít. Cítil její úzkost, strach i zmatek ze všeho, co se teď kvůli němu dělo.

A v tu chvíli mu došla i jedna zásadní věc, která by mohla mít hodně špatně následky.

Šel k ní blíž a dal jí pusu na čelo. Když se od ní odtáhl, měla zavřené oči. Chtěl něco říct, ale možná by to jenom zhoršil, a tak se prostě otočil a zmizel. V tuhle chvíli, to bylo nejlepší, co mohl udělat.